Bible21 › Deuteronomium › 23

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

1 Nikdo si ne­smí vzít manželku svého otce – tím by zne­u­ctil svého ot­ce. Ochrana čistoty shromáždění2 Do Hos­po­di­nova shro­máždění ne­smí vejít muž s roz­drceným nebo uříz­nutým při­ro­zením. 3 Do Hos­po­di­nova shro­máždění ne­smí vejít bastard. Ani jeho desáté poko­lení ne­ve­jde do Hos­po­di­nova shro­máždění. 4 Do Hos­po­di­nova shro­máždění ne­smí vejít nikdo z Amon­ců ani z Moáb­ců. Ani je­jich desáté poko­lení nikdy ne­ve­jde do Hos­po­di­nova shro­máždění, 5 pro­tože vám ne­vy­š­li na­pro­ti s chle­bem a vodou, když jste táh­li z Egyp­ta. Namísto toho si na tebe naja­li Be­o­rova syna Balaá­ma z Peto­ru v me­zopo­tam­ském Ara­mu, aby tě pro­klel. 6 (Hos­po­din, tvůj Bůh, ovšem odmí­tl Balaá­ma vy­s­lyšet. Z lás­ky k to­bě ob­rá­til Hos­po­din, tvůj Bůh, klet­bu v požeh­nání.) 7 Po všech­ny své dny nikdy ne­bu­deš usi­lovat o mír s nimi ani o je­jich pro­spěch. 8 Edom­ských se však ne­straň – vž­dyť jsou to tvo­ji příbuzní. Ne­straň se ani Egypťanů – vž­dyť jsi v je­jich zemi žil jako přis­těhovalec. 9 Po­tom­ci, kteří se jim na­rodí ve třetím poko­lení, smí vejít do Hos­po­di­nova shro­máždění. 10 Když vo­jen­s­ky vy­táh­neš pro­ti svým ne­přá­te­lům, vy­va­ruj se každé ne­přístojnosti. 11 Jest­liže se mezi vá­mi někdo znečis­tí noční příhodou, ať vy­jde ven za tá­bor. Ne­smí vkročit do tá­bo­ra. 12 Kveče­ru se pak omyje vodou a po zápa­du slun­ce se vrátí do tá­bo­ra. 13 Venku za tá­bo­rem měj vy­hrazené místo, kam bu­deš cho­dit na stranu. 14 Ve své výstro­ji bu­deš mít ko­lík. Když si půjdeš ven ulevit, vy­hrabeš jím důlek a po­tom své výkaly přikryješ. 15 Hos­po­din, tvůj Bůh, to­tiž kráčí upro­střed tvého tá­bo­ra, aby tě vy­svo­bo­zoval a vy­dal ti tvé ne­přá­te­le. Ať je tedy tvůj tá­bor svatý! Ať u tebe ne­vi­dí žádnou ne­pa­třičnost! Další zákony16 Ot­roka, jenž k to­bě ute­kl, ne­vy­dávej jeho pánu. 17 Ať byd­lí u te­be, kde­ko­li se mu za­líbí, v kterémko­li městě, které si u vás vy­be­re. Ne­smíš jej utis­kovat. 18 Mezi dce­ra­mi Iz­rae­le ať není žádná pro­sti­tutka a mezi syny Iz­rae­le žádný pro­sti­tut. 19 Odměnu té cou­ry ani mzdu toho psa ne­smíš přinést do domu Hos­po­di­na, svého Bo­ha, k na­plnění jakéhoko­li sli­bu. Oba dva jsou před Hos­po­di­nem, tvým Bo­hem, ohavní! 20 Své­mu brat­ru ne­půjčuj na úrok, ať půjde o peníze, po­travi­ny nebo o coko­li, nač se dává úrok. 21 Cizin­ci smíš půjčit na úrok, ale své­mu brat­ru půjč bez úroku. Hos­po­din, tvůj Bůh, ti pak požeh­ná ve všem, k če­mu při­ložíš ruku v ze­mi, kte­rou jdeš ob­sa­dit. 22 Pokud Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, něco slíbíš, ne­o­tá­lej to splnit. Hos­po­din, tvůj Bůh, to od tebe roz­hodně očekává, a tak bys měl hřích. 23 Zdržet se sli­bu však není žádný hřích. 24 Co vy­šlo z tvých úst, to splň. Co jsi vlastní­mi ús­ty dob­rovolně slí­bil Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, to vy­ko­nej. 25 Půjdeš-li vi­nicí svého bližního, můžeš jíst hroz­ny pod­le chu­ti až do sytosti, ale ne­smíš je sbírat do nádo­by. 26 Půjdeš-li obi­lím svého bližního, můžeš tr­hat kla­sy, ale ne­smíš na obi­lí svého bližního vztáhnout srp.