Bible21 › 2. Královská › 17

2. Královská

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25

Hošea, poslední král izraelský1 Dvanáctého roku jud­ského krále Achaze se iz­rael­ským králem stal Hošea, syn Ely. Kraloval v Sa­maří devět let 2 a pá­chal, co je v Hos­po­di­nových očích zlé, i když ne tak jako iz­rae­lští králové před ním. 3 Na­pa­dl ho asyr­ský král Šal­man-as­sar. Hošea byl to­tiž jeho vazalem a od­váděl mu dávky, 4 ale asyr­ský král od­ha­lil jeho zra­du: Hošea po­slal vy­s­lan­ce k egyptské­mu vlád­ci do Soa a přestal asyr­ské­mu krá­li od­vádět každo­roční daň. Pro­to ho asyr­ský král za­jal a v pou­tech vsa­dil do vězení. 5 Asyr­ský král vtr­hl do ce­lé země, při­táhl až k Sa­maří a tři roky město ob­léhal. 6 Devátého roku Hoše­ovy vlá­dy ko­nečně Sa­maří do­byl a Iz­rael­ce od­vle­kl do Asýrie. Usíd­lil je v Chala­chu a Cha­bo­ru na ře­ce Go­zan a v méd­ských měs­tech. 7 Stalo se to pro­to, že synové Iz­rae­le hřeši­li pro­ti Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, který je vy­ve­dl z Egyp­ta, z moci egyptského vlád­ce fa­rao­na. Uctíva­li cizí bohy 8 a ří­di­li se zvyk­lost­mi národů, které před nimi Hos­po­din vy­hnal, a zvyk­lost­mi iz­rael­ských králů. 9 Synové Iz­rae­le pro­vádě­li špatnosti pro­ti Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu. Ve všech svých měs­tech – od hlíd­kových věží až po pevnosti – si na­stavě­li obětní výši­ny. 10 Na kde­jakém vy­šším návrší a pod kde­jakým košatým stro­mem si na­děla­li po­svátné slou­py a Ašeři­ny kůly. 11 Na všech těch výšinách pá­li­li ka­di­dlo, jako to děla­li po­hané, které před nimi Hos­po­din vy­hnal. Pro­vádě­li zlé věci a po­pou­ze­li Hos­po­di­na. 12 Slouži­li hnu­sným mod­lám, ačko­li jim Hos­po­din ře­kl: „To nesmíte!“ 13 Hos­po­din va­roval Iz­rael i Judu skrze všech­ny své pro­roky a vi­dou­cí: „Od­vrať­te se od svých zlých cest a do­držuj­te má přikázání a us­tano­vení! Tak to sto­jí v ce­lém Zákoně, který jsem svěřil vašim ot­cům a který jsem vám předal skrze své služebníky proroky.“ 14 Oni však ne­po­s­lech­li a zatvr­di­li se. Byli tvrdošíjní stejně jako je­jich ot­cové, kteří ne­věři­li v Hos­po­di­na, svého Bo­ha. 15 Za­vrh­li jeho pravi­dla, jeho smlou­vu, kte­rou uzavřel s je­jich ot­ci, i jeho výstrahy, ji­miž je va­roval. Marnost následova­li a marností se sta­li. Následova­li náro­dy ve svém oko­lí, ačko­li jim Hos­po­din ře­kl: „To nesmíte!“ 16 Opusti­li všech­na přikázání Hos­po­di­na, svého Bo­ha, a od­li­li si dvě te­la­ta. Vy­ro­bi­li si také po­svátné kůly, klaně­li se všem ne­bes­kým zástupům a slouži­li Baalovi. 17 Své syny a dce­ry pro­vádě­li ohněm a za­býva­li se ča­rováním a věštěním. Za­pro­da­li se, pá­cha­li, co je v Hos­po­di­nových očích zlé, a po­pou­ze­li ho. 18 Hos­po­din se na Iz­rael ne­smírně rozhněval a vy­hnal je ze své blízkosti. Po­ne­chal tam jen sa­motný kmen Juda. 19 Ani Juda však ne­do­držoval přikázání Hos­po­di­na, svého Bo­ha. Ří­di­li se zvyk­lost­mi Iz­rae­le, jedna­li jako oni. 20 Hos­po­din pak ce­lé poko­lení Iz­rae­le za­vr­hl. Ponížil je, vy­dával je do ru­kou nájezdníků, až je na­ko­nec za­pu­dil ze své blízkosti. 21 Když od­tr­hl Iz­rael od domu Davi­dova, uděla­li si králem Je­ro­boá­ma, syna Ne­ba­tova. Je­ro­boám ale Iz­rael od­vrá­til od Hos­po­di­na a sve­dl je k ve­liké­mu hří­chu. 22 Synové Iz­rae­le pak pokračova­li ve všech hříších, které pá­chal Je­ro­boám, a ne­od­vrá­ti­li se od nich. 23 Na­ko­nec tedy Hos­po­din vy­hnal Iz­rael ze své blízkosti, jak je va­roval skrze všech­ny své služebníky pro­roky. Iz­rael je pro­to až dodnes vy­stěhován ze své země do Asýrie. Pohané v Samaří24 Asyr­ský král pak přive­dl po­ha­ny z Babylo­nu, Kú­ty, Avy, Chamá­tu a Sefarvai­mu a usíd­lil je v sa­mařských měs­tech namísto synů Iz­rae­le. Tak ovlád­li Sa­maří a za­byd­le­li se v iz­rael­ských měs­tech. 25 Když tam za­ča­li žít, ne­s­louži­li Hos­po­di­nu, a tak na ně po­slal lvy, kteří je za­bíje­li. 26 Asyr­ský král teh­dy do­stal zprávu: „Náro­dy, které jsi vy­stěhoval a přesíd­lil do sa­mařských měst, ne­znají způso­by Boha té země, a tak na ně po­slal lvy, kteří je za­bíjejí. Je to pro­to, že ne­znají způso­by Boha té země.“ 27 Asyr­ský král pro­to vy­dal roz­kaz: „Doveď­te tam jedno­ho z kněží, které jste od­tud vy­hna­li. Smí se tam vrá­tit a žít tam, aby je vy­učoval způsobům Boha té země.“ 28 Je­den z kněží od­vlečených ze Sa­maří tedy přišel, usa­dil se v Bet-elu a učil je, jak uctívat Hos­po­di­na. 29 Každý z těch národů si ale ve městě, kam přišel byd­let, na­dělal vlastní bohy a vy­stavi­li si je ve sva­tyních, které Sa­ma­ri­táni po­stavi­li na svých obětních výšinách. 30 Babylóňané si uděla­li Su­kot-benot, obyva­te­lé Kú­tu si uděla­li Nerga­la, Chamáťané si uděla­li Aši­ma, 31 Avij­ci si uděla­li Nib­chaza a Tar­taka. Obyva­te­lé Sefarvai­mu spalova­li své dě­ti v ohni sefarvaim­ským božstvům Ad­ra­me­le­chovi a Ana­me­le­chovi. 32 K tomu pak ještě uctíva­li Hos­po­di­na; zří­di­li si ale své vlastní kněze po­svátných výšin, kteří za ně obětova­li ve sva­tyních na výšinách. 33 Uctíva­li sice Hos­po­di­na, ale slouži­li také svým vlastním bo­hům pod­le zvyk­lostí těch národů, z ni­chž byli vy­stěhováni. 34 Až dodnes se řídí pod­le svých starých zvyků. Ne­bo­jí se Hos­po­di­na a neřídí se pod­le jeho us­tano­vení a práv ani pod­le Záko­na a přikázání, která Hos­po­din svěřil synům Jáko­ba, je­muž dal jméno Iz­rael. 35 S tě­mi Hos­po­din kdy­si uzavřel smlou­vu a přikázal jim: „Ne­u­ctívej­te cizí bo­hy, ne­klaň­te se jim, ne­s­luž­te jim ani jim ne­obě­tuj­te! 36 Pou­ze Hos­po­di­na, který vás vy­ve­dl z Egyp­ta ve­likou si­lou a vztaženou paží, jeho je­diného ctě­te, jemu se klaněj­te a jemu obě­tuj­te. 37 Po všech­ny dny peč­livě do­držuj­te us­tano­vení, práva, Zákon a přikázání, která vám na­psal. Ne­u­ctívej­te cizí bo­hy. 38 Ne­za­po­mínej­te na smlou­vu, kte­rou jsem s vá­mi uzavřel, a ne­u­ctívej­te cizí bo­hy. 39 Ctě­te jen Hos­po­di­na, svého Bo­ha. On vás za­chrání z ru­kou všech vašich nepřátel!“ 40 Oni však ne­po­s­lech­li a ří­di­li se pod­le svých starých zvyků. 41 Tyto náro­dy sice za­čaly uctívat Hos­po­di­na, ale na­dále slouži­ly svým mod­lám. Také je­jich synové a synové je­jich synů až dodnes jednají tak jako před­tím je­jich ot­cové.