Bible21 › Deuteronomium › 3

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Porážka krále Oga1 Po­tom jsme se ob­rá­ti­li a vy­da­li se vzhů­ru cestou k Bášanu. Bášan­ský král Og pro­ti nám s ce­lým svým li­dem vy­táhl do boje u Ed­rei. 2 Hos­po­din mi ře­kl: „Ne­boj se ho! Vy­dal jsem ho s ce­lým jeho li­dem i s jeho zemí do tvých ru­kou. Naložíš s ním, jako jsi naložil s emo­rej­ským králem Si­cho­nem, sídlícím v Chešbonu.“ 3 Hos­po­din, náš Bůh, teh­dy vy­dal do našich ru­kou i bášan­ského krále Oga se vším jeho li­dem. Bili jsme je, až z nich ne­zůstal je­diný živý. 4 Všech­na jeho měs­ta jsme tenkrát do­by­li. Ne­bylo tvrze, již bychom jim ne­zís­ka­li – še­desát měst, ce­lý kraj Argob, Ogo­vo králov­ství v Bášanu. 5 Všech­na ta měs­ta byla opevněná vy­soký­mi hradba­mi, brana­mi a závo­ra­mi. Navíc jsme do­by­li ve­liké množství ven­kov­ských osad. 6 Vy­hla­di­li jsme je jako pro­klaté, jako jsme to uči­ni­li cheš­bon­ské­mu krá­li Si­cho­novi, vy­hla­di­li jsme každé město – muže, že­ny i dě­ti. 7 Vše­chen do­by­tek a kořist z těch měst jsme si pak ro­ze­b­ra­li. 8 Tenkrát jsme obě­ma emo­rej­ským králům v Za­jordání ode­bra­li zem od po­toka Arnon až k hoře Her­mon. 9 (Si­don­ci ří­kají Her­mo­nu Si­ri­on, kdežto Emo­rej­ci mu ří­kají Senír.) 10 Zmo­cni­li jsme se všech měst náhorní rovi­ny, ce­lého Gi­leá­du a ce­lého Bášanu až po Sal­chu a Ed­rei, hlavní měs­ta Ogo­va bášan­ského králov­ství. 11 (Bášan­ský král Og byl je­diný, kdo zbyl z přežívajících Refaj­ců. Ano, jeho lože je to že­lez­né lože, které je k vi­dění v Rabě Amon­ců – devět lo­ket na­dél a čtyři lok­ty našíř, měřeno běžným loktem!) Dělení zajordánského území12 Ze­mi, kte­rou jsme tenkrát ob­sa­di­li, jsem dal synům Ru­benovým a Gádovým – území od Aro­eru na po­to­ce Arnon a po­lovi­nu po­hoří Gi­leád s jeho měs­ty. 13 Zby­tek Gi­leá­du s ce­lým Bášanem, to­tiž Ogo­vo králov­ství, jsem dal po­lovině kmene Mana­se­sova. (Ce­lé­mu kra­ji Argob s ce­lým Bášanem se říkávalo Země Refaj­ců. 14 Ce­lého to­ho­to kraje až po gešur­ské a maa­chatské po­mezí se zmo­cnil Mana­se­sův syn Jair. Ten po­jmenoval Bášan pod­le sebe Chavot-jair, Jai­rovy ves­nice, a tak se jmenuje až dodnes.) 15 Gi­leád jsem dal Machi­rovi. 16 Synům Ru­benovým a Gádovým jsem dal území od Gi­leá­du k po­toku Arnon (je­hož stře­dem vede hranice) a až k po­toku Jabok, který tvoří hranici Amon­ců. 17 Je­jich západní hranici tvoří jordán­ské údo­lí Arava, a to od Ga­li­lej­ského je­ze­ra až po Mrt­vé moře v Aravě pod ú­bočím Pisgy na východě. 18 Tenkrát jsem vám přikázal: „Hos­po­din, váš Bůh, vám dal tuto zem za dě­dictví. Všich­ni vaši bo­jovníci však přejdou Jordán v plné zbro­ji jako před­voj svých bra­trů, synů Iz­rae­le. 19 Pou­ze vaše že­ny, vaše dě­ti a váš do­by­tek (vím, že má­te množství do­bytka) zůstanou ve měs­tech, která jsem vám při­dě­lil. 20 Hos­po­din, váš Bůh, pak dá vašim bra­trům odpoči­nutí stejně jako vám. Až ob­sadí zem, kte­rou jim Hos­po­din, váš Bůh, dává za Jordánem, teh­dy se vrátí­te každý k vlastnictví, které jsem vám přidělil.“ Mojžíš nepřejde Jordán21 Jo­zuovi jsem tenkrát přikázal: „­Na vlastní oči jsi vi­děl všech­no, co Hos­po­din, váš Bůh, uči­nil těm dvě­ma králům. To­též Hos­po­din učiní všem králov­stvím, do ni­chž se chys­táš vejít. 22 Ne­boj­te se jich. Hos­po­din, váš Bůh, bo­juje za vás!“ 23 Tenkrát jsem Hos­po­di­na úpěn­livě pro­sil: 24 „Hos­po­di­ne, Pane můj, za­čal jsi své­mu služební­kovi ukazovat svou ve­likost a svou moc. Který bůh na nebi či na zemi by dokázal či­ny podobné tvým? 25 Nech mne pro­sím přejít Jordán, ať spatřím tu krásnou zem, která je za ním, ty krásné hory a Libanon!“ 26 Hos­po­din se ale na mě kvů­li vám hněval, a tak mě ne­vy­s­lyšel. „To stačí!“ ře­kl mi. „Už o tom se mnou ne­mluv. 27 Vy­stup na vr­chol Pisgy a po­zvedni oči na západ, na se­ver, na jih a na východ. Podívej se dobře, ne­boť ten­to Jordán ne­přejdeš. 28 Po­věř však Jo­zuu, po­silni a po­vzbuď ho, ne­boť on tam v če­le to­ho­to lidu přejde. On jim dá za dě­dictví zem, kte­rou spatříš.“ 29 A tak jsme zůsta­li v roklině na­pro­ti Bet-pe­o­ru.