Bible21 › Deuteronomium › 9

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Tvrdošíjný lid1 Slyš, Iz­rae­li, dnes se chys­táš přejít Jordán, abys ovlá­dl náro­dy větší a mo­cnější, než jsi ty: ve­liká měs­ta opevněná až k ne­bi, 2 mo­hutný a početný lid, Ana­kov­ce, o kterých víš a o ni­chž jsi slyšel: „Kdo ob­sto­jí pro­ti synům Anakovým?“ 3 Dnešního dne tedy věz, že Hos­po­din, tvůj Bůh, on sám jde před te­bou jako stravující oheň. On sám je vy­hladí, on je před te­bou pokoří, takže je vy­ženeš a rych­le je vy­hu­bíš, jak ti Hos­po­din ře­kl. 4 Až je však Hos­po­din, tvůj Bůh, před te­bou za­žene, neříkej si v srd­ci: „To pro mou sprave­dlnost mě Hos­po­din dove­dl až sem, abych tu zemi obsadil.“ Hos­po­din ty náro­dy před te­bou vy­hání pro je­jich zkaženost! 5 Ne pro svou sprave­dlnost a ne pro ryzost svého srd­ce vstu­puješ do je­jich země, abys ji ob­sa­dil. Hos­po­din, tvůj Bůh, ty náro­dy před te­bou vy­hání pro je­jich zkaženost a pro­to, aby splnil slovo, které odpřisáhl tvým ot­cům, Abraha­movi, Izá­kovi a Jáko­bovi. 6 Věz te­dy, že Hos­po­din, tvůj Bůh, ti tu krásnou zem ne­dává za dě­dictví pro tvou sprave­dlnost – jste pře­ce tvrdošíjný lid! 7 Vzpo­meň si a ne­za­po­mínej, jak jsi po­pou­zel Hos­po­di­na, svého Bo­ha, na pouš­ti. Ode dne, kdy jsi vy­šel z Egyp­ta, až do svého přícho­du sem jste se bouři­li pro­ti Hos­po­di­nu. 8 Po­pou­ze­li jste Hos­po­di­na i na Orébu, až se na vás rozhněval tak, že vás chtěl vy­hla­dit. 9 Když jsem na tu horu vy­stou­pil, abych při­jal ka­menné des­ky – des­ky smlou­vy, kte­rou s vá­mi Hos­po­din uzavřel – zůstal jsem na hoře čtyřicet dní a čtyřicet no­cí bez chle­ba a bez vo­dy. 10 Teh­dy mi Hos­po­din dal dvě ka­menné des­ky po­psané Božím prs­tem. Na nich byla všech­na slova, která k vám Hos­po­din pro­mlu­vil z pro­středku ohně na oné hoře v den shro­máždění. 11 Když uplynulo těch čtyřicet dní a čtyřicet no­cí, Hos­po­din mi dal dvě ka­menné des­ky – des­ky smlou­vy. 12 Po­tom mi Hos­po­din ře­kl: „Hned se­stup do­lů! Tvůj lid, který jsi vy­ve­dl z Egyp­ta, spá­chal zvrácenost. Brzy seš­li z ces­ty, kte­rou jsem jim přikázal: od­li­li si modlu!“ 13 Hos­po­din mi teh­dy ře­kl: „Po­zo­ru­ji ten­to lid – ó, jak je tvrdošíjný! 14 Nech mě, ať je vy­hladím a vy­mažu je­jich jméno pod ne­bem, ale z tebe učiním národ mo­cnější a početnější, než jsou oni.“ 15 Otočil jsem se tedy a se dvě­ma des­ka­mi smlou­vy v obou ru­kou jsem se­stou­pil z ho­ry. A hora plá­la ohněm. 16 Tenkrát jsem uvi­děl, jak jste zhřeši­li pro­ti Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu: od­li­li jste si so­chu te­lete! Brzy jste seš­li z ces­ty, kte­rou vám přikázal Hos­po­din, váš Bůh! 17 Vzal jsem ty dvě des­ky, obě­ma ruka­ma je za­ho­dil a před vaši­ma oči­ma je roz­tříš­til. 18 Vrhl jsem se na zem a ležel před Hos­po­di­nem tak jako před­tím – čtyřicet dní a čtyřicet no­cí bez chle­ba a bez vo­dy. To pro vše­chen váš hřích, jenž jste spá­cha­li, když jste v Hos­po­di­nových očích pro­ve­dli tuto hanebnost a po­pu­di­li jej. 19 Děsil jsem se toho zuřivého hněvu! Hos­po­din se pro­ti vám roz­lí­til tak, že by vás vy­hla­dil. Ale i tenkrát mě Hos­po­din vy­s­lyšel. 20 Hos­po­din se hněval na Áro­na tak, že jej chtěl za­hu­bit, a pro­to jsem se tenkrát mod­lil i za Áro­na. 21 To vaše hříšné dílo, to te­le, jsem pak vzal, roz­tavil v ohni, roz­tlou­kl a roz­drtil až na jemný prášek, který jsem vy­sypal do po­toka sté­kajícího z té ho­ry. 22 Také v Tabeře, Mas­se a Kib­rot-ha­taavě jste po­pou­ze­li Hos­po­di­na. 23 Když vás pak Hos­po­din vy­sílal z Ká­deš-barné se slovy: „Vzhů­ru, ob­saď­te ze­mi, kte­rou jsem vám dal,“ vze­pře­li jste se příka­zu Hos­po­di­na, svého Bo­ha. Ne­věři­li jste mu a ne­po­s­lech­li ho. 24 Bouři­li jste se pro­ti Hos­po­di­nu ode dne, kdy jsem vás po­znal! 25 Vr­hal jsem se před Hos­po­di­na, ležel jsem před ním čtyřicet dní a čtyřicet no­cí, když ře­kl, že vás vy­hladí. 26 A tak­to jsem se mod­lil k Hos­po­di­nu: „Hos­po­di­ne, Pane můj, ne­do­pouštěj záhu­bu na svůj lid, na své dě­dictví, které jsi ve své ve­likosti vy­kou­pil a mo­cnou ru­kou vy­ve­dl z Egyp­ta. 27 Vzpo­meň si na své služebníky, na Abraha­ma, Izáka a Jáko­ba! Ne­hleď na zatvrze­lost to­ho­to li­du, na je­jich zkaženost a hřích. 28 Ji­nak v ze­mi, odkud jsi nás vy­ve­dl, řeknou: ‚Hos­po­din je vy­ve­dl, aby je po­zabíjel na pouš­ti, pro­tože je ne­dokázal uvést do země, kte­rou jim slí­bil, a pro­tože je nenáviděl!‘ 29 Oni jsou pře­ce tvůj lid a tvé dě­dictví. Vy­ve­dl jsi je svou ve­likou mo­cí a vztaženou paží!“