Bible21 › Genesis › 2

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

1 Tak bylo dokončeno nebe a země s veške­rou je­jich roz­mani­tostí. 2 Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpoči­nul od veškeré práce, kte­rou dělal. 3 Bůh sedmý den požeh­nal a po­svě­til jej, ne­boť v něm Bůh odpoči­nul od vše­ho dí­la, jež vy­ko­nal, když tvořil. V Boží zahradě4 To je příběh nebe a země, o je­jich stvoření. Tenkrát, když Hos­po­din Bůh uči­nil zemi a ne­be, 5 na zemi ještě ne­bylo žádné polní křoví a ne­rost­ly žádné polní by­li­ny. Hos­po­din Bůh na zem ještě ne­se­sílal déšť a ne­byl ani člověk, který by ob­dělával pů­du. 6 Ze země však vy­stu­po­va­la pá­ra a za­vlažova­la ce­lý zem­ský po­vrch. 7 Hos­po­din Bůh pak z pra­chu země zfor­moval člověka a do jeho chřípí vde­chl dech živo­ta. Tak se člověk stal živou bytostí. 8 Hos­po­din Bůh vy­sázel v Edenu na východě za­hra­du a do ní po­stavil člověka, je­hož zfor­moval. 9 Hos­po­din Bůh ne­chal ze země vy­růst vše­li­jaké stro­my lá­kavé na po­hled a dob­ré k jídlu, včetně stro­mu živo­ta upro­střed za­hra­dy a stro­mu po­znání dob­ra i zla. 10 Z Edenu vy­cháze­la ře­ka, aby za­vlažova­la za­hra­du, a od­tud se roz­dělova­la do čtyř hlavních toků. 11 První se jmenuje Píšon. Ob­téká ce­lou zemi Chavílu, kde je zla­to, 12 a zla­to té země je vý­borné. Je tam i vonná prys­kyřice bde­li­um a ká­men onyx. 13 Druhá ře­ka se jmenuje Gíchon; ta ob­téká ce­lou zemi Habeš. 14 Třetí ře­ka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvr­tá ře­ka je Eufrat. 15 Hos­po­din Bůh tedy vzal člověka a usa­dil ho do za­hra­dy Eden, aby ji ob­dělával a střežil. 16 Hos­po­din Bůh člověku přikázal: „Z každého stro­mu v za­hradě můžeš svo­bodně jíst, 17 kro­mě stro­mu po­znání dob­ra i zla. Z toho ne­jez, ne­boť v den, kdy bys z něj jedl, jis­tě zemřeš.“ 18 Hos­po­din Bůh také ře­kl: „Není dob­ré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovno­cennou oporu.“ 19 (Hos­po­din Bůh to­tiž zfor­moval ze země všech­nu polní zvěř i všech­no ne­bes­ké ptactvo a přive­dl je k Ada­movi, aby vi­děl, jak je po­jmenuje. Jakko­li pak Adam na­zval kterého živoči­cha, tak se jmenoval. 20 Adam tedy po­jmenoval vše­chen do­by­tek, ne­bes­ké ptactvo i všech­nu polní zvěř. Pro Ada­ma se ale nenaš­la rovno­cenná opo­ra.) 21 Hos­po­din Bůh tedy na Ada­ma přive­dl hlu­boký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho že­ber a za­plnil to místo tělem. 22 Z ono­ho že­b­ra, které vzal z Ada­ma, pak Hos­po­din Bůh vy­tvořil ženu a přive­dl ji k Ada­movi. 23 Adam tenkrát řekl: „To je ko­nečně ona: kost z mých kostí, tělo z mého těla! Bude se na­zývat manželkou, neboť je vza­ta z manžela!“ 24 To pro­to muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manžel­ce a sta­li se jedním tělem. 25 Oba dva, muž i jeho že­na, byli na­zí a ne­stydě­li se.