Bible21 › Genesis › 20

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

Sára mezi Filištíny1 Abraham se pak od­tud vy­dal na ces­tu do negev­ského kraje, aby se usa­dil mezi Ká­dešem a Šu­rem. A když po­býval v Ge­ra­ru, 2 říkal Abraham o své manžel­ce Sáře: „Je to má sestra.“ Ge­rar­ský král Abi­me­lech tedy pro Sá­ru po­slal a vzal si ji. 3 V noci ale k Abi­me­le­chovi ve snu přišel Bůh a ře­kl mu: „Kvů­li ženě, kte­rou sis vzal, teď zemřeš. Vž­dyť je vdaná za jiného muže!“ 4 Abi­me­lech s ní ale ještě nic neměl, a tak ře­kl: „Pane, cožpak za­bíjíš i sprave­dlivé li­di? 5 Cožpak mi sám neře­kl: ‚Je to má sestra‘? I ona sama pře­ce říka­la: ‚Je to můj bratr.‘ Udělal jsem to s po­ctivým úmys­lem. Mám čis­té ruce!“ 6 Bůh mu ve snu od­po­věděl: „­Jis­tě, vím, že jsi to udělal s po­ctivým úmys­lem. Pro­to jsem tě také za­držel, abys pro­ti mně ne­zhřešil, a ne­dovo­lil jsem ti do­tknout se jí. 7 Nyní tu ženu vrať její­mu muži, ne­boť je to pro­rok. Bude se za tebe mod­lit a zůstaneš naživu. Jest­liže ji však ne­vrátíš, věz, že jis­tě zemřeš – ty i všich­ni, kdo k to­bě patří.“ 8 Abi­me­lech tedy časně ráno vstal a svo­lal všech­ny své služebníky. Když jim ce­lou věc vy­líčil, do­sta­li ti muži ve­liký strach. 9 Abi­me­lech si po­tom za­vo­lal Abraha­ma a ře­kl mu: „Cos nám to udělal? Čím jsem se pro­ti to­bě pro­vi­nil, že jsi na mě a na mé králov­ství přive­dl tak ve­liký hřích? To, cos mi udělal, se nedělá!“ 10 Abi­me­lech se Abraha­ma ze­ptal: „Co tě to na­padlo, udělat ta­kovou věc?“ 11 Abraham od­po­věděl: „Po­mys­lel jsem si: ‚­Na tom­to místě urči­tě chybí Boží bázeň; tře­ba mě kvů­li mé ženě zabijí!‘ 12 Kro­mě to­ho, je to oprav­du má sest­ra. Je dce­rou mého ot­ce, ale ne mé matky, a tak se sta­la mou ženou. 13 A když mne Bůh po­slal, abych putoval dale­ko od domu mého ot­ce, ře­kl jsem jí: Pro­kaž mi tuto las­kavost. Všu­de, kam při­jde­me, o mně říkej ‚To je můj bratr.‘“ 14 Abi­me­lech tedy vzal brav, skot, ot­roky a ot­ro­kyně, dal je Abraha­movi a vrá­til mu jeho manželku Sá­ru. 15 Ře­kl: „Hle, má země je před te­bou; byd­li, kde se ti zlíbí.“ 16 Sáře pak ře­kl: „Hle, dal jsem tvé­mu brat­ru tisíc še­ke­lů stříb­ra; to ti bude za­dostiučiněním pře­de vše­mi, kdo jsou s te­bou. Tím vším bu­deš ospravedlněna.“ 17 Abraham se pak mod­lil k Bohu a Bůh uz­dravil Abi­me­le­cha i jeho ženu a jeho děvečky, aby moh­ly ro­dit dě­ti. 18 Hos­po­din to­tiž kvů­li Abraha­mově manžel­ce Sáře pevně za­vřel každé lůno v Abi­me­le­chově do­mě.