Bible21 › Deuteronomium › 17

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

1 Ne­obě­tuj Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, býka ani be­ra­na, na němž by byla vada nebo coko­li špatného – pro Hos­po­di­na, tvého Bo­ha, je to ohavnost! 2 Ve tvém stře­du, v kterémko­li městě, které ti Hos­po­din, tvůj Bůh, dá, by se mohl ob­jevit muž nebo že­na, kteří by v očích Hos­po­di­na, tvého Bo­ha, spá­cha­li tu špatnost, že by přestou­pi­li jeho smlou­vu 3 a ode­š­li sloužit a klanět se cizím bo­hům – slun­ci, měsíci či ce­lé­mu ne­bes­ké­mu zástu­pu (což jsem nikdy ne­přikázal). 4 Bude-li ti to ozná­meno nebo se o tom do­slech­neš, důkladně to pro­šetři. Pokud se na­jisto po­tvrdí, že v Iz­rae­li byla spáchá­na ta­ková ohavnost, 5 vy­ve­deš muže nebo ženu, kteří tu špatnost spá­cha­li, ke svým branám a uka­menuješ je k smrti. 6 Ten, kdo má zemřít, ať je po­pra­ven na základě vý­po­vě­di dvou nebo tří svědků. Ne­smí být po­pra­ven na základě je­diného svě­de­ctví. 7 Svěd­kové ať na něj vztáhnou ruku jako první, aby zemřel, a po­tom se při­dá vše­chen lid. Od­straň ze svého stře­du zlo! 8 Ve tvém městě by se moh­lo stát něco mi­mořádného, co bys ne­dove­dl roz­sou­dit. Ať už půjde o vraž­du, spor či na­pa­dení, v těch­to sporných přípa­dech vstaň a vy­dej se na místo, které si Hos­po­din, tvůj Bůh, vy­vo­lí. 9 Při­jď se do­tázat levi­tských kněží nebo soud­ce, který tam v oněch dnech bu­de, a oni ti oznámí soudní výrok. 10 Za­chovej se pak pod­le výroku, který ti oznámí z mís­ta, které si Hos­po­din vy­vo­lil. Peč­livě do­drž všech­ny je­jich po­ky­ny. 11 Za­chovej se pod­le pravi­dla, o němž tě poučí, a pod­le roz­sudku, který ti řeknou. Od výroku, který ti oznámí, se ne­u­chyluj na­pravo ani nale­vo. 12 Kdy­by se někdo od­vážil ne­u­po­s­lech­nout kněze, sto­jícího tam ve službě Hos­po­di­nu, tvé­mu Bo­hu, ane­bo soud­ce, pak ať ten člověk zemře. Od­straň z Iz­rae­le zlo! 13 Až o tom vše­chen lid us­lyší, při­jde na ně bázeň a ne­bu­dou už jednat opo­váž­livě. Zákon o králi14 Až při­jdeš do země, kte­rou ti Hos­po­din, tvůj Bůh, dává, ovládneš ji a usadíš se v ní. Řekneš-li si: „Us­tanovím nad se­bou krále, tak jako všech­ny náro­dy ko­lem mne“, 15 pak nad se­bou us­tanov jen ta­kového krále, je­hož si vy­vo­lí Hos­po­din, tvůj Bůh. Us­tanovíš nad se­bou krále ze svých bratří; cizin­ce, jenž by ne­byl tvým bra­t­rem, si do­sa­dit ne­smíš. 16 Ať ale nemá mno­ho koní, aby ne­po­sílal lid zpátky do Egyp­ta pro další koně. Hos­po­din vám pře­ce ře­kl: „Touto cestou se už nikdy nevrátíte.“ 17 Ať nemá mno­ho žen, aby snad jeho srd­ce ne­zablou­di­lo. Také ať nemá pří­liš mno­ho zla­ta a stříb­ra. 18 Až do­sedne na svůj králov­ský trůn, ať si ne­chá od levi­tských kněží poří­dit opis to­ho­to Záko­na. 19 Tu kni­hu ať má stále u sebe a čte ji po všech­ny dny svého živo­ta. Tak se bude učit ctít Hos­po­di­na, svého Bo­ha, a peč­livě do­držovat všech­na slova to­ho­to Záko­na a tato pravi­dla, 20 aby se jeho srd­ce ne­pozdvih­lo nad jeho bra­t­ry a aby se ne­u­chý­lil od to­ho­to přikázání na­pravo ani nale­vo. Pak bude moci dlouho kralovat on i jeho synové upro­střed Iz­rae­le.