Bible21 › 2. Královská › 20

2. Královská

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25

Ezechiášova nemoc1 V té době Eze­chiáš na smrt one­mo­cněl. Pro­rok Iza­iáš, syn Amo­sův, ho navštívil a ře­kl mu: „To­to praví Hos­po­din: Dej své věci do pořádku, pro­tože umřeš; ne­u­z­dravíš se.“ 2 Eze­chiáš se ob­rá­til tváří ke zdi a mod­lil se k Hos­po­di­nu: 3 „Ach Hos­po­di­ne, pa­ma­tuj pro­sím, že jsem před te­bou žil od­daně a s upřímným srd­cem a že jsem dělal, co je v tvých očích správné.“ A Eze­chiáš pla­kal a pla­kal. 4 Iza­iáš ještě ani ne­vy­šel z pro­středního nádvoří, když do­stal slovo Hos­po­di­novo: 5 „Vrať se a řekni Eze­chiášovi, vůd­ci mého li­du: Toto praví Hos­po­din, Bůh tvého otce Davi­da: Slyšel jsem tvou mod­lit­bu a vi­děl jsem tvé sl­zy. Hle, uz­dravu­ji tě! Třetího dne ve­jdeš do Hos­po­di­nova chrá­mu. 6 Při­dám ti patnáct let živo­ta. Kro­mě toho vy­svo­bodím tebe i toto město z ru­kou asyr­ského krále a budu to město bránit. Udělám to pro sebe a pro svého služebníka Davida.“ 7 Iza­iáš tenkrát ře­kl: „Při­nes­te hrou­du fíků.“ Při­nes­li je, při­loži­li na vřed a Eze­chiáš byl uz­dra­ven. 8 Eze­chiáš se Iza­iáše ptal: „Jaké do­stanu zna­mení, že mě Hos­po­din uz­draví a že třetího dne ve­jdu do Hos­po­di­nova chrámu?“ 9 Iza­iáš od­po­věděl: „To­to je zna­mení od Hos­po­di­na, že vy­koná, co ti slí­bil: Má stín po­stou­pit o deset stupňů, nebo se má o deset stupňů vrátit?“ 10 Eze­chiáš ře­kl: „Je sna­dnější, aby stín o deset stupňů po­stou­pil. Ať se tedy radě­ji o deset stupňů vrátí.“ 11 Pro­rok Iza­iáš pak vo­lal k Hos­po­di­nu a ten vrá­til stín se­stu­pující po Achazově scho­diš­ti o deset stupňů zpět. Poslové z Babylonu12 V té době babylon­ský král Mar­duk-bal-adan, syn Bal-adanův, po­slal Eze­chiášovi list a dar, ne­boť slyšel, že Eze­chiáš je ne­mo­cný. 13 Eze­chiáš po­s­ly při­jal a ukázal jim ce­lou svou klenotnici, stříbro, zla­to, balzámy a vý­borný olej. Ukázal jim i zbrojnici a všech­no, co se jen našlo v jeho pokladnicích. V ce­lém jeho paláci a v ce­lém jeho pan­ství ne­bylo nic, co by jim Eze­chiáš ne­u­kázal. 14 Pak za králem Eze­chiášem přišel pro­rok Iza­iáš a ptal se: „Co říka­li ti muži? Odkud přišli?“ „Přišli z ve­liké dálky, až z Babylonu,“ od­po­věděl Eze­chiáš. 15 „Co ve tvém paláci viděli?“ ptal se dál. „Viděli všech­no, co v paláci mám,“ od­vě­til Eze­chiáš. „Není nic, co bych jim ze svých pokladů neukázal.“ 16 Iza­iáš na to Eze­chiášovi ře­kl: „S­lyš slovo Hos­po­di­novo: 17 Hle, při­cházejí dny, kdy všech­no, co máš v paláci, všech­no, co až dodnes na­shro­máž­di­li tví před­kové, bude odne­seno do Babylo­nu. Ne­zůstane nic, praví Hos­po­din. 18 I tvo­ji synové, tví vlastní po­tom­ci, bu­dou za­ja­ti a stanou se eu­nu­chy v paláci babylon­ského krále.“ 19 „S­lovo Hos­po­di­novo, které jsi ře­kl, je dobré,“ od­po­věděl Eze­chiáš. Po­mys­lel si to­tiž: „Za mých dnů pře­ce bude pokoj a bezpečí.“ 20 Ostatní Eze­chiášovy skutky – všech­ny jeho udatné či­ny i to, jak udělal rybník a vodovod, kterým do měs­ta přive­dl vodu – o tom se, jak zná­mo, píše v Kro­nice jud­ských králů. 21 Eze­chiáš pak ule­hl ke svým ot­cům a na jeho místě za­čal kralovat jeho syn Menaše.