Bible21 › Deuteronomium › 7

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Vyvolený lid1 Až tě Hos­po­din, tvůj Bůh, uve­de do země, kte­rou při­cházíš ob­sa­dit, vy­tlačí před te­bou početné náro­dy: Chetej­ce, Gi­rgašej­ce, Emo­rej­ce, Kananej­ce, Pe­ri­zej­ce, Hivej­ce a Je­bu­sej­ce – sedm národů větších a mo­cnějších, než jsi ty. 2 Hos­po­din, tvůj Bůh, ti je vy­dá, abys je po­bil, a tak je vy­hladíš jako pro­klaté. Ne­u­zavřeš s nimi smlou­vu a ne­smi­lu­ješ se nad ni­mi. 3 Ne­spřízníš se s nimi – ne­dáš svou dce­ru je­jich synovi ani ne­vez­meš je­jich dce­ru pro svého sy­na. 4 To by pak tvé po­tomky od­vrá­ti­lo ke službě cizím bo­hům. Hos­po­din by pro­ti vám vzplanul hněvem a rych­le by tě vy­hla­dil. 5 Pro­to s nimi nalož­te tak­to: je­jich ol­táře zboř­te, je­jich po­svátné slou­py roz­tříště­te, je­jich po­svátné kůly zporážej­te a je­jich tesané so­chy spal­te. 6 Jsi pře­ce svatý lid Hos­po­di­na, svého Bo­ha! Tebe Hos­po­din, tvůj Bůh, vy­vo­lil, abys byl jeho li­dem, jeho zvláštním pokla­dem jako žádný jiný lid na ze­mi. 7 Ne pro­to, že by vás bylo více než jiných národů, k vám Hos­po­din přilnul a vy­vo­lil si vás – vž­dyť jste nejne­pa­trnější z národů! 8 Avšak pro­to, že si vás Hos­po­din za­mi­loval, a pro­to, že chtěl splnit přísahu, kte­rou dal tvým ot­cům, vy­ve­dl vás Hos­po­din mo­cnou ru­kou a vy­kou­pil tě z domu ot­ro­ctví, z ruky egyptského krále fa­rao­na. 9 Věz te­dy, že Hos­po­din, tvůj Bůh, je Bůh. Je to věrný Bůh, za­chovávající smlou­vu a mi­lo­sr­den­ství do tisícího poko­lení těch, kdo jej mi­lu­jí a do­držují jeho přikázání. 10 Těm, kdo jej nenávi­dí, však odplácí osobně, aby je vyhubil. Nebude váhat – to­mu, kdo jej nenávidí, odplatí osobně. 11 Za­chovávej tedy přikázání, pravi­dla a záko­ny, jež ti dnes udílím, a do­držuj je. Hospodin tě bude milovat12 Bu­deš-li tato pravi­dla po­s­lou­chat, za­chovávat a do­držovat, pak Hos­po­din, tvůj Bůh, vůči to­bě do­drží svou smlou­vu od­dané lás­ky, jak přísahal tvým ot­cům. 13 Bude tě mi­lovat, bude ti žeh­nat a roz­množí tě. Požeh­ná plo­du tvého lů­na i plodům tvé pů­dy – tvé­mu obi­lí, vínu i ole­ji, vrhu tvého sko­tu i mláďatům tvého bravu v ze­mi, o níž přísahal tvým ot­cům, že ti ji dá. 14 Bu­deš požeh­naný nade všech­ny náro­dy. Ne­vy­s­kytne se u tebe ne­plodný ani ne­plodná, ani mezi tvým do­bytkem. 15 Hos­po­din od tebe ode­jme každou ne­moc. Ne­vloží na tebe žádnou ze zlých cho­rob, které jsi po­znal v Egyptě, ale po­stih­ne jimi všech­ny, kdo tě nenávi­dí. 16 Po­hl­tíš všech­ny náro­dy, které ti Hos­po­din, tvůj Bůh, dává. Ne­bu­deš na ně hledět s účastí – tak by ses octl v pasti a na­ko­nec sloužil je­jich bo­hům. 17 Možná si v srd­ci řekneš: „Tyto náro­dy jsou početnější než já – jak je budu moci vyhnat?“ 18 Ne­boj se jich! Jen si vzpo­meň, jak Hos­po­din, tvůj Bůh, naložil s fa­rao­nem a s ce­lým Egyp­tem! 19 Vzpo­meň si na ve­liké zkoušky, které jsi vi­děl na vlastní oči, na zna­mení a divy, na mo­cnou ruku a vztaženou paži, jíž tě Hos­po­din, tvůj Bůh, vy­ve­dl. Tak­to Hos­po­din, tvůj Bůh, naloží se vše­mi náro­dy, jichž se obáváš. 20 Hos­po­din, tvůj Bůh, na ně pošle i sršně, dokud ne­za­hyne i po­slední z těch, kdo se před te­bou skry­li. 21 Neměj z nich strach, vž­dyť upro­střed tebe je Hos­po­din, tvůj Bůh, ve­liký a hroz­ný Bůh! 22 Hos­po­din, tvůj Bůh, před te­bou ty náro­dy vy­tlačí po­stupně; ne­bu­deš je moci zdo­lat rych­le, aby se pro­ti to­bě ne­roz­množi­la divoká zvěř. 23 Hos­po­din, tvůj Bůh, ti je vy­dá, a bu­dou žít v na­pro­sté hrůze, dokud ne­bu­dou vy­hlazeni. 24 Vy­dá do tvých ru­kou i je­jich krále, takže vy­mažeš je­jich jméno pod ne­bem. Žádný před te­bou ne­ob­sto­jí, všech­ny je vy­hladíš. 25 So­chy je­jich bo­hů spal. Ne­smíš za­toužit po stříb­ru ani zla­tu, které je na nich. Ne­ber si je, abys ne­u­pa­dl do léčky. Pro Hos­po­di­na, tvého Bo­ha, je to ohavnost! 26 Ne­smíš si tu ohavnost přinést do­mů, ji­nak pro­padneš klat­bě jako ona. Bu­deš se jí ští­tit a pokládat ji za hnu­snou ohavnost, ne­boť pro­padla klat­bě.