Bible21 › Genesis › 12

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

Odejdi ze své země1 Hos­po­din Bůh ře­kl Abra­movi: „O­de­jdi ze své země, ze svého příbu­zen­stva a ze svého ot­cov­ského domu do země, kte­rou ti ukážu. 2 Učiním z tebe ve­liký národa požeh­nám ti. Zjednám ti ve­liké jménoa bu­deš požeh­náním. 3 Požeh­nám těm, kdo ti žehnají, a to­ho, kdo ti zlořečí, prokleji. Všechny ro­di­ny zemědo­jdou požeh­nání v tobě.“ 4 Abram tedy šel, jak mu ře­kl Hos­po­din, a šel s ním i Lot. Když ode­šel z Cháranu, bylo Abra­movi se­dm­desát pět let. 5 Abram s se­bou vzal svou ženu Sa­raj, svého synov­ce Lota a vše­chen majetek, je­hož naby­li, i če­leď, kte­rou zís­ka­li v Cháranu. Vy­da­li se na ces­tu do kanaán­ské země a přiš­li do ní. 6 Abram pro­cházel tou zemí až k mís­tu zvané­mu Še­chem, až k dubu Mo­re. (V zemi tenkrát ži­li Kananej­ci.) 7 Teh­dy se Abra­movi ukázal Hos­po­din a ře­kl: „Tuto zem dám tvé­mu semeni.“ Abram tam pro­to po­stavil ol­tář Hos­po­di­nu, jenž se mu ukázal. 8 Od­tud se přesu­nul k horám na východ od Bet-elu. Vztyčil svůj stan mezi Bet-elem na západě a Ajem na východě, po­stavil tam ol­tář Hos­po­di­nu a vzýval Hos­po­di­novo jméno. 9 Po­tom Abram pokračoval v cestě a putoval na jih, k Nege­vu. Abraham v Egyptě10 V zemi pak na­stal hlad, a tak se Abram vy­dal do­lů do Egyp­ta. Chtěl tam něja­kou dobu po­být, ne­boť v zemi panoval krutý hlad. 11 Cestou, když se blížil k Egyp­tu, ře­kl své ženě Sa­raj: „Po­hleď, vím, jak pře­krásná jsi že­na. 12 Až tě Egypťané uvi­dí, řeknou: ‚To je jeho žena!‘ a za­bi­jí mě, ale tebe ne­chají naživu. 13 Říkej pro­sím, že jsi má sest­ra, aby se mi díky to­bě ve­dlo dobře a abych díky to­bě zůstal naživu.“ 14 Abram tedy přišel do Egyp­ta a Egypťané vi­dě­li, jak je ta že­na vel­mi krásná. 15 A když ji uvi­dě­li fa­rao­novi hodnostáři, vy­chvá­li­li ji před fa­rao­nem tak, že byla vza­ta do fa­rao­nova do­mu. 16 Abra­movi se díky ní ve­dlo vel­mi dobře – měl brav, skot i os­ly, ot­roky, ot­ro­kyně, oslice a vel­blou­dy. 17 Hos­po­din však kvů­li Abra­mově manžel­ce Sa­raj bil fa­rao­na a jeho dům ve­liký­mi rana­mi. 18 Fa­rao si pro­to Abra­ma za­vo­lal. „Cos mi to udělal?“ ře­kl mu. „Pro­č jsi mi za­ta­jil, že je to tvá manželka? 19 Pro­č jsi říkal: ‚Je to má sestra‘? Vž­dyť jsem si ji vzal za ženu! Zde máš svou manželku, vez­mi si ji a jdi!“ 20 Fa­rao pak o něm svým mužům přikázal, aby ho vy­hosti­li i s manželkou a se vším, co měl.