Bible21 › Genesis › 49

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

Jákobova závěť1 Jákob tenkrát svo­lal své syny: „Sejděte se, ať vám oznámím, co vás po­tká ve dnech bu­dou­cích. 2 Shro­máždě­te se a slyš­te, synové Jákobovi, naslouchejte své­mu otci Iz­rae­lovi: 3 Ru­bene, tys můj prvorozený, mé síly a mého mužství první plod: přední co do vznešenosti, přední co do mo­ci. 4 Jak voda vz­kypěl jsi – z­tra­til jsi prvenství! Do ložnice svého otce vstou­pil jsi, mé lože od­vážil ses po­sk­vrnit. 5 Ši­me­on a Levi, to jsou bratři; jejich meče jsou kruté nářadí. 6 Do je­jich rady ne­vstu­puj, duše má, k je­jich spolku se ne­při­dávej, slávo má! Vždyť po­bi­li muže ve svém hněvu, zmrzačili býky ve svém roz­ma­ru. 7 Zlořečený je­jich hněv, že je tak prudký, a je­jich prch­livost, že je tak krutá! Rozdělím je v Jákobovi, v Iz­rae­li je roz­ptýlím. 8 Ju­do, tebe tví bratři bu­dou chválit, tvá ruka na ší­ji tvých nepřátel! Synové tvého ot­ce­ať před te­bou se sklánějí. 9 Mladý lev je Juda; svou kořis­tí jsi vzros­tl, synu můj! Schoulil se, jako lev ulehl, jako lvice – kdo při­měje ho vstát? 10 Vůd­cov­ská hůl ne­vzdálí se od Judy, žezlo v jeho klíně zůstane, než při­jde Ten, je­muž náležía je­hož bu­dou po­s­lou­chat náro­dy. 11 K vinné­mu keři přiváže oslíka, k ušlech­ti­lé révě os­látko své. Ve víně své rou­cho vypere, v krvi hroz­nů svůj šat. 12 Jeho oči se nad víno třpytí, zuby jeho nad mléko bílé jsou. 13 Za­bulon u mořského bře­hu bydlí, pro lodi bude přístavem, až k daleké­mu Si­do­nu se přivi­ne. 14 Isa­char je osel houževnatý, mezi ohra­da­mi ležící. 15 Až uvi­dí odpoči­nek, jak dob­rý je, a ze­mi, jak je líbezná, hřbet se­h­ne, aby břímě nosil, stane se ne­volníkem, ot­rokem! 16 Dan sou­dit bude lid svůj­ja­ko je­den z kmenů Iz­rae­le. 17 Ha­dem na cestě bude Dan, růžkatou zmi­jí na stezce, jež koně uštkne do pa­tya jez­dec se skácí zpět. 18 Ó Hos­po­di­ne, čekám na tvé spa­sení! 19 Gád – horda se na něj nahrne, on se však v patách vrh­ne za ní. 20 Ašer bude mít tučný pokrm, královské lahůdky ob­stará. 21 Neftalí je laň vypuštěná, jež vrhá krásné ko­lou­chy. 22 Josef je ra­to­lest plodná, plodná ra­to­lest nad pramenem, jejíž výhonky se po zdi pnou. 23 Zraňova­li ho, stříleli, lukostřelci jej stíha­li. 24 Pevný však zůstal jeho luk, přijaly sílu paže ru­kou je­hoz ru­kou Mo­cného Jákobova. Odtud je Pastýř, Ká­men Iz­rae­lův – 25 od Boha tvého ot­ce, jenž ti pomůže. Všemohoucí kéž požeh­ná těpožeh­náním ne­bes nahoře, požehnáním pro­pasti ležící dole, požehnáním prsou ja­kož i lů­na! 26 Požeh­nání tvého otce pře­ko­nalapožeh­nání mých ro­dičůaž k vr­cho­lům věčných návrší. Na hlavu Josefovu ne­chť přijdou, na te­meno vy­vo­leného z bratří! 27 Ben­jamín jako dravý vlkráno úlovek bude žrá­ta večer svou kořist rozdělí.“ 28 Toto je všech dvanáct iz­rael­ských kmenů a tak­to k nim je­jich otec pro­mlu­vil, když jim žeh­nal. Každé­mu z nich udě­lil požeh­nání, jaké mu patři­lo. Pochovejte mě k mým otcům29 Po­tom jim přikázal: „Až budu připo­jen ke své­mu li­du, po­chovej­te mě k mým ot­cům do jes­kyně na poli Efro­na Chetej­ského, 30 do jes­kyně na poli Makpe­la, která leží v kanaán­ské zemi na­pro­ti Mamre, na po­li, jež Abraham kou­pil od Efro­na Chetej­ského jako své vlastní po­hře­biště. 31 Tam po­chova­li Abraha­ma i jeho ženu Sá­ru, tam po­chova­li Izáka i jeho ženu Re­be­ku a tam jsem po­choval Léu. 32 To pole i s jes­kyní, která je na něm, je kou­peno od Chetových synů!“ 33 A když Jákob dokončil tyto příka­zy svým synům, stáhl nohy zpět na lůžko, vy­de­chl na­po­sled a byl připo­jen ke své­mu li­du.