Bible21 › Genesis › 28

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

1 Izák si tedy za­vo­lal Jáko­ba, požeh­nal mu a přikázal mu: „Ne­ber si manželku z kanaán­ských dcer. 2 Vstaň a jdi do Pa­dan-ara­mu, do domu Betue­la, otce tvé matky, a tam si vy­ber manželku z dcer svého strýce Lába­na. 3 Kéž ti Vše­mo­hou­cí Bůh požeh­ná, kéž tě roz­plodí a roz­množí, aby ses stal ot­cem svaz­ku národů. 4 Kéž ti dá požeh­nání Abraha­movo, to­bě a s te­bou tvé­mu se­meni, abys při­jal za dě­dictví zem svého putování, kte­rou Bůh da­roval Abrahamovi.“ 5 Tak Izák ode­s­lal Jáko­ba pryč a ten se vy­dal do Pa­dan-ara­mu k Lábanovi, synu Ara­mej­ce Betue­la, brat­ru Re­be­ky, matky Jáko­ba a Ezaua. 6 Ezau uvi­děl, že Izák Jáko­bovi požeh­nal, když ho po­sílal do Pa­dan-ara­mu, aby si od­tud vzal manželku, a že když mu žeh­nal, přikázal mu: „Ne­ber si manželku z kanaán­ských dcer,“ 7 a že Jákob po­s­le­chl svého otce a matku a ode­šel do Pa­dan-ara­mu. 8 Ezau také vi­děl, že jeho otec ne­li­bě snáší kanaán­ské dce­ry, 9 a tak šel k Iz­mae­lovi a kro­mě žen, které už měl, si vzal za manželku Ma­chalat, dce­ru Abraha­mova syna Iz­mae­le, sest­ru Ne­bajo­tovu. Žebřík do nebe10 Jákob ode­šel z Beer-še­by a vy­dal se k Cháranu. 11 Do­razil na jedno místo a zůstal tam přes noc, ne­boť slun­ce už za­padlo. Vzal na tom místě je­den z ka­menů, po­ložil si ho pod hlavu a ule­hl tam ke spánku. 12 Ve snu pak spatřil že­břík sahající od země až k nebi a hle, vy­stu­po­va­li a se­stu­po­va­li po něm Boží an­dělé. 13 Vtom nad ním stanul Hos­po­din a ře­kl: „Já jsem Hos­po­din, Bůh tvého otce Abraha­ma a Bůh Izákův. Ze­mi, na níž ležíš, dám to­bě a tvé­mu se­meni. 14 Tvého se­mene bude jako pra­chu země a roz­můžeš se na západ i na východ, na se­ver i na jih. Na­d­to v to­bě a ve tvém se­meni do­jdou požeh­nání všech­ny ro­di­ny země. 15 Hle, já jsem s te­bou! Budu tě chránit, kamko­li půjdeš, a znovu tě přive­du do této země. Ne­opustím tě, dokud ne­vy­konám, co jsem ti řekl.“ 16 Jákob se pro­bu­dil a zvo­lal: „­Na tom­to místě je oprav­du Hos­po­din – a já jsem to nevěděl!“ 17 V po­svátné hrůze pokračoval: „Jak hroz­né je toto místo! Není to nic jiného než Boží dům a toto mu­sí být ne­bes­ká brána!“ 18 Časně ráno pak Jákob vstal, vzal ká­men, který měl pod hlavou, vztyčil jej jako památník a po­lil jeho vr­chol ole­jem. 19 To místo na­zval Bet-el, Boží dům, ačko­li se tomu měs­tu před­tím říkalo Luz. 20 Jákob teh­dy složil ten­to slib: „Bu­de-li Bůh se mnou, ochrání-li mne na mé cestě a dá mi chléb k jídlu a ša­ty k ob­lékání, 21 takže se v poko­ji vrátím do svého ot­cov­ského do­mu, bude Hos­po­din mým Bo­hem. 22 Ten­to ká­men, který jsem vztyčil jako památník, se stane Božím do­mem a ze vše­ho, co mi dáš, ti věrně od­dělím desátek.“