Bible21 › Genesis › 15

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

Boží smlouva s Abrahamem1 Po nějaké době měl Abram vi­dění, ve kterém do­stal Hos­po­di­novo slovo: „Ne­boj se, Abra­me, já jsem tvůj štít, tvá ne­smírná odměna.“ 2 Abram od­po­věděl: „Hos­po­di­ne, Pane můj, co mi chceš dát? Chodím živo­tem bez­dětný a svůj dům za­ne­chám Elie­ze­rovi z Da­mašku. 3 Po­hleď, ne­dal jsi mi potomka,“ pokračoval Abram, „a tak mým dě­dicem bude můj čeledín!“ 4 Vtom do­stal Hos­po­di­novo slovo: „­Ten tvým dě­dicem ne­bu­de; tvůj dě­dic vy­jde z tvých vlastních beder!“ 5 Vy­ve­dl jej ven a ře­kl: „Po­hlédni k nebi a spočí­tej hvěz­dy, bu­deš-li je moci spočítat.“ Pak do­dal: „To­lik bude tvého semene.“ 6 Abram teh­dy uvěřil Hos­po­di­nu a ten mu to počítal za sprave­dlnost. 7 Ře­kl mu také: „Já jsem Hos­po­din, jenž tě vy­ve­dl z chal­dej­ského Uru, abych ti dal za dě­dictví tuto zem.“ 8 Abram se ze­ptal: „Hos­po­di­ne, Pane můj, pod­le če­ho po­znám, že ji zdědím?“ 9 On mu od­po­věděl: „Při­nes mi tříletou jalovici, tříletou ko­zu, tříletého be­ra­na, také hrd­ličku a holoubě.“ 10 Abram mu všech­na ta zvířa­ta při­ne­sl, rozťal je na­půl a po­ložil jednu část pro­ti druhé; ptáky však ne­roz­tínal. 11 K mrt­vým tělům se snáše­li drav­ci, ale Abram je od­háněl. 12 Když pak slun­ce za­čalo za­pa­dat, přišel na Abra­ma hlu­boký spánek. Náhle jej sevře­la hlu­boká, děsivá tma. 13 Teh­dy Hos­po­din Abra­movi ře­kl: „Buď si jist, že tví po­tom­ci bu­dou přis­těhoval­ci v ze­mi, jež ne­bu­de je­jich; tam bu­dou zot­ročeni a utis­kováni po čtyři sta let. 14 Já však také budu sou­dit národ, je­muž bu­dou ot­ročit, a tak od­tud po­tom vy­jdou s ve­likým jměním. 15 Ty sám se ode­be­reš ke svým ot­cům v poko­ji a bu­deš po­hřben ve šťastném stáří. 16 Sem se ale vrátí až čtvr­té poko­lení, ne­boť ne­pravost Emo­rej­ců ještě není dovršena.“ 17 Když slun­ce za­padlo a na­sta­la tma, ob­jevi­la se kouřící pec a mezi tě­mi díly zvířat pro­š­la oh­nivá po­cho­deň. 18 V ten den Hos­po­din vstou­pil s Abra­mem do smlou­vy. Ře­kl: „Tuto zem dávám tvé­mu se­meni; od Egyptské ře­ky až po tu ve­likou ře­ku, ře­ku Eufrat: 19 Kenij­ce, Kenizej­ce a Kad­mon­ce, 20 Chetej­ce, Pe­ri­zej­ce, Refaj­ce, 21 Emo­rej­ce, Kananej­ce, Gi­rgašej­ce a Jebusejce.“