Bible212. Samuel20

2. Samuel

Šebovo povstání1 Teh­dy se ob­jevil jakýsi niče­ma jménem Še­ba, syn Ben­jamín­ce Bi­chri­ho. Ten za­trou­bil na roh a prohlásil: „Co má­me spo­lečného s Davidem? S Jišajovým synem mít podíl nebudem! Jen ať se vrátí do­mů vše­chen Izrael!“ 2 Všich­ni Iz­rael­ci teh­dy od Davi­da od­stou­pi­li k Še­bovi, synu Bi­chri­ho. Judští muži od Jordánu až po Je­ruzalém ale stá­li při svém krá­li. 3 Když král v Je­ruzalémě přišel do svého paláce, vzal těch deset konku­bín, které tam před­tím ne­chal, aby se sta­raly o dům, a dal je hlídat v ústraní. Po­sta­ral se o ně, ale sám s nimi nic neměl. Až do smrti zůstaly v ústraní a ži­ly jako vdovy. 4 Po­tom král přikázal Ama­sovi: „Svo­lej mi jud­ské muže a do tří dnů se ke mně vrať.“ 5 Ama­sa tedy ode­šel svo­lávat Ju­du, ale v určené lhůtě to ne­sti­hl. 6 David pro­to ře­kl Abišajovi: „­Ten Še­ba, syn Bi­chri­ho, nám teď může uško­dit více než Abšalom. Vez­mi služebníky svého pá­na a pronásle­duj ho, než si na­jde nějaká opevněná měs­ta a zmizí nám z očí.“ 7 A tak za ním vy­táh­li Joá­bovi muži, Kréťané a Pléťané i všich­ni válečníci. Vy­táh­li z Je­ruzalé­ma a pronásledova­li Še­bu, syna Bi­chri­ho. 8 Právě byli u toho ve­likého ka­mene v Gi­be­o­nu, když za nimi přišel Ama­sa. Joáb byl ve vo­jen­ské zbro­ji; přes ša­ty byl opásán mečem v po­chvě. Když vy­kročil, meč se vy­su­nul. 9 „Jak se daří, bratře?“ os­lovil Joáb Ama­su a pravou ru­kou ho uchopil za vou­sy, aby ho po­lí­bil. 10 Ama­sa při­tom už ne­sledoval meč v Joá­bově druhé ru­ce. Joáb ho jím bodl do bři­cha, až mu vy­hřez­ly vni­třnosti na zem. Ne­bylo tře­ba další rá­ny, aby zemřel. Joáb se po­tom se svým bra­t­rem Abišajem pustil za Še­bou, synem Bi­chri­ho. 11 Je­den z Joá­bových mužů stál nad tím mrt­vým tělem a vo­lal: „Kdo má rád Joá­ba a kdo je pro Davi­da – za Joábem!“ 12 Ama­sa za­tím ležel v krvi upro­střed ces­ty. Když ten muž vi­děl, že se všich­ni ve voj­s­ku za­stavují, od­vle­kl Ama­su z ces­ty do pole a ho­dil přes něj plášť. Vi­děl to­tiž, že se každý, kdo šel oko­lo, za­stavil. 13 Jakmi­le ho odkli­dil z ces­ty, pokračova­li všich­ni za Joábem a pronásledova­li Še­bu, syna Bi­chri­ho. 14 Ten pro­šel vše­mi iz­rael­ský­mi kme­ny až po Abel-bet-maa­ku. Všich­ni Bi­chrij­ci se tam shro­máž­di­li a při­da­li se k ně­mu. 15 Joá­bovi muži při­táh­li a ob­leh­li ho v Abel-bet-maace. Navrši­li k měs­tu násep, který do­sahoval až na ochranný val. Když ce­lé Joá­bovo voj­sko za­čalo bořit hrad­bu, 16 jakási moud­rá že­na z toho měs­ta náhle za­vo­la­la: „S­lyš­te! Slyš­te! Řekně­te Joá­bovi: Při­jď sem, ať s te­bou promluvím.“ 17 „­Ty jsi Joáb?“ ze­pta­la se ta že­na, když k ní přišel blíž. „Ano,“ odpověděl. „Vyslechni, co ti po­ví tvá služebnice,“ požáda­la ho. „Poslouchám,“ od­vě­til. 18 Pokračova­la te­dy: „Odpradáv­na se říká: ‚V Abe­lu se ze­ptej­te, pak teprve jednejte.‘ 19 My jsme pokojní, věrní Iz­rael­ci. Ty ale chceš za­hu­bit jedno z hlavních měst v Iz­rae­li. Pro­č ničíš Hos­po­di­novo dědictví?“ 20 „To ne, to ne!“ zvo­lal Joáb. „Ne­chci ničit ani hu­bit. 21 Jde o něco jiného: Je­den muž z Efraim­ských hor jménem Še­ba, syn Bi­chri­ho, po­zve­dl ruku pro­ti krá­li Davi­dovi. Vy­dej­te mi ho, a já od měs­ta odejdu.“ „Dobrá,“ od­po­vědě­la že­na Joá­bovi, „hodí­me ti jeho hlavu přes hradbu.“ 22 Ta že­na se ve své moud­rosti ob­rá­ti­la na svůj lid. Ti Še­bovi, synu Bi­chri­ho, usek­li hlavu a ho­di­li ji Joá­bovi. On pak za­trou­bil na roh a všich­ni se od měs­ta ro­ze­š­li, odkud přiš­li. Také Joáb se vrá­til do Je­ruzalé­ma ke krá­li. 23 A tak byl Joáb znovu vrch­ním ve­li­te­lem iz­rael­ského voj­s­ka. Benajáš, syn Jo­ja­dův, ve­lel gardě Kréťanů a Pléťanů, 24 Ado­ni­ram ve­lel nu­ceným pracím, Jošafat, syn Achi­lu­dův, byl kan­cléřem, 25 Še­ja písařem a Sádok a Abi­a­tar kněží­mi. 26 Ira Jai­r­ský pak byl Davi­dovým knížetem.

Bible212. Samuel20

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček