Bible21 › 2. Královská › 21

2. Královská

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25

Menaše, král judský1 Menaše se stal králem ve dvanácti letech a kraloval v Je­ruzalémě pa­desát pět let. Jeho matka se jmenova­la Chefci­ba. 2 Pá­chal, co je v Hos­po­di­nových očích zlé, pod­le ohavných způsobů těch národů, které Hos­po­din vy­hnal před syny Iz­rae­le. 3 Znovu vy­stavěl obětní výši­ny, které jeho otec Eze­chiáš zničil. Po­stavil také ol­táře Baalovi a vztyčil Ašeřin kůl, jako to dělal iz­rael­ský král Achab. Klaněl se všem ne­bes­kým zástupům a sloužil jim. 4 Na­stavěl ol­táře v Hos­po­di­nově chrá­mu, o kterém Hos­po­din pro­hlásil: „Své­mu jménu dám spoči­nout v Jeruzalémě.“ 5 Na obou nádvořích Hos­po­di­nova chrá­mu na­stavěl ol­táře všem ne­bes­kým zástupům. 6 Dokon­ce pro­ve­dl vlastního syna ohněm. Věš­til, ča­roval, za­býval se jasnovi­dectvím a vy­vo­lával mrt­vé. Na­pá­chal v Hos­po­di­nových očích spoustu zla a po­pou­zel ho k hněvu. 7 Ne­chal vy­ro­bit modlu Aše­ry a vztyčil ji v chrá­mu, o kterém Hos­po­din Davi­dovi a jeho synu Šalo­mou­novi ře­kl: „V tom­to do­mě, v Je­ruzalémě, který jsem vy­vo­lil ze všech kmenů Iz­rae­le, dám navž­dy spoči­nout své­mu jménu. 8 Bude-li se Iz­rael peč­livě ří­dit vším, co jsem jim přikázal, a plnit ce­lý Zákon, který jim svěřil můj služebník Mo­jžíš, nikdy ne­do­pustím, aby mu­se­li pr­chat ze země, kte­rou jsem dal je­jich předkům.“ 9 Oni však ne­po­s­lech­li. Menaše je sve­dl, aby pro­vádě­li ještě horší věci než náro­dy, které Hos­po­din před syny Iz­rae­le vy­hu­bil. 10 Hos­po­din pro­to mlu­vil skrze své služebníky pro­roky: 11 „Jud­ský král Menaše na­pá­chal ještě horší ohavnosti, než jaké před ním pá­cha­li Emo­rej­ci, a svý­mi hnu­sný­mi mod­la­mi sve­dl Judu k hří­chu. 12 Nuže, tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: Hle, do­pustím na Je­ruzalém a Judu ta­kové neštěstí, že to niko­mu, kdo o tom us­lyší, ne­přestane znít v obou uších. 13 Přeměřím Je­ruzalém touž mírou jako Sa­maří a touž olovnicí jako dům Achabův. Vy­drh­nu Je­ruzalém, jako se drh­ne mísa a po vy­tření se překlopí. 14 Co zbylo z mého dě­dictví, to opustím a vy­dám je do ru­kou je­jich ne­přá­tel. Stanou se lu­pem a kořis­tí všech svých ne­přá­tel, 15 pro­tože pá­cha­li, co je v mých očích zlé, a uráže­li mě ode dne, kdy je­jich ot­cové vy­š­li z Egyp­ta, až dodnes.“ 16 Menaše pro­lil to­lik ne­vinné krve, že jí na­plnil Je­ruzalém od okraje po okraj – jako by ne­bylo dost na tom, že sve­dl Judu k hří­chu, aby pá­cha­li, co je v Hos­po­di­nových očích zlé. 17 Ostatní Menaše­movy skutky – co všech­no vy­ko­nal a jaký hřích spá­chal – o tom se, jak zná­mo, píše v Kro­nice jud­ských králů. 18 Pak Menaše ule­hl ke svým ot­cům a byl po­chován v Uzově za­hradě svého paláce. Na jeho místě pak za­čal kralovat jeho syn Amon. Amon, král judský19 Amon se stal králem v dva­a­dvaceti letech a kraloval v Je­ruzalémě dva roky. Jeho matka se jmenova­la Mešu­le­met, dce­ra Cha­ru­ce z Jot­by. 20 I on pá­chal, co je v Hos­po­di­nových očích zlé, tak jako jeho otec Menaše. 21 Ve všem se držel cest svého ot­ce: sloužil hnu­sným mod­lám, kterým sloužil jeho otec, a klaněl se jim. 22 Opustil Hos­po­di­na, Boha svých ot­ců, a ne­d­ržel se Hos­po­di­nových cest. 23 Amo­novi dvořané se pro­ti ně­mu spik­li a za­bi­li krále v jeho vlastním do­mě. 24 Lid země ale všech­ny spik­len­ce pro­ti krá­li Amo­novi po­bil a na jeho místě pro­hlási­li za krále jeho syna Jošiáše. 25 Ostatní Amo­novy skutky – co všech­no vy­ko­nal – o tom se, jak zná­mo, píše v Kro­nice jud­ských králů. 26 Po­chova­li ho do jeho hro­bu v Uzově za­hradě a na jeho místě za­čal kralovat jeho syn Jošiáš.