Bible21 › Deuteronomium › 1

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Odchod ze Sinaje1 Toto jsou slova, která Mo­jžíš pro­mlu­vil k ce­lé­mu Iz­rae­li na pouš­ti v Za­jordání, to­tiž na pláni Arava na­pro­ti Sufu mezi Pa­ranem, Tofe­lem, Labanem, Chace­ro­tem a Di-za­habem. 2 Přes po­hoří Seír trvá ces­ta od hory Oréb do Ká­deš-barné je­denáct dní. 3 Prvního dne je­denáctého měsíce čtyřicátého roku ozná­mil Mo­jžíš synům Iz­rae­le všech­no, co mu Hos­po­din pro ně přikázal. 4 Po­té, co po­razil emo­rej­ského krále Si­cho­na sídlícího v Cheš­bo­nu a bášan­ského krále Oga sídlícího v Ašta­ro­tu a v Ed­rei, 5 za­čal Mo­jžíš v moáb­ské zemi v Za­jordání vy­světlovat ten­to Zákon. Ře­kl: 6 Hos­po­din, náš Bůh, k nám pro­mlu­vil na Orébu tak­to: „Už jste na této hoře byli dost dlouho. 7 Ob­rať­te se a jdě­te dál. Ve­jdě­te do po­hoří Emo­rej­ců a ke všem je­jich sou­sedům v Aravě, na horách, v pod­hůří, v Nege­vu i na mořském po­břeží. Ve­jdě­te do ce­lé kanaán­ské země i do Li­bano­nu až po tu ve­likou ře­ku, ře­ku Eufrat. 8 Po­hleď, tu zemi jsem vám dal. Jdě­te a ob­saď­te zem, o níž Hos­po­din přísahal vašim ot­cům Abraha­movi, Izá­kovi a Jáko­bovi, že ji dá jim a po nich je­jich semeni.“ Ustanovení vůdců9 Tenkrát jsem vám ře­kl: „Ne­mo­hu vás dále nést sám. 10 Hos­po­din, váš Bůh, vás roz­množil. Po­hleď­te, dnes je vás jako hvězd na ne­bi! 11 Kéž vás Hos­po­din, Bůh vašich ot­ců, roz­hojní ještě tisíckrát více a kéž vám žeh­ná, jak vám po­věděl! 12 Jak bych však mohl sám nést vaše ne­s­náze, vaše bře­me­na a ro­ze­pře? 13 Vy­ber­te ve svých kmenech moud­ré, roz­vážné a zkušené muže, abych je uči­nil vaši­mi vůdci.“ 14 Od­po­vědě­li jste mi: „Co navr­huješ, je dobré.“ 15 Vzal jsem tedy před­stavi­te­le vašich kmenů, moud­ré a zkušené muže, a us­tanovil jsem je za vaše vůd­ce, za správ­ce nad tisíci, nad sty, nad pa­desá­ti a deseti a za před­sta­vené vašich kmenů. 16 Vašim soud­cům jsem tenkrát přikázal: „Vy­s­lech­nete své bra­t­ry a bu­dete sou­dit sprave­dlivě, ať půjde o při mezi člověkem a jeho druhem nebo mezi ním a přis­těhoval­cem. 17 Při sou­du buď­te ne­stranní. Vy­s­lech­ně­te malého stejně jako velkého; niko­ho se ne­le­kej­te, ne­boť soud náleží Bo­hu. Záleži­tost, která by pro vás byla pří­liš ne­s­na­dná, vzne­sete na mě a já ji vyslechnu.“ 18 Tenkrát jsem vám přikázal všech­no, co má­te dělat. Vyslání zvědů19 Po­tom jsme vy­táh­li od Orébu a pod­le příka­zu Hos­po­di­na, naše­ho Bo­ha, jsme šli ce­lou touto ve­likou, hroz­nou pouští, kte­rou jste vi­dě­li, směrem k emo­rej­ské­mu po­hoří, až jsme do­razi­li do Ká­deš-barné. 20 Teh­dy jsem vám ře­kl: „Přiš­li jste až k po­hoří Emo­rej­ců – Hos­po­din, náš Bůh, nám je dává. 21 Po­hleď, Hos­po­din, tvůj Bůh, ti dal ce­lou tu zem; vy­táhni a ob­saď ji, jak ti Hos­po­din, Bůh tvých ot­ců, ře­kl. Ne­boj se a nestrachuj.“ 22 Vy všich­ni jste však ke mně přiš­li se slovy: „Pošle­me na­před muže, kteří nám tu zem pro­hlédnou a podají nám zprávu o cestě, kte­rou se má­me vy­dat, i o měs­tech, do ni­chž má­me vejít.“ 23 Ten návrh se mi lí­bil, a tak jsem z vás vy­bral dvanáct mužů, po jednom z každého kmene. 24 Vy­pravi­li se vzhů­ru do hor a přiš­li až do údo­lí Eškol. Když pro­zkou­ma­li zem, 25 vza­li s se­bou něco z jejího ovo­ce a při­nes­li je nám. Po­té nám poda­li zprávu: „Země, kte­rou nám Hos­po­din, náš Bůh, dává, je dobrá.“ Vzpoura v Kádeši26 Vy jste však ne­by­li ochotni vy­dat se vzhů­ru a vze­pře­li jste se příka­zu Hos­po­di­na, svého Bo­ha. 27 Za­ča­li jste ve svých stanech re­ptat: „Hos­po­din nás vy­ve­dl z Egyp­ta, pro­tože nás nenávi­děl! Vy­dal nás do ru­kou Emo­rej­ců, aby nás vy­hla­dil! 28 Kam to jde­me? Naši bratři nás připravi­li o od­vahu, když řek­li: ‚­Ten lid je silnější a vy­šší než my, měs­ta jsou ve­liká a opevněná až k ne­bi, a navíc jsme tam vi­dě­li Anakovce!‘“ 29 Od­po­věděl jsem vám: „Ne­boj­te se, neměj­te strach! 30 Hos­po­din, váš Bůh, který jde před vá­mi, bude před vaši­ma oči­ma bo­jovat za vás. Učiní to­též, co s vá­mi uči­nil v Egyptě 31 a na pouš­ti. Teh­dy jsi vi­děl, jak tě Hos­po­din, tvůj Bůh, ne­sl, jako nosí člověk svého sy­na, a to ce­lou ces­tu, kte­rou jste š­li, než jste do­razi­li sem.“ 32 Ani tenkrát jste však ne­věři­li Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, 33 ačko­li vás před­cházel na cestě, hledal vám místo k odpočinku a ukazoval vám ces­tu, kte­rou má­te jít – za noci ohněm a za dne ob­la­kem. 34 Když Hos­po­din us­lyšel vaše slova, rozhněval se a přísahal: 35 „Žádný z těch­to li­dí – nikdo z to­ho­to zlého poko­lení – ne­spatří tu krásnou zem, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim ot­cům. 36 Je­dině Káleb, syn Jefunův, ten ji spatří; jemu a jeho synům dám zem, kte­rou pro­cho­dil, ne­boť se cele vy­dal Hospodinu.“ 37 Kvů­li vám se Hos­po­din rozzlo­bil i na mne. Ře­kl: „Ani ty tam ne­ve­jdeš! 38 Jo­zue, syn Nunův, který ti po­máhá, ten tam ve­jde. Po­vzbuď ho, ne­boť on tu zemi dá za dě­dictví Iz­rae­li. 39 A vaše dě­ti, o ni­chž jste říka­li, že se stanou kořis­tí – vaši synové, kteří dnes ještě ne­ro­ze­z­nají dob­ré a zlé – ti do ní ve­jdou. Jim ji dám a oni ji ob­sadí. 40 Vy se však ob­rať­te a táhně­te pouští zpět k Rudé­mu moři.“ Marný pokus dobýt zem41 Teh­dy jste mi od­po­vědě­li: „Zhřeši­li jsme pro­ti Hos­po­di­nu! Chce­me vy­táhnout a bo­jovat, přes­ně jak nám přikázal Hos­po­din, náš Bůh.“ Všich­ni jste si ob­lék­li válečnou zbroj a lehko­my­s­lně jste se chys­ta­li vy­stou­pit do hor. 42 Hos­po­din ale ke mně pro­mlu­vil: „Řekni jim – Ne­vy­dávej­te se vzhů­ru a ne­pouštěj­te se do bo­je, ne­boť nejsem ve vašem stře­du. Ji­nak vás vaši ne­přá­te­lé porazí.“ 43 Ře­kl jsem vám to, ale ne­po­s­lech­li jste. Vze­pře­li jste se Hos­po­di­novu příka­zu a opo­váž­livě jste se vy­da­li do hor. 44 Emo­rej­ci, kteří v těch horách byd­le­li, vy­táh­li pro­ti vám, hna­li se za vá­mi jako vosy a roz­práši­li vás po Seí­ru až k Chor­mě. 45 Když jste se pak vrá­ti­li, naříka­li jste před Hos­po­di­nem, ale Hos­po­din vás ne­vy­s­lyšel, ne­po­přál vám slu­chu. 46 Pro­to jste mu­se­li tak dlouho zůstat v Ká­deši.