Bible21 › Deuteronomium › 31

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Pověření Jozuy1 Když Mo­jžíš do­mlu­vil tato slova vše­mu Iz­rae­li, 2 ře­kl jim: „Je mi už sto dvacet let; ne­mo­hu dále vy­cházet a vcházet před vá­mi. Navíc mi Hos­po­din ře­kl: ‚­Ten­to Jordán nepřejdeš.‘ 3 Sám Hos­po­din, váš Bůh, půjde před vá­mi. On sám před vá­mi vy­hladí ony náro­dy, abys­te ob­sa­di­li je­jich zem. Jak Hos­po­din ře­kl, půjde před vá­mi Jo­zue. 4 Hos­po­din s nimi naloží, jako naložil s emo­rej­ský­mi krá­li Si­cho­nem a Ogem, které vy­hla­dil, i s je­jich zemí. 5 Až ti je Hos­po­din, tvůj Bůh, vy­dá, nalož­te s nimi přes­ně pod­le příka­zu, který jsem vám dal. 6 Buď­te silní a sta­teční, ne­boj­te se jich ani ne­le­kej­te. Sám Hos­po­din, váš Bůh, jde pře­ce s vá­mi; on vás ne­opustí ani nenechá!“ 7 Nato Mo­jžíš za­vo­lal Jo­zuu a před oči­ma ce­lého Iz­rae­le mu ře­kl: „Buď silný a sta­tečný, ne­boť ty ve­jdeš s tím­to li­dem do země, o níž Hos­po­din přísahal našim ot­cům, že jim ji dá. Právě ty jim ji předáš do dě­dictví. 8 Sám Hos­po­din jde před te­bou, on sám bude s te­bou. On tě ne­opustí ani nene­chá, ne­boj se a nestrachuj.“ Pravidelné čtení zákona9 Když Mo­jžíš sepsal ten­to Zákon, předal jej levi­tským kněžím, kteří nosi­li Tru­hlu Hos­po­di­novy smlou­vy, i všem iz­rael­ským stařešinům. 10 Mo­jžíš jim přikázal: „Každého sedmého roku, v roce určeném k pro­míjení dluhů, během Slavnosti stánků 11 se sejde vše­chen Iz­rael, aby se ukázal před Hos­po­di­nem, tvým Bo­hem, na místě, které si on vy­vo­lí. Teh­dy bu­deš ce­lé­mu Iz­rae­li předčítat ten­to Zákon, tak aby jej slyše­li. 12 Shro­máždě­te lid – muže, že­ny, dě­ti i přis­těhoval­ce ži­jící ve vašich branách – aby jej slyše­li a uči­li se ctít Hos­po­di­na, vaše­ho Bo­ha, a peč­livě do­držova­li všech­na slova to­ho­to Záko­na. 13 Tak to us­lyší i je­jich synové, kteří toto vše ne­zaži­li, a bu­dou se učit ctít Hos­po­di­na, vaše­ho Bo­ha, po všech­ny dny vaše­ho živo­ta v zemi za Jordánem, kte­rou jdete obsadit.“ Budoucí neposlušnost Izraele14 Hos­po­din Mo­jžíšovi ře­kl: „Hle, při­blížil se den tvé smrti. Za­vo­lej Jo­zuu a po­stav­te se do Stanu setkávání, kde mu dám pověření.“ Mo­jžíš a Jo­zue tedy šli a po­stavi­li se do Stanu setkávání. 15 Hos­po­din se ve Stanu ukázal v ob­la­kovém slou­pu. Ob­la­kový sloup se po­stavil nad vcho­dem do Stanu. 16 Hos­po­din Mo­jžíšovi ře­kl: „Hle, brzy uleh­neš ke svým ot­cům. Ten­to lid pak vstane a půjde smilnit s cizí­mi bo­hy, mezi ni­miž se ocitne v ze­mi, do níž při­chází. Opustí mne a zruší smlou­vu, kte­rou jsem s nimi uzavřel. 17 V ten den pro­ti nim vzplane můj hněv; opustím je a skry­ji před nimi svou tvář. Teh­dy je po­t­kají ve­liké po­hro­my a soužení, takže se stanou sna­dnou kořis­tí. V ten den si řeknou: ‚Ne­po­tka­la nás ta hroz­ná neštěstí pro­to, že upro­střed nás není náš Bůh?‘ 18 Kvů­li vše­mu zlu, které na­pá­cha­li, však v ten den zce­la skry­ji svou tvář – vž­dyť se ob­rá­ti­li k cizím bo­hům! 19 Pro­to teď na­piš­te tuto píseň. Nauč ji syny Iz­rae­le a vlož jim ji do úst, aby mi ta píseň byla svědkem pro­ti synům Iz­rae­le. 20 Až je přive­du do země oplývající mlékem a me­dem, kte­rou jsem s přísahou za­s­lí­bil je­jich ot­cům, bu­dou jíst do sytosti, až k oty­losti. Teh­dy se ob­rátí k cizím bo­hům a bu­dou jim sloužit; mnou pak po­hrdnou a mou smlou­vu zruší. 21 Až je pak po­t­kají hroz­né po­hro­my a soužení, bude tato píseň vy­po­vídat jako svě­dek pro­ti nim (ne­bu­de to­tiž za­po­menu­ta, ani je­jich po­tomkům ne­sejde ze rtů). Již dnes pře­ce znám je­jich před­stavy i skutky, ještě než je uve­du do země, kte­rou jsem jim s přísahou zaslíbil.“ 22 Mo­jžíš tu píseň na­psal ještě téhož dne a syny Iz­rae­le ji naučil. 23 Nato Hos­po­din přikázal Jo­zuovi, synu Nu­novu: „Buď silný a sta­tečný! Ty přive­deš syny Iz­rae­le do země, kte­rou jsem jim s přísahou za­s­lí­bil, a já budu s tebou.“ 24 Když Mo­jžíš sepsal slova to­ho­to Záko­na od za­čátku až do kon­ce, 25 přikázal levi­tům nosícím Tru­hlu Hos­po­di­novy smlou­vy: 26 „Vez­mě­te tuto kni­hu Záko­na a ulož­te ji ve­dle Truh­ly smlou­vy Hos­po­di­na, naše­ho Bo­ha, ať je tam svědkem pro­ti vám. 27 Znám pře­ce vaši vzpurnost a tvrdošíjnost! Hle, bouří­te se pro­ti Hos­po­di­nu už dnes, když jsem mezi vá­mi. Čím spíš po­té, co umřu? 28 Shro­máždě­te ke mně všech­ny stařeši­ny svých kmenů a své správ­ce, abych jim předne­sl tato slova a do­svědčil je před ne­bem a zemí. 29 Vím, že po mé smrti se zvrh­nete a sejdete z ces­ty, kte­rou jsem vám přikázal. Bu­dete-li v očích Hos­po­di­na, svého Bo­ha, pá­chat špatnost a po­pou­zet ho svý­mi výtvo­ry, po­tká vás na­ko­nec neštěstí.“ Mojžíšova píseň30 Mo­jžíš pak ce­lé­mu iz­rael­ské­mu shro­máždění předne­sl slova této písně od za­čátku až do kon­ce: