Bible21 › Genesis › 24

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

Izákovo ženění1 Abraham byl už stařec pokroči­lého věku a Hos­po­din mu ve všem požeh­nal. 2 Abraham teh­dy ře­kl nej­starší­mu služební­kovi ve svém do­mě, který spravoval vše­chen jeho majetek: „Vlož ruku do mého klí­na, 3 abych tě za­vázal přísahou při Hos­po­di­nu, Bohu nebe a Bohu země, že ne­vy­be­reš mé­mu synovi manželku z dcer Kananej­ců, mezi ni­miž byd­lím, 4 ale půjdeš do mé země, k mým příbuzným, a tam vy­be­reš manželku pro mého syna Izáka.“ 5 Služebník mu na to ře­kl: „Kdy­by mě snad ta že­na ne­ch­tě­la následovat do této země, mám tvého syna od­vést zpět do země, z níž jsi vyšel?“ 6 „Chraň se tam mého syna odvést!“ od­po­věděl mu Abraham. 7 „Hos­po­din, Bůh ne­bes, který mě vzal z domu mého otce a z mé vlasti, který ke mně mlu­vil a který mi přísahal: ‚Tuto zem dám tvé­mu semeni,‘ ten před te­bou pošle svého an­dě­la, abys od­tam­tud mé­mu synovi vy­bral manželku. 8 Kdy­by tě ta že­na ne­ch­tě­la následovat, bu­deš této přísahy zpro­štěn; jen tam mého syna ne­od­váděj zpátky.“ 9 Služebník tedy vložil ruku do klí­na svého pá­na Abraha­ma a odpřisáhl to. 10 Po­tom vzal ze stáda svého pá­na deset vel­bloudů (ne­boť ho jeho pán na ces­tu vy­pravil vše­li­jaký­mi cennost­mi) a vy­razil do me­zopo­tam­ského Ara­mu k Nácho­rovu měs­tu. 11 Před měs­tem za­stavil vel­blou­dy u stud­ny s vodou (bylo to navečer, v době, kdy že­ny chodívají pro vo­du) 12 a ře­kl: „Hos­po­di­ne, Bože mého pá­na Abraha­ma, pro­sím, do­přej mi dnes to setkání a pro­kaž mé­mu pánu Abraha­movi své mi­lo­sr­den­ství. 13 Hle, sto­jím u vodního pra­mene a dce­ry zdejších měšťanů vy­cházejí pro vo­du. 14 Když jedné z těch dívek řeknu: ‚Na­hni pro­sím svůj džbán, abych se napil,‘ a ona od­po­ví: ‚Jen se na­pij; já za­tím na­po­jím tvé velbloudy,‘ pak ať je to ta, kte­rou jsi určil pro svého služebníka Izáka. Tak­to po­znám, že jsi mé­mu pánovi pro­kázal milosrdenství.“ 15 Vtom, ještě než to doře­kl, vy­š­la z měs­ta Re­be­ka se džbánem na ra­meni. Ta dívka se na­ro­di­la Betue­lovi, synu Milky a Abraha­mova bra­t­ra Nácho­ra. 16 Byla to pře­krásná mladá dívka, která ještě ne­po­zna­la muže. Se­stou­pi­la k pra­meni, na­plni­la si džbán a vy­da­la se zpět. 17 Služebník jí přispě­chal na­pro­ti a ře­kl: „­Dej mi pro­sím tro­chu na­pít ze svého džbánu.“ 18 „Jen se na­pij, pane,“ od­po­vědě­la, rych­le spusti­la džbán na ruku a dala mu na­pít. 19 Po­tom mu řek­la: „Načerpám vodu také pro tvé vel­blou­dy, ať se pořádně napijí.“ 20 Rych­le vy­li­la svůj džbán do žlabu, znovu od­běh­la ke studni pro vodu a čerpa­la pro všech­ny jeho vel­blou­dy. 21 Ten muž ji za­tím mlčky po­zo­roval, aby po­znal, zda Hos­po­din dává jeho cestě zdar, nebo ne. 22 Když vel­blou­di do­pi­li, vzal ten muž zlatý nosní kroužek vážící půl še­ke­lu a dva zlaté náramky pro její ru­ce, každý o váze deseti še­ke­lů, 23 a ře­kl: „­Po­věz mi pro­sím, čí jsi dce­ra. Bylo by pro nás v do­mě tvého otce místo k přenocování?“ 24 „Jsem dce­ra Betue­le, syna Milky a Náchora,“ od­po­vědě­la mu. 25 Po­tom do­da­la: „S­lámy a ob­roku má­me dost, i místo k přenocování.“ 26 Teh­dy padl na ko­le­na a klaněl se Hos­po­di­nu 27 se slovy: „Požeh­nán buď Hos­po­din, Bůh mého pá­na Abraha­ma, že od mého pá­na ne­odňal své mi­lo­sr­den­ství a věrnost a že mě vedl po této cestě až k domu příbuzných mého pána!“ 28 Dívka pak od­běh­la a vy­právě­la to ro­dině své matky. 29 Re­be­ka mě­la bra­t­ra jménem Lában a ten se roz­běhl ven k ono­mu muži u pra­mene. 30 Uvi­děl to­tiž ten nosní kroužek i náramky na ru­kou své se­st­ry Re­be­ky a slyšel její slova, když říka­la: „Tak­to se mnou ten muž mluvil.“ Přišel tedy k ono­mu muži a hle, ten do­sud stál s vel­blou­dy po­blíž pra­mene. 31 Lában mu ře­kl: „Po­jď, Hos­po­dinův požeh­naný! Pro­č bys stál venku? Už jsem připravil dům i místo pro velbloudy.“ 32 Ten muž tedy vešel do domu a od­se­dlal vel­blou­dy. Lában dal vel­bloudům slá­mu a ob­rok a při­ne­sl vo­du, aby si on i muži, kteří ho do­pro­váze­li, umy­li no­hy. 33 Když mu ale nabíd­li jídlo, ře­kl: „Ne­bu­du jíst, dokud ne­vy­po­vím svou věc.“ „Mluv,“ vy­bí­dl ho Lában. 34 „Jsem Abrahamův služebník,“ ře­kl. 35 „Hos­po­din mé­mu pánu ve­lice požeh­nal, takže se rozmohl – dal mu brav a skot, stříbro a zla­to, ot­roky a ot­ro­kyně i vel­blou­dy a os­ly. 36 Sá­ra, manželka mého pá­na, pak ve svém stáří po­ro­di­la mé­mu pánu sy­na, je­muž dal všech­no, co má. 37 Můj pán mě pak za­vázal přísahou: ‚Ne­vy­be­reš mé­mu synovi manželku z dcer Kananej­ců, v je­jichž zemi byd­lím, 38 ale půjdeš do domu mého ot­ce, k mým příbuzným, a tam vy­be­reš manželku pro mého syna.‘ 39 Když jsem své­mu pánu ře­kl: ‚Co kdy­by mě ta že­na ne­ch­tě­la následovat?‘ 40 od­po­věděl mi: ‚Hos­po­din, před je­hož tváří chodím, pošle s te­bou svého an­dě­la, aby dal tvé cestě zdar, abys mé­mu synovi vy­bral manželku z mého příbu­zen­stva, z domu mého ot­ce. 41 Bu­deš zpro­štěn mé přísahy, při­jdeš-li k mým příbuzným a ne­dají ti ji; teh­dy bu­deš mé přísahy zproštěn.‘ 42 Dnes jsem tedy přišel k pra­meni a ře­kl jsem: Hos­po­di­ne, Bože mého pá­na Abraha­ma, kéž bys teď dal mé cestě zdar. 43 Hle, sto­jím u vodního pra­mene. Když řeknu dív­ce, která vy­jde pro vo­du: ‚­Dej mi pro­sím tro­chu na­pít ze svého džbánu,‘ 44 a ona mi od­po­ví: ‚Jen se na­pij, já za­tím načerpám vodu pro tvé velbloudy,‘ pak ať je to ta, kte­rou Hos­po­din určil pro syna mého pá­na. 45 A vtom, ještě než jsem to v du­chu doře­kl, vy­š­la z měs­ta Re­be­ka se džbánem na ra­meni, se­stou­pi­la k pra­meni a čerpa­la vo­du. Když jsem jí pak ře­kl: ‚­Dej mi pro­sím napít,‘ 46 spusti­la rych­le džbán z ra­mene a řek­la: ‚Jen se na­pij; já za­tím na­po­jím tvé velbloudy.‘ A tak jsem pil a ona na­páje­la vel­blou­dy. 47 Ze­ptal jsem se jí: ‚Čí jsi dcera?‘ a ona řek­la: ‚Jsem dce­ra Betue­le, syna Milky a Náchora.‘ Teh­dy jsem jí navlé­kl na nos kroužek a na ruce náramky, 48 padl jsem na ko­le­na a klaněl se Hos­po­di­nu. Dob­rořečil jsem Hos­po­di­nu, Bohu svého pá­na Abraha­ma, který mě vedl pravou cestou, abych pro syna svého pá­na vy­bral dce­ru jeho příbuzného. 49 Nyní te­dy, chcete-li se k mé­mu pánu za­chovat las­kavě a věrně, sděl­te mi to; a pokud ne, sděl­te mi to také, ať se mohu roz­hodnout, kam se vy­dat dál.“ 50 Lában a Betuel mu od­po­vědě­li: „Ta­to věc vy­š­la od Hos­po­di­na; nemá­me k tomu co do­dat. 51 Hle, zde máš Re­be­ku, vez­mi si ji a jdi. Ať se stane manželkou syna tvého pá­na, jak ře­kl Hospodin.“ 52 Když Abrahamův služebník us­lyšel je­jich slova, poklo­nil se Hos­po­di­nu až k ze­mi. 53 Po­tom ten služebník vy­táhl stříbrné a zlaté šperky a ša­ty a dal je Re­be­ce. Také její­mu bra­t­rovi a její mat­ce dal vzácné da­ry. 54 A tak jedli a pi­li, on i muži, kteří ho do­pro­váze­li, a zůsta­li tam ce­lou noc. Když pak ráno vsta­li, ře­kl: „Pro­pu­sť­te mě k mé­mu pánu.“ 55 Její bra­tr a matka však od­po­vědě­li: „Ať s ná­mi dívka zůstane ještě pár dní, tře­ba deset; po­tom může jít.“ 56 On jim ale ře­kl: „Ne­z­držuj­te mě tu. Hos­po­din pře­ce dal mé cestě zdar. Pro­pu­sť­te mě, ať mohu jít za svým pánem.“ 57 Řek­li mu te­dy: „Zavo­lá­me ji a ze­ptá­me se, co na to ona.“ 58 Za­vo­la­li tedy Re­be­ku. „O­de­jdeš s tím mužem?“ ze­pta­li se jí. „Odejdu,“ řek­la. 59 A tak svou sest­ru Re­be­ku i její chůvu pro­pusti­li s Abraha­movým služebníkem a s jeho muži 60 a tak­to Re­be­ce požehnali: „Sestro naše, staň se matkou­ne­sčí­s­lných tisíců! Také tvé símě ať vládne­brana­mi svých nepřátel.“ 61 Re­be­ka a její děvečky pak vstaly, vse­dly na vel­blou­dy a následovaly ono­ho muže. Služebník vzal Re­be­ku a od­jel. 62 Izák právě při­cházel od Studnice Živého, který mne vi­dí (byd­lel to­tiž v negev­ském kra­ji). 63 K veče­ru Izák vy­šel na po­le, aby přemýš­lel. Po­zve­dl oči a hle, uvi­děl při­cházet vel­blou­dy. 64 Re­be­ka také po­zve­dla oči, a když uvi­dě­la Izáka, se­se­dla z vel­blouda. 65 Ze­pta­la se to­tiž služebníka: „Kdo je ten muž, který nám jde po poli naproti?“ „To je můj pán,“ od­po­věděl jí služebník. Vza­la si tedy závoj a za­ha­li­la se. 66 Služebník pak Izá­kovi po­psal všech­no, co vy­ří­dil, 67 a Izák ji přive­dl do stanu své matky Sá­ry. Vzal si Re­be­ku a ta se sta­la jeho ženou a on ji mi­loval. Tak Izák našel útě­chu po smrti své matky.