Bible21 › Genesis › 48

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

Manases a Efraim1 Po nějaké době Josefovi bylo řečeno: „Hle, tvůj otec je nemocný!“ Vzal tedy s se­bou své dva sy­ny, Mana­se­se a Efrai­ma. 2 A když bylo Jáko­bovi řečeno: „Hle, při­chází k to­bě tvůj syn Josef!“ Iz­rael se vzchopil a po­sa­dil se na lůžku. 3 Jákob pak Josefovi ře­kl: „Vše­mo­hou­cí Bůh se mi ukázal v Luzu v kanaán­ské ze­mi, požeh­nal mi 4 a ře­kl mi: ‚Hle, způsobím, aby ses roz­plo­dil a roz­množil. Učiním z tebe svazek národů a tuto zem dám tvé­mu bu­dou­cí­mu se­meni do věčného vlastnictví.‘ 5 Nyní tedy při­jímám za své oba tvé sy­ny, kteří se ti zde na­ro­di­li před mým přícho­dem do Egyp­ta: Efraim a Mana­ses mi bu­dou jako Ru­ben a Ši­me­on. 6 Po­tom­ci, které zplodíš po nich, bu­dou tví. Pokud jde o je­jich dě­dictví, bu­dou uve­deni pod jménem svých bra­trů. 7 Chci to tak pro­to, že mi Rá­chel na cestě z Pa­danu zemře­la. Byli jsme už v kanaán­ské ze­mi, zbýval jen kou­sek ces­ty do Efra­ty, a tam jsem ji po­hř­bil, na cestě k Efratě“ (což je Bet­lém). 8 Teh­dy si Iz­rael vši­ml Josefových synů a ze­ptal se: „Kdo to je?“ 9 Josef své­mu otci od­po­věděl: „To jsou moji synové, které mi zde dal Bůh.“ Řekl te­dy: „Přiveď je pro­sím ke mně, ať jim požehnám.“ 10 (Iz­rae­lovy oči už byly ze­s­láblé stářím, takže sotva vi­děl. ) Josef je k ně­mu přive­dl a on je líbal a ob­jí­mal. 11 Teh­dy Iz­rael Josefovi ře­kl: „Ani jsem ne­doufal, že ještě uvi­dím tvou tvář, a hle, Bůh dal, že vi­dím i tvé potomky!“ 12 Josef pak oba syny od­ve­dl z jeho klí­na a poklo­nil se tváří k ze­mi. 13 Pravou ru­kou po­stavil Efrai­ma k Iz­rae­lově levici a le­vou po­stavil Mana­se­se k Iz­rae­lově pravici. 14 Iz­rael však zkřížil ruce a po­ložil svou pravici na hlavu Efrai­ma, který byl mladší, a svou levici na hlavu Mana­se­se, ačko­li ten byl prvo­ro­zený. 15 A tak­to Josefovi požehnal: „Bůh, před je­hož tváří cho­di­li­mí ot­cové Abraham a Izák, Bůh, jenž byl mým pastýřempo ce­lý můj život až po dnešní den, 16 An­děl, jenž mě ze vše­ho zlého vykoupil, nechť požeh­ná těm­to chlapcům. Nechť mé jméno díky nim dál zní, tak jako jméno mých ot­ců Abraha­ma a Izáka, a ne­chť se na zemi jak po­těr rozmnoží!“ 17 Když ale Josef spatřil, že jeho otec po­ložil pravici na Efrai­movu hlavu, ne­lí­bi­lo se mu to. Vzal tedy ot­covu ru­ku, aby ji přene­sl z Efrai­movy hlavy na Mana­se­sovu, 18 a ře­kl své­mu ot­ci: „Tak ne, otče. Tenhle je prvo­ro­zený – jemu po­lož na hlavu svou pravici!“ 19 Jeho otec to však odmí­tl: „Vím, synu, vím. I z něho vzejde lid, i on se roz­ros­te. Jeho mladší bra­tr se však roz­ros­te víc než on a z jeho se­mene vzejde ce­lé množství národů.“ 20 Toho dne jim požeh­nal slovy: „Tvým jménem bude žeh­nat Izrael: ‚Dej Bůh, abys byl jako Efraim a Manases!‘ “A tak dal Iz­rael přednost Efrai­movi před Mana­se­sem. 21 Po­tom ře­kl Josefovi: „Hle, já už umírám, ale Bůh bude s vá­mi a přive­de vás zpět do země vašich ot­ců. 22 To­bě pak odkazu­ji o je­den díl země víc než tvým bra­trům – Še­chem, který jsem zís­kal z ru­kou Emo­rej­ců svým mečem a lukem.“