Bible21 › 2. Královská › 8

2. Královská

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25

To je ta žena!1 Elíša ře­kl té ženě, jejíhož syna vzkřísil: „Ihned se s ce­lou ro­di­nou od­stěhuj a nějaký čas zůstaň, kde to půjde. Hos­po­din do této země přivo­lal hlad a ten po­trvá sedm let.“ 2 Že­na se za­ří­di­la, jak Boží muž ře­kl. Od­stěhova­la se s ce­lou ro­di­nou pryč a strávi­la sedm let ve fi­lištín­ské ze­mi. 3 Když těch sedm let uplynulo, vrá­ti­la se od­tud a přiš­la ke krá­li, aby se do­mohla svého domu a po­zemků. 4 Král právě říkal sluhovi Božího muže, Ge­hazi­mu: „Vyprávěj mi pro­sím o všech těch ve­likých věcech, které Elíša vykonal!“ 5 Ge­hazi právě líčil krá­li, jak Elíša vzkřísil mrt­vého, když vtom veš­la ta že­na, jejíhož syna vzkřísil, a do­máha­la se u krále svého domu a pozemků. „Pane můj, králi!“ zvo­lal Ge­hazi. „To je ta že­na a to je ten syn, kterého Elíša vzkřísil!“ 6 Král se jí hned za­čal vy­ptávat a ona mu vše vyprávěla. Potom jí při­dě­lil jedno­ho ze svých dvořanů a přikázal: „Zařiď, ať do­stane zpátky vše­chen majetek včetně všech polních výnosů ode dne, kdy ode­š­la ze země, až dodnes!“ Nový král v Damašku7 Elíša se vy­pravil do Da­mašku. Ara­mej­ský král Ben-ha­dad byl to­tiž ne­mo­cen. Když mu ozná­mi­li, že při­chází Boží muž, 8 po­ručil král Chazae­lovi: „Vez­mi s se­bou dary a jdi Boží­mu muži na­pro­ti. Vy­ptej se u něj Hos­po­di­na, jest­li se uzdravím.“ 9 Chazael se mu tedy vy­dal na­pro­ti a vzal s se­bou dary – čtyřicet vel­bloudů naložil tím nej­lepším, co v Da­mašku bylo. Když přišel, za­stavil se před ním a ře­kl: „Po­sílá mě za te­bou tvůj syn, ara­mej­ský král Ben-ha­dad, a ptá se: Uz­dravím se?“ 10 „Ano, jdi mu říct, že se uzdraví,“ od­po­věděl Elíša. „Hos­po­din mi ale ukázal, že přesto zemře.“ 11 Po­tom se na něj upřeně za­díval; jeho tvář se ani ne­po­hnu­la, až z toho byl Chazael ne­svůj. Teh­dy se Boží muž roz­pla­kal. 12 „Pro­č pláčeš, pane můj?“ ptal se ho Chazael. „Protože vím,“ od­po­věděl, „jakého zla se do­pustíš na synech Iz­rae­le. Je­jich opevněná měs­ta vy­pálíš, chlap­ce po­bi­ješ, ne­mluvňa­ta utlu­češ a těhotné rozpářeš.“ 13 „Co je tvůj služebník?“ ře­kl na to Chazael. „Pouhý pes! Jak by mohl dokázat něco takového?“ „Hospodin mi tě ukázal jako krále nad Aramem,“ od­po­věděl mu Elíša. 14 Chazael se pak od něj vrá­til za svým pánem. Ten se ho ze­ptal: „Co ti říkal Elíša?“ „Říkal mi, že se urči­tě uzdravíš,“ od­po­věděl Chazael. 15 Druhého dne pak vzal pokrývku, na­močil ji do vody a držel mu ji na tváři, dokud ne­zemřel. Tak se Chazael stal králem místo něj. Jehoram, král judský16 Pátého roku vlá­dy iz­rael­ského krále Jo­ra­ma, syna Acha­bova, ještě za vlá­dy jud­ského krále Jošafa­ta, za­čal nad Ju­dou kralovat Je­ho­ram, syn Jošafatův. 17 Stal se králem ve dvaa­třiceti letech a kraloval v Je­ruzalémě osm let. 18 Ří­dil se ale způso­by iz­rael­ských králů, tak jako to děla­li v do­mě Acha­bově, ne­boť se oženil s Acha­bovou dce­rou. Pá­chal, co je v Hos­po­di­nových očích zlé. 19 Kvů­li své­mu služebníku Davi­dovi ale Hos­po­din ne­ch­těl Judu zničit, ne­boť mu slí­bil, že jeho synům po všech­ny dny ne­chá zářit svíci. 20 V jeho dobách se Edom vzbouřil pro­ti jud­ské na­d­vládě a us­tanovil si krále. 21 Je­ho­ram pro­to vy­táhl se vše­mi svý­mi vozy do Caí­ru. Edom­ci ho i s jeho ve­li­te­li vozů obklopi­li ze všech stran, ale on v noci vstal a obklíčení pro­lo­mil. Voj­sko se mu pak rozu­teklo do­mů. 22 Edom tedy zůstává ve vzpouře pro­ti Ju­dovi až dodnes. V téže době se vzbouři­la i Lib­na. 23 Ostatní Je­ho­ra­movy skutky – co všech­no vy­ko­nal – o tom se, jak zná­mo, píše v Kro­nice jud­ských králů. 24 Je­ho­ram pak ule­hl ke svým ot­cům a byl po­chován mezi svý­mi předky ve Městě Davi­dově. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Achaziáš. Achaziáš, král judský25 Dvanáctého roku iz­rael­ského krále Jo­ra­ma, syna Acha­bova, za­čal nad Ju­dou kralovat Achaziáš, syn Je­ho­ramův. 26 Stal se králem ve dva­a­dvaceti letech a kraloval v Je­ruzalémě je­den rok. Jeho matka se jmenova­la Ata­lia, vnučka iz­rael­ského krále Omri­ho. 27 Také on se ří­dil způso­by domu Acha­bova a pá­chal, co je v Hos­po­di­nových očích zlé, tak jako dům Achabův. Vž­dyť se do Acha­bova domu přiženil! 28 Spo­lu s Acha­bovým synem Jo­ra­mem vy­táhl pro­ti ara­mej­ské­mu krá­li Chazae­lovi do války o Rá­mot-gi­leád. Ara­mej­ci ale Jo­ra­ma po­razi­li. 29 Král Jo­ram se vrá­til do Jiz­re­e­lu, aby se léčil z ran, které utržil, když v Rá­mo­tu bo­joval s ara­mej­ským králem Chazae­lem. Jud­ský král Achaziáš, syn Je­ho­ramův, pak při­jel do Jiz­re­e­lu, aby zraněného Jo­ra­ma, syna Acha­bova, navštívil.