Bible21 › Deuteronomium › 33

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Mojžíšova závěť1 Toto je požeh­nání, které Boží muž Mo­jžíš před svou smr­tí udě­lil synům Iz­rae­le. 2 Řekl: „Hospodin přišel ze Sinaje, ze Seí­ru, jako když slun­ce vychází, tak jim z po­hoří Pa­ran zazářil. S ne­sčí­s­lný­mi tisíci kráčel od Kádeše, oheň Záko­na vzešel z jeho pravice. 3 Ó, jak mi­lu­ješ lidi! Všechny své svaté v ruce máš. Oni se k tvým no­hám přivinuli, aby při­jí­ma­li slova tvá – 4 Zákon, jenž Mo­jžíš vy­dal nám, dědictví shro­máždění Jáko­bova. 5 Ješu­ru­novi stal se králem, vůdcové lidu když seš­li se­spo­lečně s kme­ny Iz­rae­le. 6 Ru­ben ať ži­je, ať nikdy nevymře, ač jeho mužů jen hrstka je!“ 7 O Ju­dovi řekl: „Vyslýchej, Hos­po­di­ne, hlas Judův, k jeho lidu jej zpět přiváděj. Když bo­juje svou vlastní rukou, proti ne­přá­te­lům mu pomáhej.“ 8 O Levim řekl: „Kéž tvé urim a tu­mim, Hospodine, připadne muži to­bě věrnému! Zkusils jej onou zkouškou v Masse, přel ses s ním u vod svá­ru v Me­ri­bě. 9 O otci i mat­ce ře­kl: ‚Ne­hledím na ně!‘ Na vlastní bra­t­ry ne­bral zřete­la ke svým dě­tem ne­znal se. Ano, tvé slovo zachovali, tvou smlou­vu bu­dou střežit levi­té. 10 Jáko­ba bu­dou tvým pravi­dlům uči­ta Záko­nu tvé­mu Izrael. Kadidlo před tebe bu­dou klást, zápaly přinášet ti na ol­tář. 11 Požeh­nej, Hos­po­di­ne, jeho síle, v díle jeho ru­kou za­líbení měj. Jeho pro­tivníky udeř do slabin, aby jeho ne­přá­te­lé už nikdy nevstali!“ 12 O Ben­jamínovi řekl: „Hospodinův mi­láček to je – kéž zůstává u něj v bezpečí! On jej ochraňuje každý den, vždyť odpočívá v jeho náručí.“ 13 O Josefovi řekl: „Jeho zemi ať žeh­ná Hos­po­dinnej­lepší rosou z nebe nahoře, prameny sahající­mi do­lů do hloubky, 14 nej­lepší­mi dary slunce, nejlepší úrodou všech měsíců, 15 nej­větší chlou­bou hor odvěkých, nejlepšími dary věčných pahorků, 16 nej­lepším ze země a její plnosti! Přízeň To­ho, jenž pře­bývá v keři, na hlavě Josefově ne­chť spočine, na te­meni vy­vo­leného z bratří! 17 Jak prvo­ro­zené­mu býku čest mu náleží, jeho rohy jsou rohy buvolí; národy ze všech zem­ských konči­non tě­mi rohy porazí. Takové ať jsou deseti­tisíce Efraimovy, takové tisíce Manasesovy!“ 18 O Za­bulo­novi řekl: „Raduj se, Za­bulo­ne, kdyko­li vycházíš, a ty, Isa­cha­re, v stanech svých! 19 Na horu svo­lají různé národy, tam bu­dou přinášet pravé oběti. Budou sy­tit z mořského bohatství, z pokladů v pís­ku ukrytých.“ 20 O Gádovi řekl: „Požehnán buď Ten, jenž Gáda rozšiřuje! Gád se uložil jako lvice, s ra­menem i hlavu utrh­ne! 21 To nej­lepší si ne­chal pro sebe, díl, jenž je ve­li­te­lům vyhrazen. V če­le lidu to­tiž směle še­la Hos­po­di­novu sprave­dlnost prováděl, jeho roz­hodnutí pro ce­lý Izrael.“ 22 O Danovi řekl: „Dan je mladý lev, z Bášanu vyskakuje!“ 23 O Neftalí­movi řekl: „Přízní jsi na­sy­cen, Neftalíme, požehnání Hos­po­di­nova jsi pln, jezero i s jižní stranou opanuj!“ 24 O Aše­rovi řekl: „Nad jiné syny požeh­nán je Ašer, mezi bra­t­ry ať je oblíben, své nohy ať smáčí ole­jem! 25 Z že­leza a bron­zu ať jsou tvé závory, po všech­ny své dny žij v bez­pečí. 26 Nikdo není jako Bůh, Ješurune! Na po­moc to­bě spěchá nebem, brázdí ob­la­ka ve slávě své! 27 Od­věký Bůh je tvým útočištěm, věčné náručí tě podepře. Tvé ne­přá­te­le před te­bou žene a říká: ‚Vyhlaď je!‘ 28 Iz­rael pro­to byd­lí v bezpečí, Jákobův příby­tek nikdo ne­rušív zemi obi­lí a vína, kde z nebe padá ro­sa. 29 Jak jsi, Iz­rae­li, blažený! Kdo je ti podobný, lide, jejž Hos­po­din zachránil! On je ští­tem tvé ochranya mečem tvého vítězství. Ať se tví ne­přá­te­lé před te­bou krčía ty ať jim šlapeš po šíji!“