Bible21 › 2. Královská › 18

2. Královská

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25

Ezechiáš, král judský1 Třetího roku iz­rael­ského krále Hošey, syna Elova, za­čal nad Ju­dou kralovat Eze­chiáš, syn Achazův. 2 Stal se králem v pět­a­dvaceti letech a kraloval v Je­ruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenova­la Abi­ja, dce­ra Za­cha­ri­ášova. 3 Dělal, co je v Hos­po­di­nových očích správné, přes­ně jako kdy­si jeho otec David. 4 To on od­stranil obětní výši­ny, roz­bil po­svátné slou­py a rozřezal Ašeři­ny kůly. Roz­tlou­kl i bronzového ha­da, kterého kdy­si zho­tovil Mo­jžíš; až do té doby mu to­tiž synové Iz­rae­le pá­li­li ka­di­dlo. Říkalo se mu Ne­chuštan, Bronzovec. 5 Eze­chiáš spo­léhal na Hos­po­di­na, Boha Iz­rae­le. Mezi vše­mi jud­ský­mi krá­li před ním ani po něm ne­byl nikdo jako on. 6 Lnul k Hos­po­di­nu a ne­u­chyloval se od něj. Do­držoval přikázání, která Hos­po­din vy­dal Mo­jžíšovi, 7 a Hos­po­din byl s ním. Ve všem, co podni­kl, se mu daři­lo. Vzbouřil se pro­ti asyr­ské­mu krá­li a přestal mu sloužit. 8 Také po­razil Fi­liští­ny až po Gazu a oko­lí, od hlíd­kových věží až po pevnosti. 9 Čtvr­tého roku Eze­chiášovy vlá­dy (což byl sedmý rok iz­rael­ského krále Hošey, syna Elova, ) vy­táhl asyr­ský král Šal­man-as­sar pro­ti Sa­maří a ob­le­hl je. 10 Teprve po třech letech je do­byl. Sa­maří padlo v šestém roce Eze­chiášovy vlá­dy, což byl devátý rok iz­rael­ského krále Hošey. 11 Asyr­ský král od­vle­kl Iz­rael do Asýrie a usa­dil je v Chala­chu a Cha­bo­ru na ře­ce Go­zan a v méd­ských měs­tech. 12 Stalo se to pro­to, že ne­po­s­lou­cha­li Hos­po­di­na, svého Bo­ha, ale po­rušova­li jeho smlou­vu. Ne­po­s­lou­cha­li a neří­di­li se ničím z to­ho, co přikázal Hos­po­dinův služebník Mo­jžíš. Asyrská hrozba13 Čtrnáctého roku krále Eze­chiáše vy­táhl asyr­ský král Sena­che­rib pro­ti všem jud­ským opevněným městům a do­byl je. 14 Jud­ský král Eze­chiáš vzkázal asyr­ské­mu krá­li do Lachiše: „Po­chy­bil jsem. Jakéko­li břímě mi uložíš, to po­ne­su, jen ode mě pro­sím odtáhni.“ Asyr­ský král tedy jud­ské­mu krá­li Eze­chiášovi uložil za­pla­tit 300 talen­tů stříb­ra a 30 talen­tů zla­ta. 15 Eze­chiáš mu ode­vzdal všech­no stříbro, které se našlo v Hos­po­di­nově chrá­mu a v pokladnicích králov­ského paláce. 16 Jud­ský král Eze­chiáš tenkrát olou­pal dveře i slou­py Hos­po­di­nova chrá­mu, které před­tím sám ne­chal pokrýt zla­tem, a ode­vzdal to asyr­ské­mu krá­li. 17 Asyr­ský král vy­s­lal z Lachiše do Je­ruzalé­ma ke krá­li Eze­chiášovi svého vrch­ního ve­li­te­le, nej­vyššího správ­ce a nej­vyššího ko­mořího s mo­cným voj­s­kem. Vy­táh­li a za­míři­li k Je­ruzalé­mu, vy­stou­pa­li vzhů­ru, a když do­razi­li, po­stavi­li se u strouhy Horního rybníka, u silnice k Val­chářovu po­li. 18 Vo­la­li krále, ale vy­šel k nim správ­ce paláce Eli­a­kim, syn Chilkiášův, písař Šeb­na a kan­cléř Jo­ach, syn Asafův. 19 Nej­vyšší ko­moří k nim promluvil: „Vyřiďte Eze­chiášovi: Tak praví velkokrál, král Asýrie: V co to doufáš? 20 To si mys­líš, že pouhá slova na­hradí válečné umění a sílu? Na koho to spo­léháš, že se mi pro­tivíš? 21 Spo­le­hl ses na Egypt, na ten nalo­mený rákos? Kdo se o něj opře, tomu pro­bodne dlaň! Ta­kový je egyptský vlád­ce fa­rao ke všem, kdo na něj spo­leh­nou. 22 Možná mi řeknete: ‚Spo­léhá­me na Hos­po­di­na, svého Boha.‘ Není to snad ten, je­hož obětní výši­ny a ol­táře Eze­chiáš sám od­stranil? Ju­dovi a Je­ruzalé­mu pak naří­dil: ‚Před tím­to ol­tářem v Je­ruzalémě se bu­dete klanět!‘ 23 Po­jď se teď vsa­dit s mým pánem, asyr­ským králem: Dám ti dva tisíce koní, jest­li si na ně na­jdeš jezd­ce! 24 Jak se chceš po­stavit hej­tmanu po­slední pro­vin­cie mého pá­na, když se spo­léháš na vozy a jezd­ce z Egyp­ta? 25 A navíc, cožpak jsem vy­táhl toto místo zničit bez Hos­po­di­na? To Hos­po­din mi ře­kl: ‚Vy­táhni pro­ti té zemi a znič ji!‘“ 26 Eli­a­kim, syn Chilkiášův, Šeb­na a Jo­ach nej­vyššího ko­mořího požáda­li: „Mluv pro­sím ke svým služebníkům ara­mej­s­ky, vž­dyť ro­zumí­me. Ne­mluv s ná­mi hebrej­s­ky. Lid na hrad­bách to slyší.“ 27 Nej­vyšší ko­moří jim od­po­věděl: „Copak mě můj pán s tě­mi­to slovy po­slal za tvým pánem a za te­bou? Po­slal mě právě za tě­mi muži na hrad­bách! Bu­dou žrát svo­je lej­na a pít svou moč tak jako vy!“ 28 Pak se nej­vyšší ko­moří po­stavil a za­čal hla­si­tě vo­lat v hebrej­š­tině: " slovo velkokrále, krále Asýrie! 29 Tak praví král: Nenech­te se od Eze­chiáše kla­mat. Z mé ruky vás vy­svo­bo­dit nemůže! 30 Nenech­te se od Eze­chiáše navádět k důvěře v Hos­po­di­na, když vám tvrdí: ‚Hos­po­din nás vy­svo­bodí; toto město ne­padne asyr­ské­mu krá­li do rukou.‘ 31 Ne­po­s­lou­chej­te Eze­chiáše! Tak­to praví král Asýrie: Uzavřete se mnou mír, vy­jdě­te ke mně. Každý pak bu­dete sklízet svou vi­nici a své fíky, každý bu­dete pít ze své stud­ny, 32 než při­jdu a vez­mu vás do země podobné té vaší, do země obi­lí a moš­tu, země chle­ba a vi­nic, země oliv a me­du. Žij­te, neumírejte! Neposlouchejte Eze­chiáše! Jenom vás pod­vádí, když tvrdí: ‚Hos­po­din nás vysvobodí.‘ 33 Vy­svo­bo­di­li snad bo­hové všech národů své země z ru­kou asyr­ského krále? 34 Kde jsou bo­hové Chamá­tu a Arpá­du? Kde jsou bo­hové Sefarvai­mu, Heny a Ivy? Vy­svo­bo­di­li snad z mé ruky Sa­maří? 35 Kdo z bo­hů všech těch zemí vy­svo­bo­dil svou zemi z mých ru­kou? Jak by tedy Hos­po­din z mé ruky vy­svo­bo­dil Jeruzalém?“ 36 Lid mlčel. Ne­od­po­vědě­li mu ani slovo. Králov­ský roz­kaz to­tiž zněl: „Ne­od­po­ví­dej­te mu!“ 37 Správ­ce paláce Eli­a­kim, syn Chilkiášův, písař Šeb­na a kan­cléř Jo­ach, syn Asafův, pak přiš­li k Eze­chiášovi, rou­cha roz­tržená, a ohlási­li mu, co říkal nej­vyšší ko­moří.