Bible21 › Lukáš › 4

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Je psáno1 Ježíš se vrá­til od Jordánu plný Du­cha svatého a Duch jej vedl na poušť. 2 Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic ne­je­dl. Když ty dny uplynuly, vy­hla­dověl. 3 Teh­dy mu ďábel ře­kl: „Jsi-li Boží Syn, řekni to­muto ka­meni, ať se pro­mění v chleba.“ 4 Ježíš mu od­po­věděl: „Je psáno: ‚Nejen chle­bem bude člověk živ.‘“ 5 Po­tom ho ďábel od­ve­dl vzhů­ru a v je­diném okamžiku mu ukázal všech­na králov­ství svě­ta. 6 „Dám ti všech­nu moc a slávu těch­to království,“ ře­kl mu ďábel, „ne­boť mi byla předá­na a mohu ji dát, komu chci. 7 Když se mi pokloníš, bude to všech­no tvoje.“ 8 Ježíš mu od­po­věděl: „Je psáno: ‚Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, se bu­deš klanět a jemu je­diné­mu sloužit.‘“ 9 Teh­dy ho přive­dl do Je­ruzalé­ma, po­stavil ho na vr­cho­lek chrá­mu a ře­kl mu: „Jsi-li Boží Syn, vrh­ni se od­sud do­lů. 10 Je pře­ce psáno: ‚Svým an­dělům přikáže o tobě, aby tě chráni­li, 11 a po­ne­sou tě na rukou, abys nena­razil no­hou na kámen.‘“ 12 Ježíš mu od­po­věděl: „Je řečeno: ‚Ne­pokoušej Hos­po­di­na, svého Boha.‘“ 13 Když ďábel dokončil všech­no to pokušení, opustil jej a če­kal na další příleži­tost. Duch je nade mnou14 Ježíš se v moci Du­cha vrá­til do Ga­li­le­je a zpráva o něm se roz­nes­la po ce­lém oko­lí. 15 Učil v je­jich syna­go­gách a všich­ni ho chvá­li­li. 16 Když přišel do Na­za­retu, kde byl vy­chován, přišel pod­le svého zvyku v so­botní den do syna­go­gy a vstal, aby četl. 17 Poda­li mu kni­hu pro­roka Iza­iáše, a když ji otevřel, nale­zl místo, kde bylo na­psáno: 18 „­Duch Hos­po­dinův je nade mnou, neboť mě po­mazal nést evange­li­um chudým. Poslal mě vy­hlá­sit pro­puštění za­jatý­ma pro­hlédnutí slepým, propustit soužené na svo­bo­du 19 a vy­hlá­sit léto Hos­po­di­novy milosti.“ 20 Po­tom kni­hu za­vřel, vrá­til ji sluhovi a po­sa­dil se. Oči všech v syna­go­ze byly upře­ny na něj. 21 Za­čal jim vy­světlovat: „Dnes se toto Písmo na­plni­lo, když jste je slyšeli.“ 22 Všich­ni mu přikyvova­li a divi­li se slovům o mi­losti, jež mu plynu­la z úst. Říka­li také: „Copak to není Josefův syn?“ 23 Na to jim od­po­věděl: „Asi mi po­ví­te to rčení: ‚Lékaři, uz­drav se sám! Co jsme slyše­li, že se stalo v Kafarnaum, udě­lej i ta­dy, kde jsi doma.‘“ 24 Po­tom do­dal: „A­men, říkám vám, že žádný pro­rok není doma vážený. 25 Řeknu vám po­prav­dě, že za Eliášových dnů, když se nebe za­vře­lo na tři roky a šest měsíců a po ce­lé zemi byl ve­liký hlad, v Iz­rae­li bylo mno­ho vdov, 26 ale Eliáš ne­byl po­s­lán k žádné z nich – jen k jedné vdově do si­don­ské Sa­re­pty. 27 A za pro­roka Elíšy bylo v Iz­rae­li mno­ho malo­mo­cných, ale žádný z nich ne­byl očištěn – jen syr­ský Náman.“ 28 Všech­ny, kdo to v syna­go­ze slyše­li, po­padla zuřivost. 29 Vsta­li a hna­li ho ven z měs­ta až na okraj ho­ry, na níž bylo je­jich město po­sta­veno. Chtě­li ho sho­dit do­lů, 30 ale on pro­šel je­jich stře­dem a mířil dál. Zázraky v Kafarnaum31 Se­stou­pil do ga­li­lej­ského měs­ta Kafarnaum. Když tam v so­bo­tu učil, 32 li­dé žas­li nad jeho učením, pro­tože jeho slovo mělo moc. 33 V je­jich syna­go­ze byl člověk po­se­dlý nečis­tým du­chem a ten hla­si­tě vy­kři­kl: 34 „Ach, co je ti do nás, Ježíši Na­za­retský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi – ten Svatý Boží!“ 35 „Zmlkni,“ okři­kl ho Ježíš, „a vy­jdi z něj!“ Dé­mon jím smý­kl do­prostřed a vy­šel z něj, aniž by mu ublížil. 36 Všech se zmo­cnil úžas a za­ča­li se do­ha­dovat: „Co je to za slovo, že v moci a síle přikazuje nečis­tým du­chům a oni vycházejí?“ 37 A zpráva o něm se šíři­la po ce­lém oko­lí. 38 Po­tom vstal a ode­šel ze syna­go­gy do Ši­mo­nova do­mu. Ši­mo­nova tchyně byla sužová­na vy­sokou ho­rečkou, a tak ho za ni po­prosi­li. 39 Po­stavil se nad ni, po­hro­zil ho­rečce a ta ji opusti­la. Ona pak hned vsta­la a za­ča­la je ob­s­luhovat. 40 Všich­ni, kdo mě­li ne­mo­cné různý­mi ne­duhy, je k ně­mu při zápa­du slun­ce přivádě­li a on na každého z nich vkládal ruce a uz­dravoval je. 41 Z mno­hých vy­cháze­li dé­mo­ni s křikem: „­Ty jsi Boží Syn!“ On je ale okři­koval a nene­chal je mlu­vit. Vědě­li to­tiž, že je Mesiáš. 42 Když se ro­ze­dni­lo, Ježíš od­tud ode­šel na opuštěné místo. Zástu­py ho hledaly, a když přišly k ně­mu, chtěly ho za­držet, aby od nich ne­od­cházel. 43 On jim však ře­kl: „­Mu­sím ohlašovat Boží králov­ství také jiným městům; to je mé poslání.“ 44 Kázal tedy v jud­ských syna­go­gách.