Bible21 › Genesis › 31

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

Útěk od Lábana1 Jednou Jákob za­s­le­chl, jak Lábanovi synové ří­kají: „Jákob obral naše­ho otce o všech­no! Všech­no to bo­hatství si poří­dil na úkor naše­ho otce!“ 2 A když se Jákob podíval na Lába­na, vi­děl, že už mu není na­kloněn jako dříve. 3 Teh­dy Hos­po­din Jáko­bovi ře­kl: „Vrať se do země svých ot­ců a ke své­mu příbu­zen­stvu, a já budu s tebou.“ 4 Jákob si tedy ne­chal za­vo­lat Rá­chel a Léu na pole ke své­mu stá­du 5 a ře­kl jim: „Vi­dím na vašem ot­ci, že už mi není na­kloněn jako dříve. Bůh mého otce však je se mnou. 6 Samy ví­te, že jsem vaše­mu otci sloužil ze všech sil, 7 ale váš otec mě ši­dil. Desetkrát změnil mou odměnu, ale Bůh mu ne­dovo­lil, aby mi ublížil. 8 Když ře­kl: ‚Do­staneš za odměnu, co bude skvrnité,‘ vše­chen do­by­tek vr­hal skvrni­tá mláďa­ta. Když ře­kl: ‚Do­staneš za odměnu, co bude pruhované,‘ vr­hal vše­chen do­by­tek pruhovaná mláďa­ta. 9 Tak Bůh ode­bral stádo vaše­mu otci a dal je mně. 10 Jednou, v době páření do­bytka, jsem ve snu po­zve­dl oči a uvi­děl be­ra­ny připouštěné ke stá­du. Byli pruhovaní, skvrni­tí a stra­katí. 11 Teh­dy mě v tom snu os­lovil Boží an­děl: ‚Jákobe!‘ A když jsem od­po­věděl: ‚Z­de jsem,‘ 12 ře­kl: ‚Po­zvedni oči a po­hleď: Všich­ni be­rani připouštění ke stá­du jsou pruhovaní, skvrni­tí a stra­katí, ne­boť jsem vi­děl vše, co ti Lában dělá. 13 Já jsem Bůh Bet-elu, kde jsi po­mazal památný ká­men a kde jsi mi složil slib. Nyní vstaň, ode­jdi z této země a vrať se do své vlasti.‘“ 14 Rá­chel a Léa mu od­po­věděly: „Copak má­me v do­mě naše­ho otce ještě nějaký podíl nebo dě­dictví? 15 Copak nás nemá za cizí? Vž­dyť nás pro­dal a všech­ny peníze shrá­bl! 16 Všech­no bo­hatství, které Bůh vy­tr­hl z ru­kou naše­ho ot­ce, je pro­to naše a našich dětí! Udě­lej, coko­li ti Bůh řekl.“ 17 A tak Jákob vstal, naložil své dě­ti a že­ny na vel­blou­dy 18 a shro­máž­dil všech­na svá stáda. Se vším majetkem, je­hož nabyl, s do­bytkem vlastního chovu, který zís­kal v Pa­dan-ara­mu, se vy­dal ke své­mu otci Izá­kovi do kanaán­ské země. 19 (Když před­tím Lában ode­šel stříhat své stádo, Rá­chel své­mu otci ukradla jeho do­mácí bůžky.) 20 Jákob opustil Ara­mej­ce Lába­na pokradmu, vůbec mu ne­o­zná­mil, že od­chází. 21 Ute­kl se vším, co měl; vstal, pře­kročil ře­ku Eufrat a vy­dal se směrem ke gi­leád­ským horám. Mohyla svědectví22 Lában se o Jáko­bově útěku do­zvěděl až třetího dne. 23 Vzal tedy s se­bou své druhy a hnal se za ním sedm dní, než ho do­sti­hl v gi­leád­ských horách. 24 Té noci však Ara­mej­ce Lába­na navštívil ve snu Bůh a ře­kl mu: „Ne­od­važuj se Jáko­bovi něco vytýkat!“ 25 Lában tedy Jáko­ba do­sti­hl. (Jákob si v tom po­hoří po­stavil stan a i Lában se svý­mi druhy se utá­boři­li v gi­leád­ských horách.) 26 Lában Jáko­bovi ře­kl: „Cos to udělal? Odkra­dl ses ode mě a od­ve­dl mé dce­ry, jako bys je za­jal mečem! 27 Pro­č jsi tajně ute­kl? Zmizels pokradmu a nic jsi mi neře­kl! Vy­pro­vo­dil bych tě s ve­se­lím a písně­mi, s tam­burínou a ci­te­rou. 28 Nene­chal jsi mě ani po­lí­bit mé syny a dce­ry – za­choval ses jako hlupák! 29 Mohl jsem vám býval ublížit, ale Bůh vaše­ho otce ke mně mi­nulé noci pro­mlu­vil a ře­kl: ‚Ne­od­važuj se Jáko­bovi něco vytýkat!‘ 30 Takže ty jsi mu­sel ode­jít, pro­tože ses roz­toužil po ot­cov­ském do­mě. Pro­č jsi ale ukra­dl mé bo­hy?! 31 Jákob Lábanovi od­po­věděl: „U­te­kl jsem, pro­tože jsem se bál; mys­lel jsem si, že bys mi chtěl své dce­ry vzít nási­lím. 32 Jest­li ale u něko­ho na­jdeš své bo­hy, ať zemře! Pro­hle­dej mé věci před naši­mi druhy a vez­mi si, co ti patří. " (Jákob to­tiž ne­věděl, že je Rá­chel ukradla.) 33 Lában tedy šel do Jáko­bova stanu, do stanu Léy i do stanů obou děveček, ale nic nenašel. Vy­šel tedy z Léi­na stanu a šel do stanu Rá­chel. 34 Rá­chel me­zi­tím ty bůžky strči­la pod vel­bloudí se­dlo a po­sa­di­la se na ně. Lában pro­hledal ce­lý stan, ale nic nenašel. 35 Rá­chel své­mu otci řek­la: „Ne­hněvej se, můj pane, že před te­bou ne­mo­hu vstát. Mám měsíčky.“ A tak hledal, ale bůžky nenašel. 36 Teh­dy se Jákob rozhněval a za­čal Lába­na hu­bovat. Ře­kl mu: „Čím jsem se pro­vi­nil? Co jsem spá­chal, že mě tak zuřivě stíháš? 37 Pro­šťáral jsi všech­ny mé věci, a cos našel z ce­lého svého do­mu? Po­lož to zde před mé i své druhy, ať nás dva roz­soudí! 38 Byl jsem u tebe ce­lých dvacet let. Tvé ovce ani kozy nikdy ne­po­tra­ti­ly. Be­ra­ny z tvého stáda jsem ne­je­dl. 39 Co roz­tr­haly šel­my, jsem ti ne­přinášel, ale sám jsem na­hrazoval ško­du. Vy­máhal jsi ode mne, co bylo ukra­deno ve dne i co bylo ukra­deno v no­ci. 40 Ve dne mě stravoval žár a v noci mráz, až mi i spánek zmizel z očí. 41 Tak mi bylo ve tvém do­mě oněch dvacet let. Čtrnáct let jsem ti sloužil za tvé dvě dce­ry a šest let za tvůj do­by­tek, ale ty jsi mou odměnu desetkrát změnil. 42 Kdy­by Bůh mého ot­ce, Bůh Abrahamův a Strach Izákův, ne­byl se mnou, urči­tě bys mě teď pro­pustil s prázdnou! Bůh ale vi­děl mé trápení a dři­nu mých ru­kou a mi­nulou noc vy­ř­kl svůj soud.“ 43 Lában na to Jáko­bovi od­po­věděl: „Tyto dce­ry jsou mé dce­ry, tyto dě­ti jsou mé dě­ti a ten­to do­by­tek je můj do­by­tek. Všech­no, co vi­díš, je mo­je. Co bych ale dnes ne­u­dělal pro své dce­ry a pro dě­ti, jež se jim na­ro­di­ly? 44 Pro­to nyní po­jď, vstup­me do smlou­vy – já a ty – ať je to pro mne a pro tebe svědectvím.“ 45 Jákob tedy vzal ká­men a vztyčil jej jako památník. 46 Po­tom ře­kl svým druhům: „Na­sbírej­te kamení!“ A tak nanosi­li ka­mení, vy­tvoři­li mo­hylu a na té mo­hyle po­jedli. 47 Lában ji po­jmenoval ara­mej­s­ky Jegar-saha­du­ta, Mo­hy­la svě­de­ctví, a Jákob jí dal stejné jméno hebrej­s­ky, to­tiž Gal-ed. 48 Lában ře­kl: „Ta­to mo­hy­la ať je ode dneška mým i tvým svědkem.“ A pro­to do­sta­la jméno Gal-ed, Mo­hy­la svě­de­ctví, 49 a také Micpa, Stráž, ne­boť ře­kl: „Až se ro­ze­jde­me, ať Hos­po­din nade mnou i te­bou drží stráž. 50 Bu­deš-li mým dcerám ub­ližovat nebo vez­meš-li si kro­mě mých dcer další že­ny – ačko­li s ná­mi není žádný člověk, hle, Bůh je mým i tvým svědkem!“ 51 Lában Jáko­bovi ještě ře­kl: „Po­hleď na tuto mo­hylu a po­hleď na ten památný ká­men, který jsem mezi se­bou a te­bou umístil. 52 Tato mo­hy­la i ten památník jsou svědky, že se k to­bě ne­při­blížím za tuto mo­hylu a že ani ty se ke mně za tuto mo­hylu a za ten­to památník ne­při­blížíš se zlým úmys­lem. 53 Bůh Abrahamův a Bůh Náchorův, Bůh je­jich otce ne­chť je naším soudcem!“ Jákob tedy přísahal při Stra­chu svého otce Izáka. 54 Po­tom na oné hoře obětoval do­bytče a svo­lal své druhy, aby hodova­li. A tak hodova­li a zůsta­li na té hoře ce­lou noc.