Bible21 › Deuteronomium › 12

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Místo, které si Bůh vyvolí1 Toto jsou pravi­dla a záko­ny, jež bu­dete po všech­ny dny svého živo­ta peč­livě do­držovat v ze­mi, kte­rou ti Hos­po­din, Bůh tvých ot­ců, dal za dě­dictví. 2 Na­prosto znič­te všech­na mís­ta, kde náro­dy, které vy­hání­te, slouži­ly svým bo­hům – ať už na vy­sokých horách a návrších nebo pod kde­jakým košatým stro­mem. 3 Je­jich ol­táře zboř­te, je­jich po­svátné slou­py roz­tříště­te, je­jich po­svátné kůly spal­te, so­chy je­jich bo­hů zporážej­te a je­jich jméno od­tam­tud vy­hlaď­te. 4 Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, nic ta­kového ne­dě­lej­te. 5 Vy­hledávej­te místo, které si Hos­po­din, váš Bůh, upro­střed vašich kmenů vy­vo­lí za příby­tek a kde umístí své jméno. Tam choď­te 6 a tam přinášej­te své zápalné a pokojné obě­ti, své desátky, obětní příspěvky z práce svých ru­kou, své slíbené i dob­rovolné obě­ti a prvo­ro­zené ze svého sko­tu i bravu. 7 Tam se svý­mi ro­di­na­mi jez­te před Hos­po­di­nem, svým Bo­hem, a ra­duj­te se z veškerého dí­la svých ru­kou, v němž ti Hos­po­din, tvůj Bůh, požeh­nal. 8 Ne­bu­dete jednat, jak tu jedná­me dnes – každý tak, jak sám pokládá za správné. 9 Až do­sud jste pře­ce ne­vstou­pi­li do odpoči­nutí, do dě­dictví, které ti dává Hos­po­din, tvůj Bůh. 10 Chys­tá­te se však přejít Jordán a usa­dit se v ze­mi, kte­rou vám Hos­po­din, váš Bůh, dává za dě­dictví, kde vám dá odpoči­nout ode všech okolních ne­přá­tel a kde bu­dete pře­bývat v bez­pečí. 11 Na místo, které si Hos­po­din, váš Bůh, vy­vo­lí za příby­tek pro své jméno, teh­dy přinášej­te vše, co jsem vám přikázal – své zápalné a pokojné obě­ti, své desátky, obětní příspěvky z práce svých ru­kou a všech­ny své nej­lepší věci, které jste přis­lí­bi­li Hos­po­di­nu. 12 Tam se před Hos­po­di­nem, svým Bo­hem, ra­duj­te se svý­mi syny a dce­ra­mi, se svý­mi ot­roky a děveč­ka­mi a také s levi­tou, který je ve tvém městě, ne­boť mezi vá­mi nemá žádný podíl ani dě­dictví. 13 Měj se na po­zo­ru, abys ne­obětoval své zápalné obě­ti na kterémko­li místě, které by sis sám vy­hlé­dl. 14 Pou­ze na místě, které si Hos­po­din vy­vo­lí v jednom z vašich kmenů, tam smíš obětovat své zápalné obě­ti a bu­deš dělat vše, co jsem ti přikázal. 15 Porážet do­by­tek a jíst maso můžeš s požeh­náním Hos­po­di­na, svého Bo­ha, v kterémko­li svém městě, kdyko­li se ti za­chce. Smí je jíst čis­tý i nečis­tý, tak jako gaze­lu či je­le­na. 16 Ne­smí­te však jíst krev – nech ji vy­téci na zem jako vo­du. 17 Ne­smíš však ve svém městě jíst desátky ze svého obi­lí, ví­na a ole­je ani prvo­ro­zené ze svého sko­tu a bravu, žádnou ze svých slíbených či dob­rovolných obětí ani obětní příspěvky z práce svých ru­kou. 18 Smíš je jíst pou­ze před Hos­po­di­nem, svým Bo­hem, na místě, které si Hos­po­din, tvůj Bůh, vy­vo­lí, a to se svým synem a dce­rou, se svým ot­rokem a děvečkou i s levi­tou, který je ve tvém městě. Před Hos­po­di­nem, svým Bo­hem, se bu­deš ra­dovat z veškerého dí­la svých ru­kou. 19 Měj se na po­zo­ru, abys po všech­ny dny, kdy bu­deš žít ve své ze­mi, ne­zane­d­bával levi­ty. 20 Až Hos­po­din, tvůj Bůh, rozšíří tvé hranice, jak ti po­věděl, a ty si řekneš: „Po­jedl bych ma­so“ , pro­tože právě do­staneš chuť na ma­so, smíš je jíst pod­le své chu­ti. 21 I když bu­deš dale­ko od mís­ta, které si Hos­po­din, tvůj Bůh, vy­vo­lí, aby tam umístil své jméno, smíš porážet svůj skot i brav, jejž ti Hos­po­din dal, tak, jak jsem ti přikázal. Smíš je jíst ve svém městě pod­le své chu­ti. 22 Smíš je jíst stejně, jako se jí gaze­la či je­len; smí je jíst nečis­tý stejně jako čis­tý. 23 Jen se utvrď v tom, abys ne­je­dl krev – vž­dyť krev, to je život! Ne­smíš tedy s ma­sem jíst jeho život. 24 Ne­jez krev, nech ji vy­téci na zem jako vo­du. 25 Ne­jez ji. To­bě i tvým dě­tem se po­ve­de šťastně, když bu­deš či­nit, co je v Hos­po­di­nových očích správné. 26 Své svaté obě­ti i slíbené dary však odnášej na místo, které si vy­vo­lí Hos­po­din, váš Bůh. 27 Tam bu­deš obětovat své zápalné obě­ti – maso i krev – na ol­tář Hos­po­di­na, svého Bo­ha. U tvých ostatních obětí bude krev vy­li­ta na ol­tář Hos­po­di­na, tvého Bo­ha, a maso sníš. 28 Dbej, abys po­s­lou­chal všech­na tato slova, která ti udílím. To­bě i tvým dě­tem se po­ve­de šťastně až navěky, když bu­deš v očích Hos­po­di­na, svého Bo­ha, dělat, co je dob­ré a správné. 29 Hos­po­din, tvůj Bůh, před te­bou vy­koření náro­dy, které jdeš vy­hnat. Až je vy­ženeš a usadíš se v je­jich ze­mi, 30 měj se na po­zo­ru i po­té, co bu­dou vy­hlazeni. Ne­smíš je následovat do pasti – ne­vy­hledávej je­jich bo­hy. Neříkej: „Jak asi ty náro­dy slouži­ly svým bo­hům? Chtěl bych to zku­sit i já.“ 31 Nic ta­kového Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, ne­dě­lej! Vž­dyť pro své bohy dělají vše, co Hos­po­din, tvůj Bůh, po­važuje za ohavnost a co nenávi­dí. Dokon­ce pro své bohy pálí své syny a dce­ry v ohni!