Bible21 › 2. Královská › 22

2. Královská

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25

Jošiáš, král judský1 Jošiáš se stal králem v osmi letech a kraloval v Je­ruzalémě třicet jed­na let. Jeho matka se jmenova­la Je­di­da, dce­ra Adajáše z Bo­s­ka­tu. 2 Dělal, co je v Hos­po­di­nových očích správné. Ve všem se držel cest svého otce Davi­da a ne­u­chý­lil se na­pravo ani nale­vo. 3 V osmnáctém roce své vlá­dy po­slal Jošiáš písaře Šafa­na, syna Aca­liášova, syna Mešula­mova, do Hos­po­di­nova chrá­mu s po­kynem: 4 „Jdi k nej­vyšší­mu knězi, ať spočítá stříbro při­ne­sené do Hos­po­di­nova chrá­mu, které od lidu vy­bra­li strážci prahu. 5 Svěří je mi­s­trům od­po­vědným za práci na Hos­po­di­nově chrá­mu, aby je vy­pláce­li dělníkům pracujícím na opravě škod v Hos­po­di­nově chrá­mu. 6 Ať je dávají tesařům, stavi­te­lům i zedníkům a na­ku­pují za ně dře­vo a tesaný ká­men na opravu chrá­mu. 7 Za vy­placené stříbro od nich není tře­ba žádat vy­účtování, pro­tože jednají svědomitě.“ 8 Ve­lekněz Chilkiáš teh­dy ohlásil písaři Šafanovi: „Našel jsem v Hos­po­di­nově chrá­mu Kni­hu Zákona.“ Předal kni­hu Šafanovi a ten si v ní četl. 9 Písař Šafan pak šel ke krá­li a podal mu zprávu: „Tví služebníci vy­sypa­li stříbro uložené v chrá­mu a svěři­li je mi­s­trům od­po­vědným za práci na Hos­po­di­nově chrámu.“ 10 Dále písař Šafan krá­li ohlásil: „Ve­lekněz Chilkiáš mi dal jistou knihu,“ a za­čal z ní krá­li číst. 11 Jakmi­le král us­lyšel slova Kni­hy Záko­na, roz­tr­hl své rou­cho 12 a přikázal knězi Chilkiášovi, Achika­movi, synu Šafanovu, Achbo­rovi, synu Mi­chajášovu, písaři Šafanovi a králov­ské­mu služebníku Asajášovi: 13 „Jdě­te se za mě, za lid a za ce­lé Jud­sko do­tazovat Hos­po­di­na ohledně slov této nale­zené kni­hy. Hos­po­din pro­ti nám plane ve­likým hněvem, ne­boť naši ot­cové ne­po­s­lou­cha­li slova této kni­hy a neří­di­li se vším, co je v ní o nás psáno.“ 14 Kněz Chilkiáš, Achikam, Achbor, Šafan i Asajáš tedy šli za pro­ro­kyní Chul­dou, ženou Šalu­ma, syna Tikvy, syna Char­cha­sova, strážce rouch. Byd­le­la v je­ruzalém­ském Novém městě. Když s ní o tom pro­mlu­vi­li, 15 od­po­vědě­la: „Tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: ‚­Po­věz­te muži, který vás ke mně po­slal: 16 Tak praví Hos­po­din – Hle, na toto místo i na jeho obyva­te­le do­pustím všech­na neštěstí, všech­na slova té kni­hy, kte­rou jud­ský král četl. 17 Pro­tože mě opusti­li, pá­li­li ka­di­dlo cizím bo­hům a po­pou­ze­li mě veškerým dílem svých ru­kou, vzplanul pro­ti to­muto mís­tu můj ne­u­tu­chající hněv!‘ 18 Od­po­věz­te jud­ské­mu krá­li, který vás po­slal do­tazovat se Hos­po­di­na: ‚Tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le ohledně slov, která jsi slyšel: 19 Když jsi us­lyšel, jak jsem o tom­to mís­tu a jeho obyva­te­lích pro­hlásil, že na ně při­jde zkáza a pro­kletí, ne­zatvr­dil jsi své srd­ce, ale ponížil ses před Hos­po­di­nem; roz­tr­hl jsi své rou­cho a pla­kals pře­de mnou. Pro­to jsem tě také vy­s­lyšel, praví Hos­po­din. 20 Hle, připo­jím tě k tvým předkům a bu­deš uložen do hro­bu v poko­ji. Tvé oči ne­spatří nic z toho neštěstí, které na toto místo dopustím.‘ “S touto zprávou se tedy vrá­ti­li ke krá­li.