Bible21 › Genesis › 3

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

První hřích1 Nej­chytřejší ze všech polních zvířat, která Hos­po­din Bůh uči­nil, byl had. Ten ře­kl ženě: „Oprav­du vám Bůh za­kázal jíst ze všech stro­mů v zahradě?“ 2 „Ovo­ce stro­mů v za­hradě jíst smíme,“ od­po­vědě­la že­na ha­dovi. 3 „Ale o ovo­ci stro­mu upro­střed za­hra­dy Bůh ře­kl: ‚Ne­jez­te z něj, ani se ho ne­do­týkej­te, ji­nak zemřete.‘“ 4 Na to had ženě ře­kl: „Urči­tě ne­zemřete! 5 Bůh ale ví, že jakmi­le po­jí­te z toho stro­mu, otevřou se vám oči a bu­dete jako Bůh: bu­dete znát dob­ro i zlo.“ 6 Když tedy že­na vi­dě­la, že onen strom je dob­rý k jídlu a lá­kavý na po­hled, strom žádou­cí k nabytí ro­zu­mu, vza­la z jeho ovo­ce a jedla. Dala i své­mu muži, který byl s ní, a také on jedl. 7 Teh­dy se jim obě­ma otevře­ly oči a po­zna­li, že jsou na­zí. Sváza­li tedy fí­kové lis­tí a uděla­li si zástěrky. 8 Vtom ale us­lyše­li hlas Hos­po­di­na Boha pro­cházejícího se za­hra­dou za denního vánku. Teh­dy se Adam a jeho že­na skry­li před Hos­po­di­nem Bo­hem upro­střed stro­mů za­hra­dy. 9 „Kde jsi?“ vo­lal Hos­po­din Bůh na Ada­ma. 10 Ten od­po­věděl: „S­lyšel jsem v za­hradě tvůj hlas a do­stal jsem strach, pro­tože jsem na­hý. Pro­to jsem se skryl.“ 11 „Kdo ti ře­kl, že jsi nahý?“ tázal se Bůh. „Ne­je­dl jsi z toho stro­mu, z něhož jsem ti za­kázal jíst?“ 12 Adam od­po­věděl: „Že­na, kte­rou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stro­mu, a tak jsem jedl.“ 13 „Cos to udělala?“ ře­kl Hos­po­din Bůh ženě. „Had mě pod­ve­dl, a tak jsem jedla,“ od­po­vědě­la. 14 Hos­po­din Bůh teh­dy ře­kl hadovi: „Za to, cos udělal, bu­deš zlořečený­me­zi vším do­bytkem i divoký­mi zvířaty. Po všech­ny dny svého živo­ta po­le­zeš po břiše a žrát bu­deš prach. 15 Roz­poutám také ne­přá­tel­ství mezi te­bou a ženoui mezi tvým a jejím potomkem. On ti roz­dr­tí hlavua ty mu roz­dr­tíš patu.“ 16 Ženě řekl: „Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své dě­ti bu­deš ro­dit v bolestech. Po muži bu­deš dych­tivě toužit, on ti však bude poroučet.“ 17 Ada­movi řekl: „Protožes po­s­le­chl svou ženua jedl ze za­kázaného stromu, země bude kvů­li to­bě zlořečená! Po všech­ny dny svého živo­taz ní bu­deš jíst v útrapách; 18 bude ti plo­dit trní a bod­láčía ty bu­deš jíst polní by­li­ny. 19 V potu tváře bu­deš jíst svůj chléb, dokud se ne­vrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!“ 20 Adam pak dal své ženě jméno Eva (to jest Živa), ne­boť ona byla matkou všech živých. 21 Hos­po­din Bůh udělal Ada­movi a jeho ženě kožený oděv a ob­lé­kl je. 22 Hos­po­din Bůh si teh­dy ře­kl: „Hle, člověk se stal ja­ko­by jedním z nás, ne­boť zná dob­ro i zlo. Nyní se tedy po­starám, aby ne­vztáhl ru­ku, ne­vzal také ze stro­mu živo­ta a nežil navěky.“ 23 Pro­to Hos­po­din Bůh člověka vy­hnal ze za­hra­dy Eden, aby ob­dělával ze­mi, z níž byl vzat. 24 Vy­hostil člověka a na východní straně za­hra­dy Eden umístil che­ru­by s míhajícím se pla­menným mečem, aby střeži­li ces­tu ke stro­mu živo­ta.