Bible21 › Genesis › 27

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

1 Když po­tom Izák ze­stárl a oči mu ze­s­lábly tak, že ne­vi­děl, za­vo­lal si svého staršího syna Ezaua a ře­kl mu: „Synu můj?“ „Zde jsem,“ od­po­věděl Ezau. 2 Teh­dy mu ře­kl: „Po­hleď, jsem starý a ne­vím, kdy umřu. 3 Vez­mi pro­sím své zbraně, svůj tou­lec a luk, vy­jdi do po­lí a ulov mi zvěři­nu. 4 Pak mi připrav mou ob­líbenou po­choutku a při­nes mi ji, abych po­jedl a s chutí ti požeh­nal, než umřu.“ 5 Re­be­ka ale po­s­lou­cha­la, když Izák mlu­vil se svým synem Ezauem. Jakmi­le Ezau ode­šel do po­lí lovit zvěř, aby ji při­ne­sl Izá­kovi, 6 Re­be­ka řek­la své­mu synu Jáko­bovi: „Po­hleď, vy­s­lech­la jsem tvého ot­ce, jak říká tvé­mu brat­ru Ezauovi: 7 ‚Při­nes mi zvěři­nu a připrav mi po­choutku, abych po­jedl a požeh­nal ti před Hos­po­di­nem, než umřu.‘ 8 Po­s­lech­ni mě te­dy, synu můj, a udě­lej, co ti řeknu: 9 Jdi ke stá­du, vy­ber mi z něj dvě pěkná kůzla­ta a já z nich pro tvého otce připravím jeho ob­líbenou po­choutku. 10 Tu při­ne­seš své­mu ot­ci, aby po­jedl, a aby ti pro­to požeh­nal, než umře.“ 11 Jákob ale své mat­ce Re­be­ce ře­kl: „Po­hleď, můj bra­tr Ezau je chlu­patý, kdežto já jsem ho­lý. 12 Co když na mě můj otec sáh­ne? Pak před ním budu vy­pa­dat jako pod­vodník a přive­du na sebe pro­kletí, a ne požehnání!“ 13 „Tvé pro­kletí beru na se­be, synu můj,“ od­po­vědě­la mu matka. „Jen mě po­s­lech­ni a jdi mi přinést ta kůzlata.“ 14 A tak šel, vzal je a při­ne­sl své mat­ce, která z nich připravi­la ot­covu ob­líbenou po­choutku. 15 Po­tom Re­be­ka vza­la nej­lepší ša­ty svého staršího syna Ezaua, které mě­la do­ma, ob­lék­la je své­mu mladší­mu synu Jáko­bovi 16 a ovi­nu­la mu ruce i hladkou část krku kůzlečí­mi kož­ka­mi. 17 Onu po­choutku i chléb, který připravi­la, pak dala do ru­kou své­mu synu Jáko­bovi. 18 Přišel ke své­mu otci a ře­kl: „Otče!“ A ten ře­kl: „Ano? Který jsi, můj synu?“ 19 „Já jsem Ezau, tvůj prvorozený,“ od­po­věděl Jákob své­mu ot­ci. „Udělal jsem, co jsi mi přikázal. Vstaň, pro­sím, po­saď se a jez z mého úlovku, abys mi pro­to s chutí požehnal.“ 20 Izák ale své­mu synovi ře­kl: „Jak to, že jsi tak rych­le našel zvěř, můj synu?“ Odpověděl: „Pro­tože ji ke mně přive­dl Hos­po­din, tvůj Bůh.“ 21 Izák ale Jáko­bovi ře­kl: „Po­jď blíž, ať na tebe sáhnu, můj synu, zda jsi oprav­du můj syn Ezau, nebo ne.“ 22 Jákob tedy přistou­pil ke své­mu otci Izá­kovi. Ten na něj sáhl a ře­kl: „Hlas je Jákobův, ale ruce Ezauovy.“ 23 Ne­po­znal ho, pro­tože měl ruce chlu­paté jako jeho bra­tr Ezau, a tak mu požeh­nal. 24 Po­tom se ze­ptal: „Jsi oprav­du můj syn Ezau?“ „Ano,“ od­po­věděl Jákob. 25 Teh­dy mu ře­kl: „­Po­dej mi, ať se najím z úlovku svého sy­na, abych ti s chutí požehnal.“ A tak mu podal pokrm a on jedl; při­ne­sl mu také víno a on pil. 26 Po­tom ho jeho otec Izák vy­zval: „Po­jď blíž, synu můj, a po­lib mě.“ 27 Přistou­pil tedy a po­lí­bil ho. A když Izák ucí­til vůni jeho šatů, tak­to mu požehnal: „Hle, vůně mého syna – jak vůně pole, jemuž Hos­po­din žeh­ná! 28 Ať Hos­po­din dá ti ne­bes­kou rosu, úrodnou zem, obilí i víno v hojnosti. 29 Ať li­dé slouží ti, ať se ti klaní národy. Pánem svých bratří buď, ať se ti klaní synové matky tvé. Ať jsou zlořečeni, kdo ti zlořečí, a požeh­náni, kdo ti žehnají!“ 30 A vtom, jakmi­le Izák Jáko­bovi požeh­nal, právě když Jákob vy­šel od svého otce Izáka, vrá­til se jeho bra­tr Ezau z lovu. 31 Také on připravil po­choutku a při­ne­sl ji své­mu otci se slovy: „Vstaň, otče, a jez z úlovku svého sy­na, abys mi pro­to s chutí požehnal.“ 32 Izák, jeho otec, mu však ře­kl: „Kdo jsi?“ „Já jsem tvůj syn,“ od­po­věděl. „Tvůj prvo­ro­zený, Ezau!“ 33 Izák se zhro­zil a v ne­smírné hrůze zvo­lal: „A kdo je po­tom ten, který ulovil zvěři­nu a při­ne­sl mi ji? Ještě než jsi přišel, jsem z toho vše­ho jedl. Požeh­nal jsem mu, a tak bude požehnán!ѻ 34 Když Ezau us­lyšel slova svého ot­ce, dal se do hroz­ného křiku a s ne­smírnou hořkostí žádal ot­ce: „Požeh­nej mně! Mně také, otče můj!“ 35 Ten však od­po­věděl: „Tvůj bra­tr přišel se lstí a vzal ti požehnání.“ 36 Tu zvo­lal: „Tak pro­to do­stal jméno Jákob, Pod­razák! Vž­dyť mě už dva­krát pod­razil: vzal mi prvo­ro­zen­ství a hle, teď mi vzal i požehnání!“ Po­tom se ze­ptal: „Copak ti ne­zbylo žádné požeh­nání pro mě?“ 37 Izák Ezauovi od­po­věděl: „Hle, uči­nil jsem ho tvým pánem a všech­ny jeho bra­t­ry jsem mu dal za služebníky. Opatřil jsem ho obi­lím i vínem. Co bych mohl udělat pro te­be, můj synu?! 38 Ezau své­mu otci ře­kl: „Copak máš jen jedno požeh­nání, otče? Požeh­nej mně! Mně také, otče!“ A Ezau se hla­si­tě roz­pla­kal. 39 Jeho otec Izák mu odpověděl: „Hle, tvůj příby­tek – dale­ko od úrodné země, od ne­bes­ké rosy shů­ry. 40 Bu­deš se živit svým meče­ma své­mu brat­ru bu­deš sloužit. Jen když se staneš tulákem, tehdy se zbavíš jeho jha.“ 41 Kvů­li tomu požeh­nání, jež mu jeho otec udě­lil, pak Ezau Jáko­ba za­čal nenávi­dět. Teh­dy si Ezau v srd­ci ře­kl: „Blíží se dny truch­lení nad mým ot­cem. Po­tom svého bra­t­ra Jáko­ba zabiji!“ 42 A když byla Re­be­ce ozná­me­na slova jejího staršího syna Ezaua, ne­cha­la si za­vo­lat svého mladšího syna Jáko­ba a řek­la mu: „Po­hleď, tvůj bra­tr Ezau se těší, že tě za­bi­je! 43 Nyní mě te­dy, synu můj, po­s­lech­ni: vstaň a uteč k mé­mu brat­ru Lábanovi do Cháranu. 44 Po­buď něja­kou chví­li u něj, než po­mi­ne zuřivost tvého bra­t­ra, 45 než se od tebe od­vrátí jeho hněv a než za­po­mene, cos mu pro­ve­dl. Po­tom pro tebe pošlu a vy­zvednu tě od­tam­tud. Pro­č bych mě­la v je­den den ztra­tit vás oba?“ Ezauovo ženění46 Re­be­ka tenkrát řek­la Izá­kovi: „Kvů­li těm Chetejkám se mi zpro­tivil život. Vez­me-li si Jákob za ženu něja­kou do­mo­rodou Chetejku, jako jsou tyto, pro­č bych mě­la žít?“