Bible21 › Genesis › 34

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

1 Dí­na, dce­ra, kte­rou Jáko­bovi po­ro­di­la Léa, si jednou vy­š­la navštívit do­mo­rodé dívky. 2 Když ji uvi­děl kníže té země, Še­chem, syn Hivej­ce Cha­mo­ra, zmo­cnil se jí a spal s ní – znásilnil ji. 3 Přilnul ale k Jáko­bově dceři Díně ce­lou duší, za­mi­loval si ji a mlu­vil s ní las­kavě. 4 Po­tom Še­chem pře­mlou­val svého otce Cha­mo­ra: „Vez­mi mi tu dí­venku za ženu!“ 5 Když Jákob us­lyšel, že Še­chem po­sk­vrnil jeho dce­ru Dínu, jeho synové byli právě se stá­dem na po­li. Až do je­jich přícho­du tedy mlčel. 6 Še­chemův otec Cha­mor se me­zi­tím vy­pravil k Jáko­bovi, aby s ním pro­mlu­vil. 7 Vtom přiš­li Jáko­bovi synové z po­le, a když to us­lyše­li, za­sáh­lo je to tak, že se vel­mi roz­lí­ti­li. Spá­chal pře­ce v Iz­rae­li hanebnost, když spal s Jáko­bovou dce­rou – to se pře­ce ne­smí! 8 Cha­mor s nimi za­čal vy­jednávat: „Můj syn Še­chem prah­ne po vaší dceři ce­lou duší; dej­te mu ji, pro­sím, za ženu. 9 Spřízně­te se s ná­mi – dávej­te nám své dce­ry a ber­te si naše. 10 Když bu­dete byd­let u nás, bude ce­lá země před vá­mi. Byd­lete v ní, ob­cho­duj­te a měj­te ji za svou!“ 11 Še­chem pak její­mu otci a jejím bra­trům ře­kl: „­Moc vás pro­sím; dám vám, coko­li si řeknete! 12 Ulož­te mi vy­soké věno a mno­ho darů a já dám, ko­lik mi řeknete, jen mi tu dívku dej­te za ženu!“ 13 Jáko­bovi synové od­po­vědě­li Še­che­movi a Cha­mo­rovi lstivě, ne­boť po­sk­vrnil je­jich sest­ru Dínu. 14 Řek­li jim: „Nic ta­kového nemůže­me udělat. Dát svou sest­ru ne­obřezané­mu muži – to by pro nás byla han­ba! 15 Vy­hoví­me vám, jen když bu­dete jako my. Ať se každý z vás, kdo je mužského po­hlaví, dá obřezat. 16 Pak vám bu­de­me dávat své dce­ry a brát si vaše, bu­de­me byd­let s vá­mi a bu­de­me je­den lid. 17 Pokud nás však ne­po­s­lech­nete a ne­obřežete se, vez­me­me si svou dce­ru a odejdeme.“ 18 Je­jich slova se Cha­mo­rovi i jeho synu Še­che­movi za­lí­bi­la 19 a ten mlá­denec ne­váhal tu věc vy­ko­nat, ne­boť po Jáko­bově dceři vel­mi toužil. (Še­chem byl z ce­lé ro­di­ny svého otce ten nej­váženější.) 20 Cha­mor a jeho syn Še­chem tedy přiš­li k bráně svého měs­ta a pro­mlu­vi­li k tamním měšťanům: 21 „­Ti­to muži se k nám chovají pokojně. Ať tedy byd­lí v této zemi a ob­cho­dují v ní. Hle, země je pře­ce dost pro­storná i pro ně; ber­me si tedy je­jich dce­ry za že­ny a své dce­ry dávej­me jim. 22 Vy­hoví nám ovšem a bu­dou s ná­mi byd­let jako je­den lid jen s touto podmínkou: každý z nás, kdo je mužského po­hlaví, se mu­sí dát obřezat, jako jsou obřezaní oni. 23 Ne­bu­dou snad po­tom je­jich stáda, je­jich majetek a všech­na je­jich zvířa­ta naše? Vy­hov­me jim te­dy, ať byd­lí u nás!“ 24 A tak všich­ni, kdo vy­cháze­li z brá­ny jeho měs­ta, po­s­lech­li Cha­mo­ra i jeho syna Še­che­ma a dali se obřezat: každý, kdo byl mužského po­hlaví, každý, kdo vy­cházel z brá­ny toho měs­ta. 25 Třetího dne, když mě­li nej­větší bo­lesti, se dva Jáko­bovi synové, Díni­ni bratři Ši­me­on a Levi, chopi­li každý svého meče, v bez­pečí veš­li do měs­ta a po­bi­li všech­ny, kdo byli mužského po­hlaví. 26 Také Cha­mo­ra a jeho syna Še­che­ma za­bi­li ostřím meče. Vza­li Dínu z Še­che­mova domu a ode­š­li. 27 Jáko­bovi synové pak přiš­li k po­bi­tým a vy­pleni­li město, kde byla po­sk­vrně­na je­jich sest­ra. 28 Vza­li je­jich brav, skot i os­ly, coko­li bylo ve městě i na poli – 29 všech­no je­jich bo­hatství. Všech­ny je­jich dě­ti a že­ny za­ja­li a vše, co bylo v do­mech, vy­pleni­li. 30 Jákob pak Ši­me­o­novi a Levi­mu vy­četl: „Přive­dli jste mě do neštěstí! Zošklivi­li jste mě obyva­te­lům země, Kananej­cům i Pe­ri­zej­cům. Mám jen hrstku mužů; spo­jí-li se pro­ti mně, za­bi­jí mě a budu vy­hlazen – já i můj dům!“ 31 Oni však řek­li: „To měl s naší sestrou za­cházet jako s nevěstkou?“