Bible21 › 2. Královská › 9

2. Královská

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25

Jehu, král izraelský1 Pro­rok Elíša za­vo­lal jedno­ho z pro­ro­ckých učedníků a ře­kl mu: „Přepásej se, vez­mi s se­bou tu­hle nádobku s ole­jem a jdi do Rá­mot-gi­leá­du. 2 Až tam při­jdeš, vy­hle­dej Je­hua, syna Jošafa­tova, syna Ni­mši­ho. Jdi za ním, od­veď ho od jeho druhů a vez­mi ho do nejza­zšího poko­jíku. 3 Tam vez­mi nádobku s ole­jem, vy­lij mu ji na hlavu a řekni: ‚Tak praví Hos­po­din: Po­mazal jsem tě za krále nad Izraelem.‘ Pak otevři dveře a uteč. Na nic nečekej!“ 4 A tak ten mlá­denec, ten mladý pro­rok, ode­šel do Rá­mot-gi­leá­du. 5 Když tam do­razil, pro­bíha­la právě po­ra­da vo­jevůd­ců. „Mám pro tebe slovo, veliteli,“ ře­kl mládenec. „Pro kterého z nás?" ze­ptal se Jehu. „Pro te­be, ve­li­te­li! " ře­kl mu. 6 A tak vstal a šel s ním dovni­tř. On mu tam po­lil hlavu ole­jem a ře­kl mu: „Tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: Po­mazal jsem tě za krále nad Hos­po­di­novým li­dem Iz­rae­lem. 7 Vy­hladíš dům svého pá­na Acha­ba, a tak po­mstím krev svých služebníků pro­roků i krev všech Hos­po­di­nových služebníků, pro­li­tou ruka­ma Jezábel. 8 Ce­lý dům Achabův za­hyne. Acha­bovy po­tomky dočis­ta vy­hladím z Iz­rae­le – pá­na i kmá­na až do po­sledního pacholka! 9 Naložím s do­mem Acha­bovým jako s do­mem Je­ro­boá­ma, syna Ne­ba­tova, a jako s do­mem Baašy, syna Achiášova. 10 A Jezábel bu­dou žrát psi z ce­lého jiz­re­el­ského oko­lí a nikdo ji nepohřbí!“ Pak otevřel dveře a ute­kl. 11 Jehu se vrá­til mezi vo­jevůd­ce svého pá­na. „Všech­no v pořádku? Co ti ten blázen chtěl?“ vy­zvídal je­den z nich. „Sami ví­te, jak ta­koví li­dé blábolí,“ od­po­věděl jim. 12 „Nelži,“ oni na to. „Pěkně nám to řekni!“ A tak jim vy­právěl: „Mlu­vil se mnou tak a tak. Že prý: ‚Tak praví Hos­po­din: Po­mazal jsem tě za krále nad Izraelem.‘“ 13 A oni hned vza­li každý svůj plášť, pro­stře­li ho pod ním na scho­dy, trou­bi­li na be­raní roh a vo­la­li: „Je­hu je král!“ Smrt Jorama a Achaziáše14 Tak Je­hu, syn Jošafa­ta, syna Ni­mši­ho, za­há­jil spiknutí pro­ti Jo­ra­movi. (Jo­ram za­tím v če­le iz­rael­ského voj­s­ka há­jil Rá­mot-gi­leád před ara­mej­ským králem Chazae­lem. 15 Pak se ale král Jo­ram vrá­til do Jiz­re­e­lu, aby se léčil z ran, které v boji s ara­mej­ským králem Chazae­lem utržil. ) Jehu pro­hlásil: „Jest­li mě oprav­du chcete za krále, ne­dovol­te niko­mu uniknout z měs­ta a pro­zra­dit to v Jizreelu.“ 16 Jehu pak na­se­dl do vozu a jel do Jiz­re­e­lu, kam Jo­ra­ma k jeho lůžku při­jel navštívit jud­ský král Achaziáš. 17 Když strážný na jiz­re­el­ské věži uvi­děl, jak se blíží Je­huův houf, zvo­lal: „Vi­dím nějaký houf!“ Joram na to ře­kl: „Vyber jezd­ce a poš­li jim ho vstříc, ať se ze­ptá, zda přináší pokoj.“ 18 Jez­dec jim tedy vy­razil na­pro­ti: „Král se ptá – přinášíš pokoj?“ „Co se staráš o pokoj?" opáčil Je­hu. „Zařaď se za mě!“ Strážný tedy ohlásil: „Po­sel do­jel až k nim, ale ne­vrací se.“ 19 Král jim tedy vy­s­lal na­pro­ti dalšího jezd­ce: „Král se ptá – přinášíš pokoj?“ „Co se staráš o pokoj?" opáčil Je­hu. „Zařaď se za mě!“ 20 Strážný pak ohlásil: „Do­jel až k nim, ale ne­vrací se. Pod­le jíz­dy je to Je­hu, syn Ni­mši­ho; jede jako šílený.“ 21 „Zapřahej!“ roz­kázal na to Jo­ram. Za­přáhl mu tedy vůz a iz­rael­ský král Jo­ram vy­razil. Také jud­ský král Achaziáš vy­jel; každý se vy­dal ve svém voze na­pro­ti Je­huovi. Setka­li se na po­zemku Ná­bo­ta Jiz­re­el­ského. 22 Když Jo­ram uvi­děl Je­hua, ze­ptal se: „Je­hu, je pokoj?“ „Jak může být pokoj,“ zvo­lal Je­hu, „dokud je tu všu­de ko­lem smil­stvo a ča­rodějnictví tvé matky Jezábel!“ 23 Nato Jo­ram prud­ce ob­rá­til vůz a ujížděl pryč. Ještě stačil křiknout na Achaziáše: „A­chaziáši, zrada!“ 24 Vtom ale Jehu na­pjal luk a za­sáhl Jo­ra­ma mezi lopatky, takže mu šíp pro­ni­kl srd­cem a on se zhrou­til na pod­lahu svého vo­zu. 25 „Vez­mi ho a po­hoď na poli Ná­bo­ta Jizreelského,“ ře­kl pak Jehu své­mu po­bočníku Bidka­rovi. „Jen si vzpo­meň, jak jsme spo­lu jeli na vo­zech za jeho ot­cem Achabem, když nad ním Hos­po­din vy­ne­sl or­tel: 26 ‚Za krev Ná­bo­ta a jeho synů, kte­rou jsem tu vče­ra vi­děl pro­lévat, mi za­platíš zde na tom­to po­li, praví Hospodin.‘ Takže ho vez­mi a po­hoď na tom po­li, jak ře­kl Hospodin.“ 27 Jakmi­le jud­ský král Achaziáš vi­děl, co se děje, ujížděl pryč k Bet-ha­ganu. Jehu se ale pustil za ním a křičel: „To­ho taky!“ Za­sáh­li ho ve voze na svahu Gur po­blíž Ji­ble­a­mu. Do­jel ale až do Megi­da, kde zemřel. 28 Jeho služebníci ho pře­vez­li do Je­ruzalé­ma a po­chova­li ho k jeho ot­cům do jeho hro­bu ve Městě Davi­dově. 29 Achaziáš kraloval nad Ju­dou od je­denáctého roku Acha­bova syna Jo­ra­ma. Smrt Jezábel30 Jehu pak do­razil do Jiz­re­e­lu. Když to Jezábel us­lyše­la, nalíči­la si oči, upravi­la si účes a vy­hléd­la z ok­na. 31 Jehu právě vjížděl do brá­ny. „Přinášíš pokoj, ty Zi­mri, vrahu svého pána?“ za­vo­la­la. 32 On se podíval směrem k oknu a vy­kři­kl: „Kdo je se mnou? Kdo?“ Vy­hléd­li dva nebo tři ko­morníci. 33 „Shoď­te ji dolů,“ za­vo­lal, a tak ji sho­di­li. Krev vy­střík­la na zeď i na koně, kteří ji udu­pa­li. 34 Jehu vešel dovni­tř, po­jedl, po­pil a po­tom ře­kl: „Po­sta­rej­te se o tu pro­kla­tou a po­hřbě­te ji. Pře­ce jen to byla králov­ská dcera.“ 35 Šli ji tedy po­hřbít, ale naš­li z ní už jen lebku, nohy a ru­ce. 36 Když se vrá­ti­li a ozná­mi­li mu to, od­po­věděl: „Tak znělo slovo Hos­po­di­novo skrze jeho služebníka Eliáše Tišbej­ského: ‚Tělo Jezábel bu­dou žrát psi z ce­lého jiz­re­el­ského oko­lí. 37 Mrt­vo­la Jezábel zůstane jako hnůj na jiz­re­el­ském po­li, aby nikdo ne­mohl říci: To byla Jezábel.‘“