Bible21 › Genesis › 38

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

Juda a Támar1 Někdy v té době se Juda od­dě­lil od svých bra­trů a uchý­lil se k adulam­ské­mu muži jménem Chí­ra. 2 Tam Juda uvi­děl dce­ru jis­tého Kananej­ce jménem Šua; vzal si ji tedy a spal s ní. 3 Ona poča­la, po­ro­di­la syna a dala mu jméno Er. 4 Poča­la znovu, po­ro­di­la syna a dala mu jméno Onan. 5 Po­tom po­ro­di­la ještě dalšího syna a dala mu jméno Še­la. A když ho po­ro­di­la, byl Juda v Kezíbu. 6 Juda pak své­mu prvo­ro­zené­mu Erovi vy­bral manželku jménem Tá­mar. 7 Er, Judův prvo­ro­zený, však byl Hos­po­di­nu odporný a Hos­po­din ho ne­chal zemřít. 8 Juda tedy ře­kl Onanovi: „Spi s manželkou svého bra­t­ra. Splň švag­rov­s­kou po­vinnost a vzbuď své­mu brat­ru potomka.“ 9 Onan však věděl, že by ten po­to­mek ne­byl je­ho. Kdyko­li pro­to spal s manželkou svého bra­t­ra, vy­pouštěl se­meno na zem, aby své­mu bra­t­rovi ne­dal po­tomka. 10 To, co dělal, však bylo Hos­po­di­nu odporné, a tak ne­chal zemřít i je­ho. 11 Teh­dy Juda ře­kl své snaše Tá­mar: „Zůstaň jako vdova v do­mě svého ot­ce, dokud ne­do­spěje můj syn Šela.“ (Ře­kl si to­tiž: „A­by snad ne­zemřel jako jeho bratři.“ ) Tá­mar tedy ode­š­la a zůsta­la v do­mě svého ot­ce. 12 Po dlouhé době Ju­dova manželka, dce­ra Šuova, zemře­la. Když se Juda po její smrti utěšil, ode­šel se svým adulam­ským pří­te­lem Chírou na slavnost stříhání svých ov­cí do Tim­ny. 13 Tá­mar bylo ozná­meno: „Hle, tvůj tchán jde vzhů­ru do Tim­ny stříhat své ovce.“ 14 Od­loži­la tedy své vdov­ské ša­ty, vza­la si závoj a za­ha­li­la se. Po­tom si se­dla u vstu­pu do Ena­jim, což je po cestě do Tim­ny. (Vi­dě­la to­tiž, že Še­la je do­spělý a že za něj ne­by­la pro­vdá­na.) 15 A když ji Juda uvi­děl, po­važoval ji za ne­věstku, ne­boť mě­la za­halenou tvář. 16 Uchý­lil se tedy cestou k ní a ře­kl: „Chci se s te­bou vyspat.“ (Ne­věděl to­tiž, že je to jeho sna­cha. ) se: „Co mi za to dáš?“ 17 Od­po­věděl: „Pošlu ti kůzle ze svého stáda.“ Ona na to: „Než je pošleš, mu­síš dát něco do zástavy.“ 18 Ze­ptal se: „Co ti mám dát do zástavy?“ Odpověděla: „Své pečeti­dlo, šňů­ru a hůl, co máš v ruce.“ Dal jí to, vy­spal se s ní a ona otěhotně­la. 19 Po­tom vsta­la a ode­š­la, od­loži­la závoj a ob­lék­la si své vdov­ské ša­ty. 20 Juda po­slal to kůzle po svém adulam­ském pří­te­li. Měl od té že­ny vy­zvednout zástavu, ale ne­mohl ji najít. 21 Vy­ptával se místních mužů: „Kde je ta pro­sti­tutka, co sedě­la v Ena­jim u cesty?“ Řekli mu ale: „Ta­dy žádná pro­sti­tutka nikdy nebyla.“ 22 A tak se vrá­til k Ju­dovi se slovy: „Ne­mohl jsem ji najít. Místní muži mi navíc řek­li, že tam žádná pro­sti­tutka nikdy nebyla.“ 23 Juda od­po­věděl: „Ať si to tedy ne­chá, abychom nemě­li ostu­du. To kůzle jsem jí pře­ce po­slal, ale tys ji ne­mohl najít.“ 24 Asi za tři měsíce bylo Ju­dovi ozná­meno: „Tvo­je sna­cha Tá­mar se za­chova­la jako ne­věstka! Dokon­ce už je z toho smil­stva těhotná!“ Juda ře­kl: „Vyveď­te ji ven, ať je upálena!“ 25 Už ji ve­dli, když vtom po­sla­la své­mu tchánovi vzkaz: „Jsem těhotná s mužem, je­muž patří tyto věci!“ Do­da­la: „Po­znej pro­sím, čí je toto pečeti­dlo, šňů­ra a hůl.“ 26 Když Juda ty věci po­znal, zvo­lal: „O­na je sprave­dlivější než já – vž­dyť jsem ji ne­ch­těl pro­vdat za svého syna Šelu!“ A víckrát s ní už ne­spal. 27 Když pak přišel čas jejího po­ro­du, hle, v jejím lůnu byla dvo­jča­ta. 28 Během po­ro­du je­den syn vy­strčil ru­ku. Po­rodní bá­ba ho za ni chy­ti­la a uváza­la na ni čer­venou nit se slovy: „­Ten­to vy­šel první.“ 29 On ji však zase vtáhl zpět a hle, ven vy­šel jeho bra­tr. Řek­la te­dy: „Ja­kou trh­li­nou ses prodral?“ A tak do­stal jméno Pe­res, Průlom. 30 Když po­tom vy­šel jeho bra­tr s onou čer­venou nití na ru­ce, do­stal jméno Ze­rach, Červánek.