Bible21 › Genesis › 44

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

Stříbrný pohár1 Josef po­tom přikázal správ­ci svého do­mu: „Na­plň vaky těch mužů jídlem, ko­lik jen une­sou, a vlož stříbro každého z nich navrch je­jich vaků. 2 A můj po­hár, ten stříbrný po­hár, vlož navrch vaku toho nejmladšího spo­lu se stříbrem za­placeným za zrní.“ Uči­nil te­dy, jak mu Josef ře­kl. 3 Ráno za úsvi­tu byli muži i se svý­mi osly pro­puštěni. 4 Sotva vy­š­li kou­sek za město, Josef ře­kl správ­ci svého do­mu: „Vstaň, pronásle­duj ty muže, a až je do­stih­neš, řekni jim: ‚Pro­č oplácí­te dob­ro zlem? 5 Z toho po­há­ru pře­ce pije můj pán a používá ho k věštění! Co jste to pro­ve­dli za špatnost?! 6 Do­sti­hl je tedy a opa­koval jim ta slova. 7 Od­po­vědě­li: „O čem to můj pán mluví? Tvo­ji služebníci by ta­kovou věc nikdy ne­u­děla­li! 8 Vž­dyť jsme ti z kanaán­ské země přiš­li vrá­tit stříbro, které jsme naš­li navrchu svých vaků. Pro­č bychom v do­mě tvého pá­na krad­li stříbro nebo zla­to? 9 U koho z tvých služebníků se to na­jde, ať zemře a z nás ať jsou pánovi otroci!“ 10 On ře­kl: „Dob­rá. Mým ot­rokem ale bude jen ten, u koho se to na­jde. Vy ostatní bu­dete volní.“ 11 Všich­ni tedy rych­le složi­li své vaky na zem a roz­váza­li je. 12 Za­čal je pro­hledávat, počínaje od nej­staršího a konče u nejmladšího. A ten po­hár se našel v Ben­jamínově va­ku! 13 V zoufal­ství roz­trh­li své pláště, každý naložil svého osla a vrá­ti­li se do měs­ta. 14 Josef byl do­sud v paláci, když tam Juda se svý­mi bra­t­ry do­razil. Pad­li před ním na zem 15 a Josef jim ře­kl: „Co jste se to pokouše­li pro­vést? Ne­ví­te snad, že muž jako já dokáže věštit?“ 16 Juda ře­kl: „Co má­me říci, pane můj? Není se jak omlu­vit ani osprave­dlnit. Sám Bůh od­ha­lil vinu tvých služebníků. Hle, jsme ot­ro­ci svého pá­na – my i ten, u něhož se našel ten pohár!“ 17 On však ře­kl: „To bych nikdy ne­připustil. Mým ot­rokem bude muž, u kterého se našel ten po­hár. Vy ostatní se v poko­ji vrať­te ke své­mu otci!“ 18 Nato k ně­mu Juda přistou­pil se slovy: „Odpu­sť, pane můj, dovol pro­sím své­mu služebníku pro­mlu­vit slovo k pánovým uším. Ne­hněvej se pro­sím na svého služebníka – jsi pře­ce jako sám fa­rao! 19 Když se můj pán ze­ptal svých služebníků: ‚Má­te otce nebo bratra?‘ 20 řek­li jsme: ‚Pane, má­me starého otce a malého bra­t­ra, dítě, jež zplo­dil ve svém stáří. Jeho bra­tr je mr­tev. Zůstal z dětí své matky sám a otec ho vel­mi miluje.‘ 21 Teh­dy jsi svým služebníkům ře­kl: ‚Přiveď­te ho ke mně, ať ho vi­dím na vlastní oči.‘ 22 Od­po­vědě­li jsme: ‚Pane, ten chlapec nemůže opustit svého ot­ce. Když ho opustí, otec zemře!‘ 23 Ty jsi však svým služebníkům ře­kl: ‚Ne­při­jde-li s vá­mi váš nejmladší bra­tr, ne­choď­te mi už nikdy na oči!‘ 24 A tak jsme se vrá­ti­li ke tvé­mu služebníku, naše­mu ot­ci, a vy­právě­li mu slova mého pá­na. 25 Když po­tom náš otec ře­kl: ‚Jdě­te nám znovu kou­pit něco k jídlu,‘ 26 od­po­vědě­li jsme: ‚Nemůže­me jít! Půjde­me, jen když s ná­mi bude náš nejmladší bra­tr. Když s ná­mi náš nejmladší bra­tr ne­bu­de, ne­smí­me tomu muži na oči.‘ 27 Tvůj služebník, náš otec, nám na to ře­kl: ‚Sa­mi ví­te, že mi má manželka po­ro­di­la dva sy­ny. 28 Je­den mi ode­šel. Roz­sápán, ach, je roz­sápán! naříkal jsem a víckrát jsem ho ne­spatřil. 29 Vez­mete-li mi také to­ho­to a při­hodí-li se mu něco zlého, přive­dete mé še­di­ny tím neštěstím do hrobu!‘ 30 Což teď mohu při­jít ke tvé­mu služebníku, své­mu ot­ci, bez chlap­ce, na němž on lpí ce­lou duší? 31 Až uvi­dí, že s ná­mi chlapec není, zemře. Tak přive­de­me še­di­ny tvého služebníka, naše­ho ot­ce, zár­mutkem do hro­bu. 32 Pane můj, osobně jsem se za toho chlap­ce své­mu otci za­ručil. Ře­kl jsem: ‚Ne­přive­du-li ho k to­bě, ať za to před te­bou nesu věčnou vinu!‘ 33 Pro­sím, pane můj, ať tu mohu zůstat jako tvůj ot­rok místo toho chlap­ce, a chlapec ať pro­sím ode­jde se svý­mi bra­t­ry! 34 Jak bych se mohl ke své­mu otci vrá­tit bez chlap­ce? Což bych se mohl dívat na neštěstí, jež by mého otce po­stih­lo?!