Bible21 › Genesis › 30

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

1 Když Rá­chel vi­dě­la, že Jáko­bovi ne­rodí dě­ti, závi­dě­la své se­stře a řek­la Jáko­bovi: „­Dej mi sy­ny, nebo umřu!“ 2 Jákob se však na Rá­chel rozhněval: „Máš mě snad za Bo­ha, který ti ne­do­přál plod života?“ 3 „Z­de je má děvečka Bilha,“ řek­la mu. „Spi s ní, ať rodí na můj klín. Tak získám syny skrze ni.“ 4 A tak mu dala svou ot­ro­ky­ni Bilhu za ženu. Jákob s ní spal 5 a Bilha poča­la a po­ro­di­la mu sy­na. 6 Teh­dy Rá­chel řek­la: „Bůh mne roz­sou­dil – vy­s­lyšel můj hlas a dal mi syna!“ Pro­to mu dala jméno Dan, Soud­ce. 7 Rá­che­li­na ot­ro­kyně Bilha pak poča­la znovu a po­ro­di­la Jáko­bovi druhého sy­na. 8 Teh­dy Rá­chel řek­la: „Ve­dla jsem se sestrou Boží boje a zvítězi­la jsem!“ A tak mu dala jméno Neftalí, Můj boj. 9 Když Léa vi­dě­la, že přesta­la ro­dit, vza­la svou ot­ro­ky­ni Zilpu a dala ji Jáko­bovi za ženu. 10 Její ot­ro­kyně Zilpa po­tom Jáko­bovi po­ro­di­la sy­na. 11 Léa řek­la: „Přišlo mé štěstí!“ a dala mu jméno Gád, Štěstí. 12 A když Léi­na ot­ro­kyně Zilpa po­ro­di­la Jáko­bovi druhého sy­na, 13 Léa řek­la: „To je pro mé blaho! Že­ny mi bu­dou blahopřát!“ Dala mu tedy jméno Ašer, Blažený. 14 Jednou, v době pšeničné sklizně, vy­šel Ru­ben na po­le, nale­zl mi­lostná jablíčka man­dra­go­ry a při­ne­sl je své mat­ce Lée. Rá­chel teh­dy Lée řek­la: „­Dej mi pro­sím tro­chu těch mi­lostných jablíček, co našel tvůj syn.“ 15 Ta jí však od­po­vědě­la: „Ne­stačí, žes mi vza­la manže­la? Teď mi chceš vzít ještě mi­lostná jablíčka, která mám od syna?“ „Tak dobře,“ od­vě­ti­la Rá­chel. „Ne­chám ho dnes v noci spát s te­bou výměnou za mi­lostná jablíčka od tvého syna.“ 16 Když se pak Jákob večer vracel z po­le, vy­š­la mu Léa na­pro­ti se slovy: „­Mu­síš spát se mnou! Do­sta­la jsem tě odměnou za man­dra­go­ru od svého syna.“ A tak té noci spal s ní. 17 A Bůh Léu vy­s­lyšel: poča­la a po­ro­di­la Jáko­bovi pátého sy­na. 18 Teh­dy řek­la: „Bůh mě odměnil za to, že jsem své­mu muži dala svou otrokyni!“ A tak mu dala jméno Isa­char, Odmě­na. 19 Po­tom Léa poča­la znovu a po­ro­di­la Jáko­bovi šestého sy­na. 20 Teh­dy řek­la: „Bůh mne ob­dařil vzácným da­rem! Ko­nečně mě můj manžel bude mít v úctě, vž­dyť jsem mu po­ro­di­la šest synů!“ Dala mu tedy jméno Za­bulon, Úcta. 21 Po­tom po­ro­di­la dce­ru a dala jí jméno Dí­na, Sprave­dlnost. 22 Bůh však pa­ma­toval i na Rá­chel; vy­s­lyšel ji a otevřel její lůno. 23 Poča­la te­dy, a když po­ro­di­la sy­na, řek­la: „Bůh mě zbavil mé hanby!“ 24 A tak mu dala jméno Josef, Přídavek, ne­boť řek­la: „Kéž mi Hos­po­din při­dá dalšího syna!“ Jákobovo zbohatnutí25 Když Rá­chel Jáko­bovi po­ro­di­la Josefa, ře­kl Jákob Lábanovi: „Pro­pu­sť mě, ať se vrátím do­mů do své země. 26 Dej mi mé že­ny a mé dě­ti, za něž jsem ti sloužil, a nech mě ode­jít. Víš pře­ce, ja­kou službu jsem ti odvedl.“ 27 Lában mu od­po­věděl: „Las­kavě pro­sím, zůstaň se mnou. Zjistil jsem, že mi Hos­po­din kvů­li to­bě požehnal.“ 28 A do­dal: „Dám ti odměnu, o ja­kou si řekneš.“ 29 Jákob mu na to od­po­věděl: „Sám víš, jak jsem ti sloužil a jak se tvé­mu do­bytku se mnou daři­lo. 30 To málo, co jsi měl, než jsem přišel, se ne­smírně roz­rost­lo, pro­tože ti po mém přícho­du Hos­po­din požeh­nal. Kdy se už budu moci sta­rat také o svůj vlastní dům?“ 31 Lában ře­kl: „Co ti mám dát?“ „Nedávej mi nic,“ od­po­věděl Jákob. „Bu­du znovu pást a střežit tvá stáda, uděláš-li pro mě to­to: 32 Pro­jdu dnes vše­chen tvůj do­by­tek a vy­řadím z něj každé skvrni­té a stra­katé mládě, každé načernalé jeh­ně a každé stra­katé a skvrni­té kůzle. To bude má odmě­na. 33 Má po­ctivost se v bu­dou­cnu pro­káže tak­to: Až při­jdeš přehlédnout mou odměnu, ať se mi každé kůzle, jež ne­bu­de skvrni­té nebo stra­katé, a každé jeh­ně, jež ne­bu­de načernalé, počítá za krádež.ѻ 34 Lában tedy ře­kl: „Dob­rá, ať je po tvém.“ 35 Ještě téhož dne však vy­řa­dil pruhované a stra­katé koz­ly, všech­ny skvrni­té a stra­katé ko­zy, všech­no, co mělo bílé skvr­ny, i všech­na načernalá jehňa­ta, svěřil je do ru­kou svých synů 36 a vzdá­lil se od Jáko­ba na tři dny ces­ty dale­ko. A tak Jákob pá­sl zby­tek Lábanova do­bytka. 37 Jákob si tenkrát vzal čer­stvé topo­lové, man­dloňové a pla­tanové pru­ty, olou­pal z nich proužky ků­ry, a tak odkryl bílé jádro prutů. 38 Po­tom ty olou­pané pru­ty kla­dl před do­by­tek do žlabů, to­tiž do ko­ryt na vo­du, k ni­mž zvířa­ta při­cháze­la pít a kde se páři­la. 39 Zvířa­ta, jež se páři­la před tě­mi pru­ty pak vr­ha­la pruhovaná, skvrni­tá a stra­katá mláďa­ta. 40 Jákob ta jehňa­ta od­děloval a v Lábanově stádě ob­racel do­by­tek směrem k pruhovaným i všem načernalým ku­sům. Tak si Jákob poří­dil svá vlastní stáda a ta ne­stavěl k Lábanovým zvířatům. 41 A kdyko­li se páři­ly statné ku­sy, Jákob jim před oči do žlabů kla­dl ty pru­ty, aby se páři­ly před pru­ty. 42 Když však byla zvířa­ta ne­duživá, pru­ty ne­kla­dl. A tak byl Lábanův do­by­tek ne­duživý, ale Jákobův statný. 43 Tak­to se ten muž ne­smírně rozmohl, takže měl množství stád, ot­rokyň, ot­roků, vel­bloudů i os­lů.