Bible21 › Deuteronomium › 21

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Zákon o neobjasněné vraždě1 Když se v ze­mi, kte­rou ti Hos­po­din, tvůj Bůh, dává za dě­dictví, na­jde někde venku ležet za­bi­tý člověk a ne­zjis­tí se, kdo ho za­bil, 2 vy­jdou tvo­ji stařeši­nové a soud­ci, aby změři­li vzdálenost od toho za­bi­tého k okolním městům 3 a zjisti­li, které město je k mrt­vé­mu nej­blíže. Stařeši­nové toho měs­ta ať vezmou jalovici, která ještě ne­by­la použi­ta k práci a ještě net­a­ha­la jho. 4 Tu jalovici ať stařeši­nové měs­ta od­vedou do říčního údo­lí, na místo, kde se ne­o­ralo ani ne­se­lo, a tam jí zlo­mí vaz. 5 Po­tom ať přistoupí kněží, Levi­ho synové (ne­boť je Hos­po­din, tvůj Bůh, vy­vo­lil, aby mu slouži­li a aby v Hos­po­di­nově jménu žeh­na­li. Pod­le nich se roz­hodne každá pře a každé na­pa­dení.) 6 Všich­ni stařeši­nové měs­ta, které bude k za­bi­té­mu nej­blíže, si pak umyjí ruce nad jalovicí, jíž byl v údo­lí zlo­men vaz, 7 a pro­hlásí: „Naše ruce tu krev ne­pro­li­ly, naše oči nic ne­vi­děly. 8 Hos­po­di­ne, zpro­sť viny svůj lid Iz­rael, který jsi vy­kou­pil! Nenech ne­vinně pro­li­tou krev upro­střed svého lidu Izraele!“ Teh­dy bu­dou zpro­štěni viny za tu krev. 9 Tak­to od­straníš ne­vinně pro­li­tou krev ze svého stře­du, ne­boť uděláš, co je v Hos­po­di­nových očích správné. Zákony o rodinném životě10 Když vy­táh­neš do boje pro­ti svým ne­přá­te­lům a Hos­po­din ti je vy­dá do ru­kou, bu­deš je moci brát do za­jetí. 11 Spatříš-li mezi za­jatý­mi krásnou ženu a za­toužíš po ní, smíš si ji vzít za ženu. 12 Až si ji od­ve­deš do­mů, oho­lí si hlavu, ostříhá neh­ty 13 a svlékne ša­ty, v ni­chž byla za­ja­ta. Zůstane ve tvém do­mě ce­lý měsíc a bude oplakávat svého otce a matku. Teprve po­té se s ní spo­jíš a staneš se jejím mužem a ona tvou ženou. 14 Pokud se ti však zne­líbí, pro­pustíš ji na svo­bo­du. Ne­smíš ji pro­dat za peníze ani s ní za­cházet jako s ot­ro­kyní, ne­boť jsi ji zne­u­ctil. 15 Když někdo bude mít dvě že­ny, z ni­chž jednu bude mi­lovat a druhou ne, a obě mu po­rodí sy­ny, přičemž prvo­ro­zený bude synem té ne­mi­lované, 16 otec pak ne­smí ve své závě­ti majet­kově upřednostnit syna mi­lované namísto syna ne­mi­lované. 17 Ať přizná prvo­ro­zen­ství synu té ne­mi­lované a dá mu dvojnásobný díl z ce­lého dě­dictví. Pro­tože je prvo­ti­nou jeho mužství, náleží právo prvo­ro­zen­ství je­mu. 18 Když někdo bude mít svéhlavého a vzpurného sy­na, který ne­po­s­lou­chá otce ani matku a ne­po­s­lech­ne je, ani když ho tre­s­tají, 19 pak ho otec s matkou vezmou a od­vedou k bráně jeho měs­ta za městský­mi stařeši­ny. 20 Těm řeknou: „­Ten­to náš syn je svéhlavý a vzpurný. Ne­po­s­lou­chá nás, jen ho­duje a pije.“ 21 Všich­ni muži toho měs­ta ať jej uka­menují k smrti. Od­straň ze svého stře­du zlo! Us­lyší o tom vše­chen Iz­rael a při­jde na něj bázeň. Další zákony22 Když někdo spáchá smr­telný zločin a bude po­pra­ven po­věšením na kůl, 23 ať jeho tělo ne­zůstane na kůlu. Mu­síš je po­chovat ještě téhož dne, ne­boť ten po­věšený je před Bo­hem pro­kletý. Ne­po­sk­vrňuj ze­mi, kte­rou ti Hos­po­din, tvůj Bůh, dává za dě­dictví!