Bible21Genesis41

Genesis

Faraonovy sny1 Po dvou dlouhých letech měl fa­rao sen: Stál u Nilu 2 a hle, z Nilu vy­stou­pi­lo sedm nápadně krásných a tučných krav a pás­ly se v mokřině. 3 Náhle za nimi z Nilu vy­stou­pi­lo sedm jiných krav, nápadně ošklivých a hu­bených; po­stavi­ly se k těm prvním kravám na bře­hu Nilu 4 a tyto ošklivé a hu­bené krávy sežraly těch sedm krásných a tučných. Vtom se Fa­rao pro­bu­dil. 5 Když znovu usnul, měl další sen: Na jednom stéble vy­rost­lo sedm bo­hatých a pěkných klasů. 6 Náhle za nimi vy­razi­lo sedm klasů hu­bených a sežehlých východním větrem 7 a ty hu­bené kla­sy po­hl­ti­ly těch sedm bo­hatých a pěkných. Vtom se fa­rao pro­bu­dil a hle, byl to sen. 8 Ráno pak byl fa­rao vel­mi roz­rušen, a tak si dal za­vo­lat všech­ny věšt­ce a mudrce Egyp­ta a vy­právěl jim své sny. Nikdo je však fa­rao­novi ne­u­měl vy­ložit. 9 Teh­dy k fa­rao­novi pro­mlu­vil vrch­ní číšník: „­Mu­sím dnes připo­menout své pro­hřešky: 10 Fa­rao se kdy­si rozhněval na své služebníky a dal mě do vězení v do­mě ve­li­te­le stráže – mě a vrch­ního pe­kaře. 11 Já i on jsme tam mě­li ve stejnou noc sen, každý jsme mě­li sen s vlastním význa­mem. 12 A byl tam s ná­mi je­den hebrej­ský mladík, ot­rok ve­li­te­le stráže. Vy­právě­li jsme mu své sny a on nám je vy­ložil; každé­mu dal výklad jeho snu. 13 A jak nám vy­ložil, tak se stalo: mně byl vrácen můj úřad a pe­kař byl oběšen.“ 14 Fa­rao si tedy dal Josefa za­vo­lat. Spěšně ho vy­táh­li z jámy, a když se oho­lil a pře­vlé­kl si ša­ty, přišel k fa­rao­novi. 15 Ten Josefovi ře­kl: „Měl jsem sen a nikdo ho ne­u­mí vy­ložit. Slyšel jsem však o to­bě, že jakmi­le us­lyšíš sen, vy­ložíš ho.“ 16 Josef fa­rao­novi od­po­věděl: „Ne já, ale Bůh dá fa­rao­novi příznivou odpověď!“ 17 Fa­rao tedy Josefovi ře­kl: „Měl jsem sen: Stál jsem na bře­hu Nilu 18 a hle, z Nilu vy­stou­pi­lo sedm tučných a nápadně krásných krav a pás­ly se v mokřině. 19 Náhle za nimi vy­stou­pi­lo sedm jiných krav, churavých, nápadně ošklivých a tak vy­hu­blých, že jsem ta­kovou ošklivost v ce­lé egyptské zemi ještě ne­vi­děl. 20 Ty vy­hu­blé a ošklivé krávy pak sežraly těch sedm prvních, tučných krav. 21 A ačko­li je sežraly, ne­bylo to na nich vůbec znát, ne­boť byly stejně ošklivé jako před­tím. A vtom jsem se pro­bu­dil. 22 V dalším snu jsem vi­děl, jak na jednom stéble vy­rost­lo sedm klasů, bo­hatých a pěkných. 23 Náhle za nimi vy­razi­lo sedm klasů planých, hu­bených a sežehlých východním větrem 24 a ty hu­bené kla­sy po­hl­ti­ly těch sedm pěkných. Vy­právěl jsem to věšt­cům, ale nikdo mi to ne­u­měl vysvětlit.“ 25 Josef tedy fa­rao­novi ře­kl: „Fa­raonův sen je je­den a ten­týž. Bůh fa­rao­novi ozná­mil, co se chys­tá uči­nit: 26 Sedm pěkných krav je sedm let, sedm pěkných klasů je rovněž sedm let – je to je­den a ten­týž sen. 27 Sedm vy­hu­blých a ošklivých krav vy­stu­pujících za nimi je sedm let, stejně jako těch sedm prázdných klasů sežehlých východním větrem. Je to sedm let hla­du. 28 Jak jsem už ře­kl, Bůh fa­rao­novi ukázal, co se chys­tá uči­nit. 29 Hle, na ce­lou egyptskou zem při­chází sedm let ve­liké hojnosti. 30 Po nich však na­stane sedm let hla­du, kdy se v egyptské zemi na všech­nu tu hojnost za­po­mene. Hlad stráví ce­lou zem. 31 Ten­to hlad bude tak krutý, že před­cházející hojnost ne­bu­de v zemi vůbec znát. 32 A že byl ten sen fa­rao­novi dva­krát zopa­kován, zna­mená, že ta věc je u Boha jis­tá a Bůh ji brzy vy­koná. 33 Ne­chť tedy fa­rao vy­be­re roz­vážného a moud­rého muže a us­tanoví ho nad egyptskou zemí. 34 Ne­chť fa­rao za­čne jednat. Ať us­taví nad zemí úředníky a během těch sed­mi let hojnosti vy­bírá pě­ti­nu úro­dy egyptské země. 35 Úředníci ať během těch na­d­cházejících dob­rých let shro­mažďují všech­ny po­travi­ny, ať uskladní obi­lí pod fa­rao­novu pravo­moc, uloží po­travi­ny do měst a hlídají je. 36 Tak vznikne pro ce­lou zem záso­ba jíd­la na těch sedm let hla­du, který v Egyptě na­stane, a země se ne­zhroutí hladem.“ 37 Fa­rao­novi i všem jeho služebníkům se ten návrh lí­bil. 38 Fa­rao to pro­bíral se svý­mi služebníky: „Cožpak na­jde­me něko­ho, v kom by byl Boží Duch jako v něm?“ 39 Fa­rao tedy os­lovil Josefa: „Je­likož ti Bůh dal po­znat toto vše, nikdo ne­bu­de tak roz­vážný a moud­rý jako ty! 40 Ty bu­deš správ­cem mého domu a vše­chen můj lid se podrobí tvým roz­kazům. Sám tě budu převy­šovat jen trůnem.“ Josef správcem Egypta41 Po­tom fa­rao Josefovi ře­kl: „Hle, us­tanovu­ji tě správ­cem nad ce­lou egyptskou zemí!“ 42 Fa­rao sňal z ruky svůj pečetní prs­ten a navlé­kl ho na ruku Josefovi; ob­lé­kl mu kmen­tové rou­cho a na krk mu po­věsil zlatý řetěz. 43 Po­tom ho ne­chal vo­zit ve voze jako svého zástup­ce a pro­vo­lávat před ním: „­Na kolena!“ Tak ho us­tanovil správ­cem nad ce­lou egyptskou zemí. 44 Fa­rao Josefovi ře­kl: „Já jsem fa­rao, ale bez tvého svo­lení nikdo v ce­lém Egyptě ne­po­hne ru­kou ani nohou!“ 45 Teh­dy dal fa­rao Josefovi jméno Cafnat-pane­ach a oženil ho s Asenat, dce­rou Pu­tife­ry, kněze z He­li­opo­le. Tak se Josef do­stal do če­la egyptské země. 46 Když stanul před fa­rao­nem, králem Egyp­ta, bylo Josefovi třicet let. Josef pak vy­šel od fa­rao­na a pro­cházel ce­lou egyptskou zem. 47 V sed­mi letech hojnosti země vy­dáva­la úro­du plný­mi hrst­mi. 48 Josef tedy po sedm let v egyptské zemi shro­mažďoval všech­ny po­travi­ny a ukládal je ve měs­tech. V každém městě ukládal po­travi­ny z okolních po­lí. 49 Tak Josef na­shro­máž­dil ne­smírné množství obi­lí, jako je mořského pís­ku. Na­ko­nec ho přestal i počítat, ne­boť ho bylo bez­poč­tu. 50 Ještě než přiš­la lé­ta hla­du, se Josefovi na­ro­di­li dva synové. Po­ro­di­la mu je Asenat, dce­ra Pu­tife­ry, kněze z He­li­opo­le. 51 Josef dal prvo­ro­zené­mu jméno Mana­ses, Za­po­mnění, ne­boť ře­kl: „Bůh mi dal za­po­menout na všech­no mé strádání, na ce­lý můj ot­cov­ský dům.“ 52 Druhé­mu pak dal jméno Efraim, Plodnost, ne­boť ře­kl: „Bůh mě v zemi mého trápení uči­nil plodným.“ 53 Když pak v Egyptě uplynulo sedm let hojnosti, 54 přišlo na řa­du sedm let hla­du, jak Josef před­po­věděl. Ve všech zemích byl hlad, ale v ce­lém Egyptě byl chléb. 55 A když za­ča­la hla­dovět i ce­lá egyptská zem a lid vo­lal k fa­rao­novi o chléb, fa­rao ře­kl všem Egypťanům: „Jdě­te za Josefem! Udě­lej­te, coko­li vám řekne.“ 56 Hlad za­chvá­til ce­lý svět. Josef teh­dy otevřel všech­ny obilnice a pro­dával Egypťanům zrní, ne­boť hlad se roz­máhal i v egyptské ze­mi. 57 Ce­lý svět při­cházel k Josefovi do Egyp­ta na­ku­po­vat zrní, pro­tože se po ce­lém světě rozmohl hlad.

Bible21Genesis41

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček