Bible21 › Genesis › 22

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

Nejtěžší zkouška1 Po nějaké době se Bůh roz­ho­dl Abraha­ma vy­zkoušet. Za­vo­lal: „Abrahame!“ „Zde jsem,“ od­po­věděl. 2 Bůh ře­kl: „Vez­mi svého sy­na, svého je­diného, svého mi­lovaného Izáka, a jdi do země Mo­ria. Tam ho obě­tuj jako zápalnou oběť na hoře, kte­rou ti určím.“ 3 Druhý den brzy ráno Abraham vstal, ose­dlal svého osla, vzal s se­bou dva služebníky a svého syna Izáka. Na­se­kal dříví pro zápalnou oběť a vy­pravil se k mís­tu, jež mu Bůh určil. 4 Třetího dne Abraham po­zve­dl oči a spatřil to místo v dál­ce. 5 Teh­dy ře­kl svým služebníkům: „Zůstaň­te tu s os­lem. Já a chlapec půjde­me až tam, pokloní­me se Bohu a vrátí­me se k vám.“ 6 Abraham vzal dříví pro zápalnou oběť a naložil je na svého syna Izáka. Sám nesl v ruce oheň a nůž. A tak šli oba spo­lu. 7 „Otče,“ os­lovil Izák svého otce Abrahama. „Ano, můj synu?“ od­po­věděl mu. „Vidím oheň a dřevo,“ ře­kl Izák. „Kde je ale beránek k zápalné oběti?“ 8 „Bůh si opatří beránka k zápalné obě­ti, můj synu,“ od­po­věděl Abraham. A tak šli oba spo­lu. 9 Když přiš­li na místo, jež mu Bůh určil, Abraham tam po­stavil ol­tář a na­rovnal dře­vo. Pak svázal svého syna Izáka a po­ložil ho na dře­vo na ol­táři. 10 Abraham vztáhl ruku a vzal nůž, aby svého syna podří­zl. 11 Vtom na něj z nebe za­vo­lal Hos­po­dinův an­děl: „Abraha­me! Abrahame!“ „Zde jsem,“ od­po­věděl. 12 „Ne­vztahuj ruku na chlapce!“ ře­kl on. „Nic mu ne­dě­lej! Už jsem po­znal, že jsi bo­ha­bojný – vž­dyť jsi kvů­li mně ne­ušetřil svého sy­na, svého jediného.“ 13 Abraham tedy vzhlé­dl a hle, uvi­děl za se­bou be­ra­na uvízlého za rohy v křoví. Abraham tedy šel, vzal toho be­ra­na a obětoval ho jako zápalnou oběť místo svého sy­na. 14 To místo pak Abraham na­zval „Hos­po­din opatří,“ takže se dodnes říká: „­Na Hos­po­di­nově hoře se opatří.“ 15 Hos­po­dinův an­děl pak na Abraha­ma za­vo­lal z nebe po­druhé: 16 „Přísahám při sobě samém, praví Hos­po­din, pro­tože jsi uči­nil tuto věc a ne­ušetřil jsi svého sy­na, svého je­diného: 17 Ne­smírně ti požeh­nám a ne­smírně roz­množím tvé símě – jako hvěz­dy na nebi a jako písek na bře­hu moře. Tvé símě ovládne brá­ny svých ne­přá­tel 18 a ve tvém se­meni do­jdou požeh­nání všech­ny náro­dy země, pro­tože jsi upo­s­le­chl můj hlas.“ 19 Nato se Abraham vrá­til ke svým služebníkům a ode­š­li spo­lu do Beer-še­by. Abraham po­tom byd­lel v Beer-še­bě. Náchorovo potomstvo20 Po nějaké době bylo Abraha­movi ozná­meno: „Hle, také Milka po­ro­di­la syny tvé­mu brat­ru Nácho­rovi: 21 svého prvo­ro­zeného Úce, jeho bra­t­ra Búze a Ke­mue­le (ot­ce Ara­mova), 22 Keseda, Chazoa, Pil­daše, Ji­dlafa a Betuela.“ 23 (A Betuel zplo­dil Re­be­ku. ) Těch­to osm synů po­ro­di­la Abraha­movu brat­ru Nácho­rovi Milka. 24 Také jeho družka jménem Reu­ma ro­di­la dě­ti: Te­ba­cha, Ga­cha­ma, Ta­chaše a Maa­ku.