Bible21 › Deuteronomium › 19

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Zákon o útočištných městech1 Hos­po­din, tvůj Bůh, před te­bou vy­koření náro­dy; Hos­po­din, tvůj Bůh, ti dá je­jich zem. Až je vy­ženeš a usadíš se v je­jich měs­tech a v je­jich do­mech, 2 od­děl si upro­střed země, kte­rou ti Hos­po­din, tvůj Bůh, dá za dě­dictví, tři měs­ta. 3 V ze­mi, kte­rou ti Hos­po­din, tvůj Bůh, dá za dě­dictví, roz­měř vzdálenosti a roz­děl její území na tři díly, aby se každý, kdo něko­ho za­bil, měl kam uchý­lit. 4 Když někdo něko­ho za­bi­je a uteče, aby si za­chránil život (v případě, že svého bližního za­bil neúmy­s­lně, aniž ho kdy před­tím měl v nenávisti), se to bude mít tak­to: 5 Když na­příklad někdo půjde se svým druhem do lesa na dříví, při kácení stro­mu se roz­mách­ne se­ke­rou, že­le­zo sklouz­ne z topůrka a smr­telně zraní jeho druha, bude se do­tyčný moci uchý­lit do jedno­ho z těch­to měst a za­chránit si život. 6 Kdy­by to bylo pří­liš dale­ko, mohl by vraha do­stih­nout krevní msti­tel, jenž by jej pronásledoval, a ve své zuřivosti by jej mohl za­bít. On však ne­byl ho­den smrti, ne­boť za­bi­tého nikdy před­tím neměl v nenávisti. 7 A pro­to ti přikazu­ji: Od­děl si tři měs­ta. 8 Až Hos­po­din, tvůj Bůh, pod­le přísahy dané tvým ot­cům rozšíří tvé území a dá ti ce­lou zem, kte­rou za­s­lí­bil tvým ot­cům 9 (bu­deš-li ovšem peč­livě do­držovat všech­na přikázání, která vám dnes udílím, to­tiž abys mi­loval Hos­po­di­na, svého Bo­ha, a kráčel po jeho cestách po všech­ny dny), po­tom k těm­to třem městům při­dáš ještě další tři. 10 To pro­to, aby se v ze­mi, kte­rou ti Hos­po­din, tvůj Bůh, dává za dě­dictví, ne­pro­léva­la ne­vinná krev. Ta krev by padla na te­be! 11 Pokud by však někdo úkladně na­pa­dl svého bližního z nenávisti a po­té, co jej smr­telně zranil, by ute­kl do jedno­ho z těch­to měst, 12 v ta­kovém případě pro něj stařeši­nové jeho měs­ta pošlou, vezmou ho od­tud a vy­dají jej do ru­kou krevního msti­te­le, aby zemřel. 13 Nes­li­tuješ se nad ním. Od­straň z Iz­rae­le ne­vinně pro­li­tou krev, a po­ve­de se ti dobře. 14 Ne­po­su­nuj mez­ník svého bližního, kterým tví před­kové vy­me­zi­li tvé dě­dictví v ze­mi, kte­rou ti Hos­po­din, tvůj Bůh, dává do vlastnictví. Zákon o svědcích15 Pro­ti niko­mu ne­po­stačí je­diný svě­dek, ať už se do­tyčný jakko­li pro­vi­nil či spá­chal jakýko­li hřích, jenž se dá spá­chat. Výrok mu­sí být po­tvrzen vý­po­vědí dvou nebo tří svědků. 16 Po­vstane-li pro­ti něko­mu zlo­my­s­lný svě­dek, aby jej nař­kl z odpad­lictví, 17 obě stra­ny spo­ru se mu­sí po­stavit před Hos­po­di­na – před kněze a soud­ce, kteří tam v těch dnech bu­dou. 18 Soud­ci ať věc důkladně pro­šetří. Ukáže-li se, že to byl křivý svě­dek, křivě svědčící pro­ti své­mu brat­ru, 19 udělá­te mu to­též, co chtěl, aby se stalo jeho brat­ru. Od­straň ze svého stře­du zlo! 20 Až o tom us­lyší ostatní, při­jde na ně bázeň a tato špatnost se ve tvém stře­du už nikdy ne­stane. 21 Nes­li­tuješ se nad ním – život za život, oko za oko, zub za zub, ruka za ru­ku, noha za no­hu.