Bible21 › Genesis › 26

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

Rebeka mezi Filištíny1 V zemi pak na­stal hlad (podobný hlad jako ten dřívější, který byl za dnů Abraha­mových), a tak se Izák vy­dal do Ge­ra­ru k fi­lištín­ské­mu krá­li Abi­me­le­chovi. 2 Ukázal se mu to­tiž Hos­po­din a ře­kl: „Ne­se­stu­puj do Egyp­ta! Usaď se v ze­mi, kte­rou ti určím. 3 Po­bývej v této zemi a já budu s te­bou a požeh­nám ti, ne­boť to­bě a tvé­mu se­meni dám všech­ny tyto země. Tak splním přísahu, kte­rou jsem složil tvé­mu otci Abraha­movi: 4 ‚Tvé símě roz­množím jako hvěz­dy na ne­bi. Tvé­mu se­meni dám všech­ny tyto země a ve tvém se­meni do­jdou požeh­nání všech­ny náro­dy na zemi.‘ 5 To pro­to, že Abraham upo­s­le­chl můj hlas a za­choval, co jsem mu svěřil – má přikázání, má us­tano­vení a má ponaučení.“ 6 A tak se Izák usa­dil v Ge­ra­ru. 7 Když se ho tamější muži vy­ptáva­li na jeho ženu, od­po­věděl: „Je to má sestra.“ Bál se to­tiž říci: „Je to má žena,“ ne­boť si po­mys­lel: „A­by mě snad zdejší muži kvů­li Re­be­ce nezabili.“ Byla to­tiž vel­mi krásná. 8 Jednou, když už tam byli dlouho, vy­hlížel fi­lištín­ský král Abi­me­lech z okna a uvi­děl, jak se Izák maz­lí se svou ženou Re­be­kou. 9 Abi­me­lech si tedy Izáka za­vo­lal a ře­kl: „Vi­da, pře­ce je to tvá že­na! Pro­č jsi tedy říkal: ‚Je to má sestra‘?“ „Myslel jsem si, že bych kvů­li ní mohl zemřít,“ od­po­věděl mu Izák. 10 Abi­me­lech zvo­lal: „Cos nám to udělal? Někdo z lidu mohl sna­dno s tvou ženou spát, a tak bys na nás uve­dl vinu!“ 11 Po­tom Abi­me­lech přikázal vše­mu li­du: „Kdoko­li se do­tkne to­ho­to muže nebo jeho manželky, mu­sí zemřít!“ Zápas o studny12 Izák pak v té zemi sel a téhož roku skli­dil stonáso­bek, ne­boť mu Hos­po­din požeh­nal. 13 A tak se ten muž vzmohl a roz­máhal se stále víc, až se stal vel­mi zá­možným. 14 Měl stáda bravu, stáda sko­tu a početné služebnictvo. Pro­to mu Fi­lištíni za­ča­li závi­dět. 15 Všech­ny stud­ny, které služebníci jeho otce vy­kopa­li za dnů jeho otce Abraha­ma, Fi­lištíni za­sypa­li a na­plni­li hlínou. 16 Abi­me­lech teh­dy Izá­kovi ře­kl: „O­de­jdi od nás! Jsi mno­hem mo­cnější než my.“ 17 Izák pro­to od­tud ode­šel, utá­bořil se v ge­rar­ském údo­lí a tam byd­lel. 18 Izák pak znovu kopal studnice vody vy­kopané za dnů jeho otce Abraha­ma, které po Abraha­mově smrti Fi­lištíni za­sypa­li, a dal jim stejná jmé­na, jako jim kdy­si dal jeho otec. 19 Izá­kovi služebníci v tom údo­lí kopa­li a naš­li studnici pra­meni­té vo­dy. 20 Ge­rarští pastýři se však za­ča­li s Izá­kový­mi pastýři o studnu hádat: „­Ta voda je naše!“ A tak Izák tu studnu na­zval Esek, Ro­ze­pře, pro­tože se s ním pře­li. 21 Po­tom vy­kopa­li další studnu. I o tu se háda­li, a tak ji na­zval Sit­na, Ne­přá­tel­ství. 22 Přesu­nul se tedy od­tud dál a vy­kopal další studnu. O tu se už ne­háda­li, a tak ji na­zval Re­cho­bot, Pro­stran­ství. Ře­kl to­tiž: „­Teď nám Hos­po­din da­roval pro­stor, abychom se roz­plo­di­li na zemi.“ 23 Když pak od­tud vy­stou­pil do Beer-še­by, 24 ukázal se mu téže noci Hos­po­din a ře­kl: „Já jsem Bůh tvého otce Abraha­ma. Ne­boj se, ne­boť jsem s te­bou. Požeh­nám ti a roz­množím tvé símě kvů­li Abraha­movi, své­mu služebníku.“ 25 Po­stavil tam tedy ol­tář a vzýval Hos­po­di­novo jméno. Vztyčil tam svůj stan a Izá­kovi služebníci tam vy­kopa­li studnu. 26 Teh­dy k ně­mu přišel z Ge­ra­ru Abi­me­lech se svým po­bočníkem Achuza­tem a s ve­li­te­lem svého voj­s­ka Píko­lem. 27 Izák se jich ze­ptal: „Pro­č ke mně při­chází­te? Vž­dyť mě nenávi­dí­te a vy­hna­li jste mě od vás.“ 28 Od­po­vědě­li: „Jasně jsme po­zna­li, že Hos­po­din je s te­bou, a tak jsme si řek­li: Ať je teď mezi ná­mi a te­bou přísaha. Chce­me s te­bou vstou­pit do smlou­vy, 29 že nám ne­u­děláš nic zlého, tak jako jsme se my ne­do­tkli tebe a pro­kazova­li ti pou­ze dob­ro­diní a pro­pusti­li tě v poko­ji. Jsi pře­ce Hos­po­dinův požehnaný!“ 30 Vy­stro­jil jim tedy hosti­nu a jedli a pi­li. 31 Časně ráno pak vsta­li a vzájemně si přísaha­li. Po­tom je Izák pro­pustil, a tak od něj ode­š­li v poko­ji. 32 A téhož dne se stalo, že přiš­li Izá­kovi služebníci a po­vědě­li mu o studni, kte­rou kopa­li: „Naš­li jsme vodu!“ 33 Na­zval ji tedy Ši­bea, Přísaha, a pro­to se to město až dodnes jmenuje Beer-še­ba, Stud­na přísahy. Jákob uchvacuje požehnání34 Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Ju­di­tu, dce­ru Chetej­ce Be­erího, a Base­ma­tu, dce­ru Chetej­ce Elo­na. 35 Ty půso­bi­ly Izá­kovi a Re­be­ce hořké trápení.