Bible21 › Genesis › 21

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

Izák a Izmael1 Hos­po­din navštívil Sá­ru, jak ře­kl, a Hos­po­din pro Sá­ru udělal, co slí­bil. 2 Sá­ra i přes Abraha­movo stáří poča­la a v době, kte­rou mu Bůh před­po­věděl, po­ro­di­la sy­na. 3 Abraham dal své­mu synovi na­ro­zené­mu ze Sá­ry jméno Izák, Smíšek. 4 Když bylo Izá­kovi osm dní, Abraham svého syna obřezal, jak mu Bůh přikázal. 5 Když se mu na­ro­dil syn Izák, bylo Abraha­movi sto let. 6 Sá­ra řek­la: „Bůh mi da­roval smích! Všich­ni, kdo o tom us­lyší, se bu­dou smát se mnou.“ 7 Řek­la také: „Kdo by byl Abraha­movi ře­kl, že Sá­ra bude ko­jit dě­ti? Ale po­ro­di­la jsem mu syna – i přes jeho stáří!“ 8 Když dítě po­vyrost­lo, přestalo se ko­jit. V den, kdy se Izák přestal ko­jit, vy­stro­jil Abraham ve­likou hosti­nu. 9 Sá­ra pak vi­dě­la, že syn, kterého Abraha­movi po­ro­di­la Egypťanka Ha­gar, je po­směvač. 10 Řek­la tedy Abraha­movi: „Vyžeň tu děvečku i jejího sy­na. Syn té děvečky pře­ce ne­bu­de dě­dit spo­lu s mým synem, s Izákem!“ 11 Abraha­ma ta slova vel­mi trápi­la. Šlo pře­ce o jeho sy­na. 12 Bůh ale Abraha­movi ře­kl: „Netrap se kvů­li chlap­ci ani kvů­li své děvečce. Po­s­lech­ni Sá­ru ve všem, co ti řek­la, pro­tože tvé símě bude po­vo­láno v Izá­kovi. 13 I ze syna děvečky však učiním národ, ne­boť je tvým potomkem.“ 14 Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch s vodou, naložil to Ha­gar na záda a po­slal ji i s dítě­tem pryč. Ode­š­la tedy a blou­di­la Be­eršeb­s­kou pouští. 15 Když jí voda v mě­chu doš­la, složi­la dítě pod jedním keřem 16 a šla si sednout na­pro­ti, co by lu­kem do­stře­lil, ne­boť si řek­la: „Ne­mo­hu se dívat, jak dítě umírá.“ Use­dla na­pro­ti a dala se do pláče. 17 Bůh us­lyšel chlap­cův hlas a Boží an­děl za­vo­lal na Ha­gar z ne­be: „Co je ti, Ha­gar? Ne­boj se, ne­boť Bůh us­lyšel chlap­cův hlas tam, kde je. 18 Vstaň, vez­mi chlap­ce a po­sta­rej se o něj, pro­tože z něj učiním ve­liký národ.“ 19 Teh­dy jí Bůh otevřel oči a uvi­dě­la pra­men vo­dy. Šla te­dy, na­plni­la měch vodou a dala chlap­ci na­pít. 20 Bůh pak byl s chlap­cem a ten ros­tl. Byd­lel na pouš­ti a stal se z něj velký lučištník. 21 Byd­lel v Pa­ran­ské pouš­ti a jeho matka mu vy­bra­la ženu z Egyp­ta. Studna přísahy22 Někdy v té době Abi­me­lech s ve­li­te­lem svého voj­s­ka Píko­lem ře­kl Abraha­movi: „Bůh je s te­bou ve všem, co děláš. 23 Pro­to mi teď při Bohu odpřisáhni, že ne­okla­meš mne ani mého nástup­ce a po­tomka a že se ke mně a k ze­mi, v níž jsi po­býval, bu­deš chovat tak přá­tel­s­ky, jako jsem se za­choval já k tobě.“ 24 Abraham ře­kl: „To odpřisáhnu.“ 25 Abraham si teh­dy Abi­me­le­chovi stěžoval kvů­li studni s vodou, kte­rou mu Abi­me­le­chovi služebníci nási­lím vza­li. 26 Abi­me­lech však ře­kl: „Ne­vím, kdo by udělal něco ta­kového. Sám jsi mi to neře­kl a já jsem o tom až do dneška neslyšel.“ 27 Abraham pak vzal ovce a vo­ly, dal je Abi­me­le­chovi a vstou­pi­li spo­lu do smlou­vy. 28 Když Abraham po­stavil sedm jehňat ze stáda zvlášť, 29 ze­ptal se ho Abi­me­lech: „Co zna­mená těch sedm jehňat, která jsi po­stavil zvlášť?“ 30 „Těch sedm jehňat ode mě do­staneš na svě­de­ctví, že jsem tu studnu vy­kopal já,“ od­po­věděl mu Abraham. 31 (A tak to místo do­stalo jméno Beer-še­ba, Stud­na přísahy, ne­boť si tam oba přísaha­li.) 32 Po­té, co vstou­pi­li v Beer-še­bě do smlou­vy, Abi­me­lech vstal a vrá­til se s ve­li­te­lem svého voj­s­ka Píko­lem do fi­lištín­ské země. 33 Abraham za­sa­dil v Beer-še­bě ta­ma­ryšek a vzýval tam jméno Hos­po­di­na, Věčného Bo­ha. 34 Abraham po­tom ještě dlouho byd­lel ve fi­lištín­ské ze­mi.