Bible21 › Genesis › 8

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

Nový začátek1 Bůh však pa­ma­toval na No­ema i na všech­nu zvěř a do­by­tek, který s ním byl v arše. Ne­chal nad zemí vát vítr a voda se utiši­la. 2 Pra­me­ny pro­pasti i ne­bes­ké prů­du­chy se za­vře­ly a průtrž z nebe přesta­la. 3 Voda za­ča­la ze země zvol­na ustu­po­vat a po sto pa­desá­ti dnech ko­nečně opadla. 4 Se­dmnáctého dne sedmého měsíce ar­cha spoči­nu­la na po­hoří Ara­rat. 5 Voda zvol­na opa­da­la až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vr­cholky hor. 6 Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal, 7 a vy­pustil havra­na. Ten vy­létal a zase se vracel, dokud voda na zemi ne­vy­schla. 8 Po­tom vy­pustil ho­lu­bici, kte­rou měl s se­bou, aby zjistil, zda voda ustou­pi­la z po­vrchu země. 9 Ho­lu­bice však nenaš­la místo, kde by moh­la no­ha­ma spoči­nout, a vrá­ti­la se k ně­mu do ar­chy, ne­boť voda ještě pokrýva­la ce­lý po­vrch země. Noe tedy vy­strčil ru­ku, chy­til ji a vzal ji k sobě do ar­chy. 10 Počkal ještě sedm dní a znovu vy­pustil ho­lu­bici z ar­chy. 11 Večer se k ně­mu ho­lu­bice vrá­ti­la a hle, v zobáku mě­la čer­stvý olivový lís­tek! Tak Noe po­znal, že voda ustou­pi­la ze země. 12 Počkal tedy dalších sedm dní, vy­pustil ho­lu­bici znovu a už se k ně­mu ne­vrá­ti­la. 13 Šestis­tého prvního roku No­emova živo­ta, prvního dne prvního měsíce, za­ča­la voda na zemi vy­sy­chat. Noe tedy od­su­nul příklop ar­chy, podíval se ven a hle, zem­ský po­vrch osy­chal. 14 Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země su­chá. 15 Teh­dy Bůh k No­emovi pro­mlu­vil: 16 „Vyjdi z ar­chy – ty a s te­bou tví synové, tvá že­na a že­ny tvých synů. 17 Vy­veď s se­bou všech­no živé, co máš u sebe – veškeré tvo­ry z ptactva, do­bytka i havě­ti le­zou­cí po ze­mi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí.“ 18 Noe tedy vy­šel ven a s ním i jeho synové, jeho že­na a že­ny jeho synů. 19 Všech­na zvěř, všech­na havěť, každý pták, všech­no, co se hýbe po ze­mi, vy­šlo z ar­chy pod­le svých če­ledí. 20 Noe teh­dy po­stavil Hos­po­di­nu ol­tář a vzal ze všech čis­tých zvířat a ze vše­ho čis­tého ptactva a obětoval na ol­táři zápalné obě­ti. 21 Když Hos­po­din ucí­til příjemnou vůni, ře­kl si v srd­ci: „Už nikdy kvů­li člověku ne­pro­k­le­ji zem, i když jsou myšlenky lid­ského srd­ce už od mládí zlé. Nikdy už ne­po­bi­ji vše živé, jako jsem to uči­nil. 22 Dokud bude trvat země, nikdy ne­přestane set­ba a žeň, chlad a horko, léto, zi­maani noc a den.“