Bible21Lukáš2

Lukáš

Ježíšovo narození1 V těch dnech vy­dal César Augustus nařízení, aby v ce­lé říši pro­běh­lo sčítání li­du. 2 (To­to sčítání pro­běh­lo před­tím, než se Qui­ri­nius stal správ­cem Sýrie.) 3 Všich­ni se tedy šli dát za­psat, každý do svého měs­ta. 4 I Josef z Ga­li­le­je se vy­dal z měs­ta Na­za­ret do Jud­s­ka, do měs­ta Davi­dova zvaného Bet­lém (pro­tože byl z domu a rodu Davi­dova), 5 aby se ne­chal za­psat se svou snou­benkou Ma­ri­í, která byla těhotná. 6 Když tam by­li, Ma­rii se na­plnil čas k po­ro­du 7 a po­ro­di­la svého prvo­ro­zeného sy­na. Za­vi­nu­la ho do plenek a po­loži­la do jes­lí, pro­tože v hostin­ci pro ně ne­bylo místo. 8 V tom kra­ji byli pastýři, kteří po­býva­li pod ši­rým ne­bem a drže­li noční hlídky u svého stáda. 9 Vtom před nimi stanul Hos­po­dinův an­děl a ozáři­la je Hos­po­di­nova sláva. Hroz­ně se vy­děsi­li, 10 ale an­děl jim ře­kl: „Ne­boj­te se! Hle, zvěs­tu­ji vám ve­likou ra­dost pro všech­ny li­di. 11 Dnes se vám ve městě Davi­dově na­ro­dil Spa­si­tel – váš Mesiáš a Pán. 12 A toto vám bude zna­mením: na­jdete děťátko za­vi­nuté do plenek, ležící v jeslích.“ 13 A s tím an­dělem se hned ob­jevi­lo množství ne­bes­kých zástupů tak­to chválících Bo­ha: 14 „S­láva na výsos­tech Bo­hua na zemi pokoj li­dem dob­ré vůle.“ 15 Jakmi­le od nich an­dělé ode­š­li do ne­be, pastýři si řek­li: „Po­jď­me do Bet­lé­ma! Podívá­me se, jak se stalo, co nám Hos­po­din oznámil.“ 16 Po­spíši­li si te­dy, a když přiš­li, nalez­li Ma­rii, Josefa i děťátko ležící v jes­lích. 17 Po­té, co ho uvi­dě­li, za­ča­li roz­hlašovat, co jim bylo o tom dítě­ti řečeno, 18 a všich­ni, kdo to slyše­li, žas­li nad tím, co jim pastýři říka­li. 19 Ma­rie všech­na ta slova uchováva­la a zvažova­la ve svém srd­ci. 20 A ti pastýři při návra­tu oslavova­li a chvá­li­li Bo­ha, že slyše­li a vi­dě­li všech­no tak, jak jim bylo řečeno. Zasvěcení v chrámu21 Os­mého dne, když přišel čas obříz­ky, mu dali jméno Ježíš, jak ho an­děl po­jmenoval před jeho početím. 22 Když pak přišel čas je­jich očišťování pod­le Mo­jžíšova záko­na, při­nes­li ho do Je­ruzalé­ma, aby ho po­stavi­li před Hos­po­di­nem, 23 jak je psáno v Hos­po­di­nově zákoně: „Každý chlapec ot­vírající lůno bude za­svěcen Hospodinu,“ 24 a při­nes­li oběť, jak říká Hos­po­dinův zákon: „Dvě hrd­ličky nebo dvě holoubata.“ 25 A hle, v Je­ruzalémě byl člověk jménem Si­me­on. Ten člověk byl sprave­dlivý a zbožný, očekával po­těšení Iz­rae­le a Duch svatý byl na něm. 26 Du­chem svatým mu bylo sděleno, že ne­za­ku­sí smrt, dokud ne­u­vi­dí Hos­po­di­nova Mesiáše. 27 Ve­den Du­chem tedy přišel do chrá­mu. Když ro­diče při­nes­li dítě Ježíše, aby s ním naloži­li pod­le zvyk­losti Záko­na, 28 vzal ho do náručí, dob­rořečil Bohu a ře­kl: 29 „Nyní, Hos­po­di­ne, pod­le svého slovapro­pouštíš svého služebníka v poko­ji. 30 Ne­boť mé oči spatři­ly tvé spa­sení, 31 jež jsi připravil před oči­ma všech li­dí – 32 svět­lo ke zje­vení národů­ma slávu tvého lidu Izraele.“ 33 Ta slova na­plni­la jeho otce i matku úža­sem. 34 Si­me­on jim požeh­nal a Ma­rii, jeho mat­ce, ře­kl: „Hle, on je určen k pá­du i k pozdvižení mno­hých v Iz­rae­li. Stane se zna­mením, jež bude odmítáno 35 (a tvou vlastní duši pro­nikne meč), aby vy­šlo naje­vo myšlení mno­ha srdcí.“ 36 Byla tam také pro­ro­kyně An­na, dce­ra Fanue­lova z poko­lení Ašer. Byla ve vel­mi pokroči­lém věku. Když se jako dívka vda­la, ži­la sedm let se svým mužem 37 a po­tom byla vdovou až do svých osm­desá­ti čtyř let. Ne­vy­cháze­la z chrá­mu a dnem i no­cí slouži­la Bohu posty a mod­lit­ba­mi. 38 Přistou­pi­la ve stejnou chví­li, vzdáva­la chválu Bohu a říka­la o něm všem, kdo v Je­ruzalémě očekáva­li vy­kou­pení. 39 Když vy­ko­na­li všech­no pod­le Hos­po­di­nova záko­na, vrá­ti­li se do svého měs­ta Na­za­retu v Ga­li­le­ji. 40 Chlapec pak ros­tl a sí­lil, na­plňován moud­rostí, a Boží mi­lost byla s ním. Dvanáctiletý Ježíš41 Jeho ro­diče chodíva­li každý rok slavit Ve­liko­no­ce do Je­ruzalé­ma. 42 Také když mu bylo dvanáct let, putova­li se účastnit slavnosti jako obvykle. 43 Když svátky skonči­ly a oni se vrace­li do­mů, chlapec Ježíš zůstal bez vědo­mí ro­dičů v Je­ruzalémě. 44 V do­mnění, že je v ka­ravaně, uš­li den ces­ty, než ho za­ča­li hledat mezi příbuzný­mi a známý­mi. 45 Když ho však nenaš­li, vrá­ti­li se a hleda­li ho v Je­ruzalémě. 46 Po třech dnech ho naš­li v chrá­mu, jak sedí mezi uči­te­li, na­s­lou­chá jim a kla­de jim otáz­ky. 47 Všich­ni, kdo ho slyše­li, žas­li nad jeho ro­zum­ností a od­po­věď­mi, 48 ale když ho uvi­dě­li ro­diče, zhro­zi­li se. „Cos nám to udělal, synu?“ řek­la mu jeho matka. „Po­hleď, tvůj otec a já jsme tě zoufale hledali!“ 49 „Pro­č jste mě hledali?“ od­po­věděl. „Ne­vědě­li jste, že mu­sím být v do­mě svého Otce?“ 50 Oni však ne­chápa­li, o čem mluví. 51 Po­tom se s nimi vrá­til do Na­za­retu a byl jim po­s­lušný. Jeho matka to všech­no uchováva­la ve svém srd­ci. 52 Ježíš za­tím ros­tl a byl čím dál moud­řejší a mi­lejší Bohu i li­dem.

Bible21Lukáš2

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček