Bible21 › Deuteronomium › 22

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

1 Když uvi­díš bloudícího býka či ovci svého bra­t­ra, ne­buď lhos­tejný, ale po­ctivě je přiveď své­mu brat­ru zpět. 2 Pokud tvůj bra­tr ne­byd­lí po­blíž ane­bo ho ne­znáš, přiveď to zvíře k sobě do­mů, ať u tebe zůstane, dokud se po něm tvůj bra­tr ne­bu­de ptát. Teh­dy mu je vrátíš. 3 To­též uděláš s jeho os­lem, s jeho pláštěm a s čímko­li, co se tvé­mu brat­ru ztra­ti­lo. Když to na­jdeš, ne­smíš být lhos­tejný. 4 Když uvi­díš osla nebo býka svého bra­t­ra, jak leží na cestě, ne­buď lhos­tejný. Ochotně mu jej po­moz zvednout. 5 Že­na se ne­smí ob­lé­kat jako muž ani muž jako že­na. Kdoko­li to dělá, je Hos­po­di­nu, tvé­mu Bo­hu, ohavný! 6 Když cestou na­razíš na ptačí hníz­do (ať už na stro­mě nebo na ze­mi) s matkou sedící na ptáča­tech či vej­cích, ne­ber matku i s mladý­mi. 7 Mladé si smíš vzít, ale matku mu­síš pustit, aby se ti ve­dlo šťastně a byl jsi dlouho živ. 8 Když bu­deš stavět nový dům, udě­lej na střeše zábradlí. Kdy­by z ní to­tiž někdo spa­dl, uve­dl bys na svůj dům krev. 9 Ne­o­sívej svou vi­nici dalším druhem se­mene. Ji­nak to vše pro­padne sva­ty­ni – jak úroda toho se­mene, tak plo­dy vi­nice. 10 Ne­o­rej vo­lem a os­lem za­přažený­mi spo­lu. 11 Ne­ob­lékej si látku z dvo­jího vlák­na, ze směsi vlny a lnu. 12 Na čtyřech cípech pláště, který nosíš, si udě­lej třásně. Ochrana panenství13 Když si někdo vez­me manželku, ale po­té, co s ní bude spát, se mu zne­líbí, 14 a tak ji za­čne očerňovat a po­mlou­vat: „Vzal jsem si tuto ženu, ale když jsem se s ní spo­jil, zjistil jsem, že není panna“, 15 pak ať otec s matkou té dívky při­ne­sou důkaz jejího panen­ství ke stařešinům do městské brá­ny. 16 Otec dívky ať stařešinům řekne: „Dal jsem svou dce­ru za ženu to­muto muži. On si ji ale zpro­tivil 17 a teď ji očerňuje. Prý: ‚Zjistil jsem, že tvá dce­ra není panna.‘ Zde je ale důkaz panen­ství mé dcery!“ A ro­ze­střou její rou­cho před stařeši­ny měs­ta. 18 Stařeši­nové měs­ta pak ono­ho muže vezmou a po­tre­s­tají ho. 19 Za to, že po­mlou­val iz­rael­s­kou pannu, mu uloží poku­tu sto še­ke­lů stříb­ra a dají je otci té dívky. Ta zůstane jeho manželkou a on ji po ce­lý svůj život ne­smí pro­pustit. 20 Kdy­by však to obvinění bylo prav­divé, kdy­by se u té dívky nenašel důkaz panen­ství, 21 ať ji vy­vedou ke vcho­du do domu jejího otce a muži toho měs­ta ať ji uka­menují k smrti za to, že spá­cha­la v Iz­rae­li hanebnost, když smilni­la v do­mě svého ot­ce. Od­straň ze svého stře­du zlo! 22 Když někdo bude přistižen, jak spí s vdanou ženou, ať oba zemřou – muž, který s tou ženou spal, i ta že­na. Od­straň z Iz­rae­le zlo! 23 Když někdo ve městě po­tká dívku, pannu za­snou­benou jiné­mu muži, a vy­spí se s ní, 24 vy­veď­te oba k městské bráně a uka­menuj­te je k smrti – dívku pro­to, že ve městě nekřiče­la, a muže pro­to, že zne­u­ctil snou­benku svého bližního. Od­straň ze svého stře­du zlo! 25 Když někdo po­tká za­snou­benou dívku venku na po­li, znásilní ji a vy­spí se s ní, pak ať zemře jen ten muž. 26 Dívku netres­tej, ne­za­s­louží si smrt. Je to, jako když někdo na­padne a za­vraždí svého bližního. 27 Byla pře­ce na poli – za­snou­bená dívka křiče­la, ale ne­byl tam nikdo, kdo by ji za­chránil. 28 Když někdo po­tká dívku, pannu, která není za­snou­bená, znásilní ji a vy­spí se s ní, pak, bu­dou-li přistiženi, 29 dá ten muž její­mu otci pa­desát še­ke­lů stříb­ra a ta dívka se stane jeho manželkou. Zne­u­ctil ji, a tak ji po ce­lý svůj život ne­smí pro­pustit.