Bible21 › Deuteronomium › 18

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Zákon o knězích1 Levi­tští kněží, to­tiž ce­lý kmen Levi, ne­bu­dou mít podíl ani dě­dictví v Iz­rae­li. Bu­dou žít z oh­nivých obětí Hos­po­di­nu, z jeho dě­dictví. 2 Ne­bu­dou mít dě­dictví mezi svý­mi bra­t­ry – sám Hos­po­din je je­jich dě­dictvím, jak jim po­věděl. 3 Toto bu­dou kněží právoplatně do­stávat od li­du: Ti, kdo bu­dou přinášet oběť – ať už ze sko­tu nebo z bravu – dají knězi ple­ce, obě če­listi a žalu­dek. 4 Bu­deš mu také dávat prvo­ti­ny ze svého obi­lí, ví­na a ole­je a prvo­ti­ny z vlny svých ov­cí. 5 Jeho si to­tiž Hos­po­din, tvůj Bůh, vy­vo­lil ze všech tvých kmenů, aby po všech­ny dny stál se svý­mi syny ve službě v Hos­po­di­nově jménu. 6 Kterýko­li levi­ta smí ode­jít z tvého měs­ta (ať už byd­lel v Iz­rae­li kde­ko­li) na místo, které vy­vo­lil Hos­po­din. Smí ode­jít, kdyko­li se mu za­chce. 7 Bude sloužit ve jménu Hos­po­di­na, svého Bo­ha, tak jako jeho ostatní bratři levi­té, kteří tam sto­jí před Hos­po­di­nem. 8 Bu­dou jíst stejný podíl bez ohle­du na to, co kdo pro­dal po ot­cích. Zákon o prorocích9 Až ve­jdeš do země, kte­rou ti Hos­po­din, tvůj Bůh, dává, ne­uč se jednat pod­le ohavných způsobů oněch národů. 10 Ať se u tebe nena­jde, kdo by svého syna či dce­ru pro­ve­dl ohněm! Stejně tak žádný věš­tec, jasnovi­dec, ha­dač, ča­roděj, 11 za­říkávač, vy­vo­lávač du­chů, věšt­kyně ani ten, kdo se radí s mrt­vý­mi. 12 Každý, kdo páchá něco ta­kového, je pro Hos­po­di­na ohavný! Právě kvů­li ta­kovým­to ohavnos­tem je Hos­po­din, tvůj Bůh, před te­bou vy­hání. 13 Buď cele od­dán Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu. 14 Náro­dy, které ovládneš, to­tiž po­s­lou­chají jasnovid­ce a věšt­ce, ale to­bě to Hos­po­din, tvůj Bůh, ne­do­pouští. 15 Hos­po­din, tvůj Bůh, ti zpro­střed tvých bra­trů vzbudí pro­roka, jako jsem já – toho po­s­lou­chej­te. 16 Přes­ně to jsi žádal od Hos­po­di­na, svého Bo­ha, na Orébu v den shro­máždění, když jsi říkal: „Ať už nes­lyším hlas Hos­po­di­na, svého Bo­ha, a ne­vi­dím ten ve­liký oheň – ji­nak zemřu!“ 17 Teh­dy mi Hos­po­din ře­kl: „Dobře to po­vědě­li. 18 Zpro­střed je­jich bra­trů jim vzbudím pro­roka, jako jsi ty. Vložím svá slova do jeho úst a on jim po­ví vše, co mu přikáži. 19 Kdoko­li ne­po­s­lech­ne má slova, která pro­mluví mým jménem, s ta­kovým zúč­tu­ji já sám. 20 Kdy­by se však nějaký pro­rok opo­vážil pro­mlu­vit mým jménem slovo, které jsem mu ne­svěřil, ta­kový pro­rok ať zemře stejně, jako kdy­by mlu­vil jménem cizích bohů.“ 21 Můžeš si říci: „Jak po­zná­me, že to slovo ne­mluví Hospodin?“ 22 Nuže, jest­liže pro­rok řekne Hos­po­di­novým jménem něco, co se ne­stane, pak to slovo ne­mlu­vil Hos­po­din. Onen pro­rok mlu­vil opo­váž­livě. Ne­boj se ho.