Bible21 › Deuteronomium › 26

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Vyznání Izraele1 Až při­jdeš do země, kte­rou ti Hos­po­din, tvůj Bůh, dává za dě­dictví, ovládneš ji a usadíš se v ní, 2 od­děl prvo­ti­ny všech plodů, jež skli­díš v ze­mi, kte­rou ti dává Hos­po­din, tvůj Bůh. Vlož je do nůše a jdi na místo, které si Hos­po­din, tvůj Bůh, vy­vo­lí za příby­tek pro své jméno. 3 Až při­jdeš ke knězi, který tam v oněch dnech bu­de, řekneš mu: „Vy­znávám dnes Hos­po­di­nu, tvé­mu Bo­hu, že jsem vstou­pil do země, o níž přísahal našim ot­cům, že nám ji dá.“ 4 Kněz od tebe nůši při­jme a po­staví ji před ol­tář Hos­po­di­na, tvého Bo­ha. 5 Teh­dy před Hos­po­di­nem, svým Bo­hem, pro­hlásíš: „Můj otec, kočovný Ara­me­jec, se­stou­pil do Egyp­ta v ne­pa­trném poč­tu. Tam po­býval a tam se stal náro­dem – ve­likým, mo­cným a početným. 6 Egypťané nás ale trápi­li, utis­kova­li a drti­li těžkou ro­bo­tou. 7 Vo­la­li jsme tedy k Hos­po­di­nu, Bohu našich ot­ců, a Hos­po­din nás vy­s­lyšel. Vi­děl naše utrpení, dři­nu a po­ro­bu 8 a vy­ve­dl nás z Egyp­ta mo­cnou ru­kou a vztaženou paží, ve ve­liké hrůze, upro­střed zna­mení a zá­zraků. 9 Přive­dl nás až sem a dal nám tuto ze­mi, zemi oplývající mlékem a me­dem. 10 Pro­to teď přináším prvo­ti­ny, první ovo­ce země, kte­rou jsi mi, Hos­po­di­ne, dal.“ Když to po­ložíš před Hos­po­di­na, svého Bo­ha, pokloníš se před ním. 11 Spo­lu s levi­tou a přis­těhoval­cem se pak bu­deš ra­dovat ze vše­ho dob­rého, co ti Hos­po­din, tvůj Bůh, dal. 12 Když bu­deš třetího roku, v roce desátků, dokončovat od­vod všech desátků ze své úro­dy, po­s­kytneš je levi­tovi, přis­těhoval­ci, si­ro­tku a vdově, aby ve tvém městě jedli do sytosti. 13 Teh­dy před Hos­po­di­nem, svým Bo­hem, pro­hlásíš: „Vyne­sl jsem z do­mu, co bylo svaté, a dal jsem to levi­tovi, přis­těhoval­ci, si­ro­tku a vdově, přes­ně jak jsi mi přikázal. Ne­přestou­pil jsem tvé přikázání, ne­za­po­mněl jsem ani na jedno. 14 Nic z toho jsem ne­je­dl ve svém truch­lení, nic z toho jsem ne­u­bral ve své nečisto­tě, nic z toho jsem ne­věnoval mrt­vé­mu. Po­s­le­chl jsem Hos­po­di­na, svého Bo­ha; za­choval jsem se přes­ně, jak jsi mi přikázal. 15 Shlédni tedy ze svého svatého příbytku, z ne­be, a požeh­nej své­mu lidu Iz­rae­li i ze­mi, kte­rou jsi nám dal, jak jsi s přísahou slí­bil našim ot­cům – tu zemi oplývající mlékem a medem!“ 16 Dnešního dne ti Hos­po­din, tvůj Bůh, přikazuje, abys do­držoval tato us­tano­vení a pravi­dla. Pro­to je peč­livě do­držuj ce­lým srd­cem a ce­lou duší. 17 Dnes pro­hlašuješ, že Hos­po­din bude tvým Bo­hem, že bu­deš kráčet po jeho cestách, že bu­deš za­chovávat jeho pravi­dla, přikázání a záko­ny a že mu bu­deš po­s­lušný. 18 Hos­po­din pak pro­hlašuje, že bu­deš jeho li­dem, jeho zvláštním pokla­dem, jak ti za­s­lí­bil. Bu­deš-li za­chovávat všech­na jeho přikázání, 19 pak tě vy­výší, abys měl chválu, věhlas a slávu nade všech­ny náro­dy, které uči­nil, a tak bu­deš svatým li­dem Hos­po­di­na, svého Bo­ha, jak ti za­s­lí­bil.