Bible21 › Genesis › 45

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

Já jsem Josef!1 Tu se už Josef ne­mohl déle přemáhat. „Všich­ni ven!“ kři­kl na svůj do­pro­vod. (A tak s Josefem nikdo ne­zůstal, když se dával po­znat svým bra­trům. 2 Pla­kal ale tak hla­si­tě, že to Egypťané us­lyše­li, a do­nes­lo se to až do fa­rao­nova paláce.) 3 „Já jsem Josef!“ ře­kl Josef svým bra­trům. „Ži­je ještě můj otec?“ Bratři oněmě­li hrůzou, jak se ho lek­li. 4 „Po­jď­te ke mně blíž,“ ře­kl Josef svým bra­trům. A když přiš­li blíž, ře­kl: „Já jsem Josef, váš bra­tr, kterého jste pro­da­li do Egyp­ta. 5 Netrap­te se ale a ne­hněvej­te se na se­be, že jste mě sem pro­da­li. Sám Bůh mě sem po­slal před vá­mi, aby vám za­chránil život. 6 Už dva roky je pře­ce na zemi hlad a při­chází ještě pět let, kdy se ne­bu­de orat ani sklízet. 7 Bůh mě po­slal před vá­mi, aby za­jistil vaše přeži­tí na zemi a za­chránil vám život ve­likým vy­svo­bo­zením. 8 Ne­by­li jste to tedy vy, kdo mě sem po­slal, ale Bůh! To on mě uči­nil fa­rao­novým ot­cem, pánem ce­lého jeho domu a vlád­cem nad ce­lou egyptskou zemí. 9 Po­spěš­te si te­dy, vrať­te se k mé­mu otci a řekně­te mu: ‚To­to praví tvůj syn Josef: Bůh mě uči­nil pánem ce­lého Egyp­ta. Ne­o­tá­lej a při­jď ke mně! 10 Bu­deš byd­let v kra­ji Go­šen, kde mi bu­deš nablízku – ty, tví synové i synové tvých synů, tvůj brav, tvůj skot a všech­no, co máš. 11 Tam se o tebe po­starám (ne­boť při­jde ještě pět hla­dových let), abys netrpěl nouzí ty ani tvůj dům ani nic, co ti patří.‘ 12 Vi­dí­te na vlastní oči – i můj bra­tr Ben­jamín to vi­dí – že s vá­mi mluvím já sám. 13 Po­věz­te mé­mu otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste vi­dě­li. Po­spěš­te si a přiveď­te mého otce sem!“ 14 Teh­dy padl své­mu brat­ru Ben­jamínovi ko­lem krku a pla­kal a Ben­jamín pla­kal v jeho ob­jetí. 15 Po­tom líbal všech­ny své bra­t­ry a pla­kal nad ni­mi. Teprve pak na něj jeho bratři byli schopni pro­mlu­vit. 16 Me­zi­tím se do fa­rao­nova paláce do­nes­la zpráva: „Přiš­li Josefovi bratři!“ Fa­rao i jeho služebníci byli rá­di, 17 a tak fa­rao Josefovi ře­kl: „Vzkaž svým bra­trům: Učiň­te toto – nalož­te svá zvířa­ta a vy­dej­te se na ces­tu. Až do­razí­te do kanaán­ské země, 18 vez­mě­te svého otce i své ro­di­ny a při­jď­te ke mně. Dám vám to nej­lepší z Egyp­ta, abys­te sá­li tuk země. 19 Do­stal jsi příkaz, splň­te jej: Vez­mě­te si z Egyp­ta po­vo­zy pro své dě­ti a že­ny, při­jď­te a přivez­te i svého ot­ce. 20 A ne­o­hlížej­te se s lítostí za svým majetkem – vž­dyť vám bude patřit to nej­lepší z Egypta!“ 21 A Iz­rae­lovi synové sou­hla­si­li. Josef jim pod­le fa­rao­nova po­kynu dal po­vo­zy a jídlo na ces­tu. 22 Všem jim dal také svá­teční pláště, ale Ben­jamínovi dal tři sta še­ke­lů stříb­ra a pět svá­tečních plášťů. 23 Své­mu otci pak po­slal tyto věci: deset os­lů ne­sou­cích nej­lepší věci Egyp­ta a deset oslic ne­sou­cích zrní, chléb a po­travi­ny pro jeho otce na ces­tu. 24 A když se loučil s od­cházející­mi bra­t­ry, ře­kl jim: „Cestou se nehádejte!“ 25 A tak ode­š­li z Egyp­ta a přiš­li ke své­mu otci Jáko­bovi do Kanaánu. 26 Ozná­mi­li mu: „J­osef ži­je! Dokon­ce se stal vlád­cem ce­lého Egypta!“ Jeho srd­ce zůstalo zprvu netečné, ne­boť jim ne­věřil. 27 Když mu ale vy­ří­di­li všech­na slova, která po nich Josef vzkázal, a když spatřil po­vo­zy, které Josef po­slal, aby ho přivez­li, teh­dy duch je­jich otce Jáko­ba okřál 28 a Iz­rael ře­kl: „To stačí! Můj syn Josef ži­je! Půjdu, abych ho spatřil, než umřu!“