Bible21 › Genesis › 37

Genesis

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50

1 Jákob však byd­lel v zemi putování svého ot­ce, v zemi Kanaán. Mistr snů2 To je Jákobův příběh. Josef byl se­dmnácti­letý mladík. Pásal ovce se svý­mi bra­t­ry, syny manže­lek svého ot­ce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně své­mu otci cho­dil žalovat. 3 Iz­rael mi­loval Josefa víc než všech­ny své ostatní sy­ny, ne­boť ho zplo­dil ve svém stáří. Dokon­ce mu udělal zdo­benou suknici. 4 Když ale jeho bratři zjisti­li, že ho je­jich otec mi­lu­je víc než je, za­ča­li ho nenávi­dět. Ne­by­li s ním schopni ani klidně pro­mlu­vit. 5 Josef měl sen, ale když ho vy­právěl svým bra­trům, nenávi­dě­li ho tím více. 6 Ře­kl jim: „Po­s­lech­ně­te si pro­sím můj sen: 7 Váza­li jsme na poli snopy. Můj snop náhle vstal a zůstal stát a hle, vaše snopy obklopi­ly ten můj a klaněly se mu!“ 8 Jeho bratři mu řek­li: „Tak ty bys nad ná­mi chtěl kralovat? Ty bys nám chtěl vládnout? ! A tak ho nenávi­dě­li ještě víc, kvů­li jeho snům a jeho slovům. 9 Josef pak měl ještě další sen a vy­právěl ho svým bra­trům: „Měl jsem další sen. Hle, klanělo se mi slun­ce, měsíc a je­denáct hvězd!“ 10 A když to vy­právěl otci a bra­trům, otec ho okři­kl: „Cos to měl za sen? To se ti já s tvo­jí matkou a bra­t­ry má­me klanět k zemi?“ 11 Bratři pak na něj žár­li­li, ale jeho otec o tom všem přemýš­lel. 12 Když pak jeho bratři ode­š­li pást ovce svého otce do Še­che­mu, 13 ře­kl Iz­rael Josefovi: „Neš­li tvo­ji bratři pást do Še­che­mu? Po­jď, pošlu tě za nimi.“ Odpověděl mu: „Jsem připraven.“ 14 Iz­rael mu ře­kl: „Jdi se pro­sím podívat, zda jsou tví bratři i ovce v pořádku, a při­jď mi to povědět.“ A tak ho vy­s­lal z hebron­ského údolí. Když do­razil k Še­che­mu, 15 po­tkal ho nějaký muž. Vi­děl, že bloudí kra­ji­nou, a ze­ptal se ho: „Co hledáš?“ 16 „Hledám své bratry,“ od­po­věděl Josef. „Řekni mi pro­sím, kde pasou.“ 17 Muž od­vě­til: „O­deš­li od­sud. Slyšel jsem je ří­kat: ‚Po­jď­me k Dotanu.‘ “Josef se tedy vy­dal za svý­mi bra­t­ry a po­blíž Do­tanu je našel. 18 Spatři­li ho už zdálky, a ještě než k nim do­razil, do­mlu­vi­li se, že ho za­bi­jí. 19 Řek­li si spo­lu: „­Podívej­me, při­chází mis­tr snů! 20 Po­jď­me ho za­bít. Hodí­me ho do nějaké jámy a řekne­me: Sežra­la ho divoká zvěř! Uvi­dí­me, co pak bude z jeho snů!“ 21 Když to však us­lyšel Ru­ben, chtěl ho před nimi za­chránit, a tak ře­kl: „Ne­ber­me mu život!“ 22 Ru­ben pokračoval: „Ne­pro­lévej­me krev; hoď­me ho do téhle jámy zde v pustině, ale ne­vztahuj­me na něj ruku!“ (To ře­kl, aby ho před nimi za­chránil a vrá­til ho jeho ot­ci.) 23 A tak se stalo, že když Josef přišel ke svým bra­trům, strh­li mu suknici, tu zdo­benou suknici, co nosil, 24 po­pad­li ho a ho­di­li do jámy. A ta já­ma byla prázdná, bez vo­dy. 25 Po­tom se po­sa­di­li k jídlu. Po­zve­dli oči a hle, spatři­li od Gi­leá­du při­cházet ka­ravanu Iz­mae­li­tů. Je­jich vel­blou­di nes­li vonnou prys­kyřici, balzám a myr­hu, aby to do­pravi­li do Egyp­ta. 26 Juda svým bra­trům navr­hl: „Co z toho bu­de­me mít, když svého bra­t­ra za­bi­je­me? Jak utají­me jeho vraž­du? 27 Po­jď­me ho pro­dat Iz­mae­li­tům a ne­vztahuj­me na něj ruce – vž­dyť je to náš bra­tr, naše tělo!“ A bratři ho po­s­lech­li. 28 Když je ti mi­diánští ob­chodníci míje­li, vy­táh­li Josefa z jámy a pro­da­li ho Iz­mae­li­tům za dvacet še­ke­lů stříb­ra. Ti tedy Josefa od­ve­dli do Egyp­ta. 29 Ru­ben se po­tom vrá­til k jámě a hle, Josef nikde! Roz­tr­hl tedy v zoufal­ství své ša­ty 30 a vrá­til se k bra­trům se slovy: „Hoch je pryč! Co teď, co si počnu?“ 31 A tak vza­li Josefovu suknici, za­bi­li koz­la a na­moči­li ji do krve. 32 Po­tom tu zdo­benou suknici po­sla­li své­mu ot­ci. Ne­cha­li mu ji donést se slovy: „To­hle jsme naš­li. Po­znáváš v tom suknici svého syna?“ 33 Po­znal ji hned: „To je suknice mého sy­na! Sežra­la ho divá zvěř! Roz­sápán, Josef je rozsápán!“ 34 Jákob v zoufal­ství roz­tr­hl svůj plášť, přepásal se pyt­lovi­nou a truch­lil nad svým synem po mno­ho dní. 35 Všich­ni jeho synové i dce­ry vsta­li a šli ho utěšit, ale on se ne­dal utěšit a říkal: „Niko­li! Půjdu za svým synem do hro­bu v zármutku!“ A tak ho jeho otec oplakával. 36 Mi­dián­ci za­tím Josefa v Egyptě pro­da­li fa­rao­novu dvořanu Pu­tifa­rovi, ve­li­te­li stráže.