Bible21 › Genesis › 47

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

1 Josef tedy přišel a ozná­mil fa­rao­novi: „Můj otec a bratři přiš­li z Kanaánu se svým bravem, sko­tem a se vším, co mají. Hle, jsou v kra­ji Gošen.“ 2 Vzal pět ze svých bra­trů a před­stavil je fa­rao­novi. 3 „Jaké má­te zaměstnání?“ ze­ptal se jich farao. „Tvoji služebníci jsou pastevci,“ od­po­vědě­li mu. „Jak my, tak naši otcové.“ 4 Načež fa­rao­novi řek­li: „Přiš­li jsme do této země jako přis­těhoval­ci, ne­boť v Kanaánu panuje krutý hlad a pro stáda tvých služebníků tam není pas­tva. Pro­sí­me, nech své služebníky byd­let v go­šen­ském kraji.“ 5 Fa­rao pak pro­mlu­vil s Josefem: „Přiš­li k to­bě tvůj otec a tví bratři. 6 Nuže, egyptská země leží před te­bou! Usaď svého otce a bra­t­ry na nej­lepším kusu země; ať byd­lí v kra­ji Go­šen. A znáš-li mezi nimi zvlášť schopné muže, us­tanov je správ­ci mých vlastních stád.“ 7 Po­tom Josef přive­dl svého otce Jáko­ba. Když ho po­stavil před fa­rao­na, Jákob fa­rao­novi požeh­nal. 8 Fa­rao se ho ze­ptal: „Ko­lik je ti let?“ 9 „Mé putování trvá sto třicet let,“ od­po­věděl mu Jákob. „Byl to krátký a těžký život. Zdale­ka se ne­vy­rovnal putování mých otců.“ 10 Nato Jákob fa­rao­novi požeh­nal a ode­šel od něj. 11 Josef pod­le fa­rao­nova roz­ka­zu usa­dil svého otce a bra­t­ry na po­zem­cích, které jim věnoval v nej­lepší části egyptské země, v kra­ji Ra­meses. 12 Tam Josef opatřoval svého otce i bra­t­ry chle­bem; sta­ral se o ce­lou ot­covu ro­di­nu až po ty nejmenší. Egyptský hlad13 V ce­lé zemi panoval tak krutý hlad, že nikde ne­byl chléb. Egyptská i kanaán­ská země byla vy­čerpá­na hla­dem. 14 Josef tenkrát shro­máž­dil všech­ny peníze, které se jen v Egyptě a Kanaánu našly, ne­boť za ně ku­po­va­li zrní. Ty peníze Josef od­váděl do fa­rao­nova do­mu. 15 A když v Egyptě a Kanaánu došly peníze, přiš­li všich­ni Egypťané k Josefovi a řek­li: „­Dej nám chléb! To má­me před te­bou umírat, když došly peníze?“ 16 Josef od­po­věděl: „­Dej­te mi svůj do­by­tek, a dám vám za něj chléb, když peníze došly.“ 17 Přivádě­li tedy k Josefovi svůj do­by­tek a Josef jim dával chléb za koně, brav, skot i za os­ly. Za vše­chen je­jich do­by­tek je kr­mil chle­bem po ce­lý rok. 18 A když ten rok uplynul, přiš­li k ně­mu v dalším roce a řek­li: „Ne­bu­de­me před svým pánem skrývat, že peníze došly. Také stáda do­bytka už patří naše­mu pánu. Jak pán vi­dí, ne­zbylo nám nic než naše tělo a naše půda. 19 To ti má­me i s naší půdou umírat před oči­ma? Kup nás i s naší půdou za chléb, a bu­de­me fa­rao­nový­mi ot­roky! Dej nám osivo, ať zůstane­me naživu a ne­zemře­me a naše půda ať nezpustne!“ 20 Tak Josef pro fa­rao­na skou­pil všech­nu pů­du v Egyptě. Všich­ni Egypťané to­tiž pro­dáva­li svá po­le, ne­boť na ně do­léhal hlad. Všech­nu zem tedy zís­kal pro fa­rao­na 21 a lid od jedno­ho kon­ce Egyp­ta ke druhé­mu podro­bil ne­volnictví. 22 Pou­ze kněžs­kou pů­du ne­s­kou­pil, ne­boť kněží od fa­rao­na po­bíra­li stano­vené dávky a z těch dávek od fa­rao­na ži­li. Pro­to své po­zemky ne­pro­dáva­li. 23 Josef tenkrát lidu ře­kl: „K dnešní­mu dni jsem vás i s vaší půdou kou­pil pro fa­rao­na. Zde má­te osivo a osej­te pů­du! 24 Až bude úroda, ode­vzdá­te pě­ti­nu fa­rao­novi. Čtyři díly si ne­chá­te na osivo pro pole a na jídlo pro se­be, své ro­di­ny a své děti.“ 25 Teh­dy zvo­la­li: „Zachránil jsi nám život, pane! Pro­kazuješ nám las­kavost, že smí­me být fa­rao­nový­mi otroky!“ 26 Josef tedy vy­dal o egyptské půdě us­tano­vení platné až dodnes: pě­ti­na patří fa­rao­novi. Pou­ze kněžská půda fa­rao­novi ne­připadla. Nepohřbívej mě v Egyptě27 Tak se tedy Iz­rael usa­dil v egyptské ze­mi, v kra­ji Go­šen. Nabýva­li tam majetku a ve­lice se roz­plo­di­li a roz­množi­li. 28 Jákob žil v egyptské zemi se­dmnáct let a dožil se věku 147 let. 29 Když se při­blížil čas Iz­rae­lovy smrti, přivo­lal svého syna Josefa a ře­kl mu: „Pro­kaž mi pro­sím las­kavost a vlož ruku do mého klí­na na zna­mení lás­ky a věrnosti. Pro­sím, ne­po­hřbívej mě v Egyptě! 30 Až uleh­nu ke svým ot­cům, vy­nes mě z Egyp­ta a po­chovej mě v je­jich hrobě.“ „Udělám, co říkáš,“ od­po­věděl Josef. 31 On však ře­kl: „Přísahej!“ A tak mu to odpřisáhl a Iz­rael se v hlavách svého lůžka poklo­nil Bo­hu.