Bible21 › Deuteronomium › 10

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Desky podobné těm prvním1 Tenkrát mi Hos­po­din ře­kl: „Vy­tesej si dvě ka­menné des­ky, jako byly ty první, a vy­stup ke mně na ho­ru. Zho­tov také dřevěnou tru­hlu. 2 Já na ty des­ky na­píšu slova, která byla na oněch prvních des­kách, jež jsi roz­tříš­til, a ty je uložíš do truhly.“ 3 Vy­ro­bil jsem tedy tru­hlu z akáci­ového dře­va, vy­tesal dvě ka­menné des­ky podobné těm prvním a s obě­ma des­ka­mi v ru­kou jsem vy­stou­pil na ho­ru. 4 On pak na ty des­ky na­psal ten­týž nápis jako před­tím, to­tiž Desa­te­ro, které vám Hos­po­din vy­hlásil z pro­středku ohně na oné hoře v den shro­máždění. A když mi je Hos­po­din dal, 5 otočil jsem se a se­stou­pil z ho­ry. Des­ky jsem pak uložil do truh­ly, kte­rou jsem vy­ro­bil, a jsou v ní, jak mi Hos­po­din přikázal. 6 Synové Iz­rae­le táh­li od studní Bne-jaakan do Mose­ry. Tam zemřel Áron a tam byl po­chován. Na jeho místě pak ko­nal kněžs­kou službu jeho syn Ele­azar. 7 Od­tud táh­li do Gudgo­du a z Gudgo­du do Jot­ba­ty, kra­ji­ny po­toků plných vo­dy. 8 Tenkrát Hos­po­din od­dě­lil kmen Levi, aby nosi­li Tru­hlu Hos­po­di­novy smlou­vy, aby stá­li před Hos­po­di­nem, slouži­li mu a v jeho jménu aby žeh­na­li, jak to činí až dodnes. 9 Pro­to nemá Levi žádný podíl ani dě­dictví mezi svý­mi bra­t­ry – sám Hos­po­din je jeho dě­dictvím, jak mu to Hos­po­din, tvůj Bůh po­věděl. 10 Já jsem tedy na oné hoře zůstal, tak jako po­prvé, čtyřicet dní a čtyřicet no­cí. I tenkrát mě Hos­po­din vy­s­lyšel a svo­lil, že tě ne­za­hu­bí. 11 Hos­po­din mi ře­kl: „Vstaň, vy­dej se na ces­tu v če­le li­du. Ať ve­jdou a ob­sadí tu zem, o níž jsem přísahal je­jich ot­cům, že jim ji dám!“ Co od tebe Bůh žádá12 Nyní te­dy, Iz­rae­li – co od tebe Hos­po­din, tvůj Bůh, žádá? Jen to, abys ctil Hos­po­di­na, svého Bo­ha, kráčel po všech jeho cestách a mi­loval jej. Chce, abys sloužil Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, ce­lým svým srd­cem a ce­lou svou duší 13 a abys za­chovával Hos­po­di­nova přikázání a us­tano­vení, která ti dnes udílím pro tvé dob­ro. 14 Hle, Hos­po­di­nu, tvé­mu Bo­hu, patří nebe i ne­besa ne­bes, země i vše, co je na ní. 15 Pou­ze ke tvým ot­cům však Hos­po­din přilnul svou lás­kou. Ze všech národů vy­vo­lil je­jich po­tom­stvo, to­tiž vás, a tak je tomu dodnes. 16 Obřež­te tedy svá ne­obřezaná srd­ce a ne­buď­te už tvrdošíjní. 17 Hos­po­din, váš Bůh, je Bůh bo­hů a Pán pánů, ve­liký, mo­cný a hroz­ný Bůh, ne­stranný a neúplatný. 18 Zjednává právo si­ro­tku a vdově, mi­lu­je přis­těhoval­ce, a tak jej kr­mí a šatí. 19 Pro­to mi­lu­j­te přis­těhoval­ce – vž­dyť jste sami byli přis­těhoval­ci v Egyptě! 20 Hos­po­di­na, svého Bo­ha, cti a jemu služ, k ně­mu se přimkni a v jeho jménu přísahej. 21 To on je tvou chlou­bou, to on je tvůj Bůh! Na vlastní oči jsi vi­děl, jak ve­liké a hroz­né věci pro tebe vy­ko­nal. 22 Tvo­ji ot­cové se­stou­pi­li do Egyp­ta v poč­tu se­dm­desá­ti osob, ale Hos­po­din, tvůj Bůh, tě tak roz­množil, že je vás teď jako hvězd na ne­bi.