Bible212. Samuel15

2. Samuel

1 Abšalom si pozdě­ji opatřil vůz, koně a pa­desát mužů, kteří před ním běha­li. 2 Od časného rá­na stával u ces­ty ve­dle brá­ny. Za­vo­lal si každého, kdo chtěl přednést krá­li něja­kou věc k roz­sou­zení. „Z kteréhopak jsi města?“ ptal se. Od­po­vída­li mu: „Tvůj služebník je z toho a toho iz­rael­ského kmene.“ 3 Abšalom pak říkal: „Víš, tvá žádost je správná a oprávněná, ale u krále se žádného vy­s­lyšení ne­dočkáš. 4 Kdybych tak byl soud­cem v této zemi já!“ do­dával. „Pak by každý mohl při­jít se svým spo­rem nebo žalo­bou za mnou a já bych mu zjednal právo.“ 5 A když k ně­mu někdo přistou­pil, aby se mu poklo­nil, Abšalom k ně­mu vztáhl ru­ku, ob­jal ho a po­lí­bil. 6 Ta­kovým způso­bem se choval ke všem Iz­rael­cům, kteří cho­di­li hledat za­stání u krále. Tak si zís­kal srd­ce Iz­rael­ců. 7 Po čtyřech letech pak Abšalom ře­kl krá­li: „Dovol mi pro­sím jít do Hebro­nu splnit slib, který jsem dal Hos­po­di­nu. 8 Když jsem to­tiž byd­lel v ara­mej­ském Gešu­ru, složil jsem ten­to slib: ‚Jest­li mě Hos­po­din přive­de zpět do Je­ruzalé­ma, budu sloužit Hospodinu.‘“ 9 Král mu od­po­věděl: „Jdi v pokoji,“ a tak se Abšalom vy­pravil do Hebro­nu. 10 Po všech iz­rael­ských kmenech ale ro­ze­s­lal tajné po­s­ly se vzkazem: „Jakmi­le us­lyší­te trou­bení ro­hu, zvo­lej­te: ‚Abšalom se v Hebro­nu stal králem!‘“ 11 S Abšalo­mem ode­šlo z Je­ruzalé­ma dvě stě mužů (by­li ovšem po­zváni, a tak šli be­ze­lstně s ním, pro­tože nic netuši­li). 12 Když se Abšalom chys­tal přinášet obě­ti, po­slal také pro Davi­dova rád­ce Achi­tofe­la Gi­lon­ského, aby přišel ze svého měs­ta Gi­lo. Spiknutí narůstalo a s Abšalo­mem bylo stále více li­du. David na útěku13 K Davi­dovi pak do­razil po­sel se zprávou: „­Srd­ce Iz­rael­ců je s Abšalomem.“ 14 David ře­kl všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Je­ruzalémě: „­Mu­sí­me ihned utéct! Abšalom by nás už vy­váz­nout nene­chal. Po­jď­me rych­le, ji­nak nás brzy přepadne, udělá nám to nej­horší a město vy­bi­je mečem.“ 15 „Jsme ti k službám,“ od­po­vědě­li královi služebníci, „udělá­me, coko­li náš pán a král rozhodne.“ 16 A tak král ode­šel, následován ce­lým svým dvo­rem. Za­ne­chal tam jen deset konku­bín, aby se sta­raly o dům. 17 Když král s ce­lým tím zástu­pem od­cházel, za­stavi­li se u po­sledního do­mu. 18 Všich­ni jeho služebníci pro­cháze­li ko­lem něj – všich­ni Kréťané a Pléťané i všech šest set mužů, kteří ho následova­li z Gatu – ti všich­ni pro­cháze­li před králem. 19 Teh­dy král ře­kl Itajovi Gatské­mu: „Pro­č bys od­cházel s ná­mi? Vrať se a zůstaň u nového krále. Jsi pře­ce cizi­nec, který už opustil svou vlast. 20 Jako bys přišel teprve vče­ra, a dnes bych tě měl zase vláčet s ná­mi někam dál? Já půjdu, kam jen to půjde. Ty se ale i se svý­mi bra­t­ry vrať. Kéž ti Hos­po­din pro­jeví mi­lo­sr­den­ství a věrnost.“ 21 Itaj ale krá­li namí­tl: „Ja­kože je živ Hos­po­din a živ je můj pán a král – kde­ko­li bude můj králov­ský pán, ať mr­tev nebo živ, tam bude i tvůj služebník.“ 22 David na to Itajovi ře­kl: „Po­jď, pokračuj tedy s námi.“ A tak Itaj Gatský se vše­mi svý­mi muži i se vše­mi dět­mi, které mě­li s se­bou, pokračova­li dál. 23 Ce­lá země hla­si­tě pla­ka­la, když ce­lý ten zástup pro­cházel ko­lem. Král pře­kročil po­tok Ki­dron a se vše­mi svý­mi lid­mi za­mířil do pouště. 24 Vtom se ob­jevil i Sádok a s ním všich­ni levi­té ne­sou­cí Tru­hlu Boží smlou­vy. Po­stavi­li Boží tru­hlu a ne­cha­li ji stát, dokud ce­lý zástup ne­opustil město. Přišel tam i Abi­a­tar. 25 Král ale Sádo­kovi ře­kl: „Vrať se s Boží tru­hlou do měs­ta. Na­jdu-li u Hos­po­di­na mi­lost, přive­de mě zpět a dovo­lí mi znovu spatřit Tru­hlu i jeho Příby­tek. 26 Řekne-li však: ‚Nemám v to­bě za­líbení‘ – zde jsem; ať se mnou naloží, jak bude chtít.“ 27 Král ještě knězi Sádo­kovi ře­kl: „Dávej po­zor. Vrať se s Abi­a­ta­rem pokojně do měs­ta. Ať jsou s vá­mi také oba vaši synové – tvůj syn Achi­maac a jeho syn Jo­na­tan. 28 Počkám to­tiž v pouš­ti na­pro­ti bro­du, než od vás do­stanu další zprávu.“ 29 A tak Sádok s Abi­a­ta­rem vrá­ti­li Boží tru­hlu do Je­ruzalé­ma a zůsta­li tam. 30 David pak stou­pal na Olivetskou horu a ce­lou ces­tu pla­kal, hlavu za­halenou a bos. Také všich­ni, kdo byli s ním, si za­ha­li­li hlavu a ce­lou ces­tu vzhů­ru pla­ka­li. 31 David se teh­dy do­zvěděl, že mezi Abšalo­mový­mi spik­len­ci je také Achi­tofel, a tak se mod­lil: „Hos­po­di­ne, ob­rať pro­sím Achi­tofe­lovu radu vniveč!“ 32 Když David do­razil na vr­chol ho­ry, kde bylo zvykem klanět se Bo­hu, hle – na­pro­ti mu jde Chušaj Arkij­ský, rou­cho roz­tržené a na hlavě hlínu. 33 David mu ře­kl: „Když půjdeš se mnou, bu­deš mi bře­menem. 34 Když se ale vrátíš do měs­ta a řekneš Abšalo­movi: ‚Jsem ti k službám, krá­li; dříve jsem sloužil tvé­mu ot­ci, teď ale budu sloužit tobě,‘ pak pro mě bu­deš moci mařit Achi­tofe­lovy ra­dy. 35 Bu­dou tam s te­bou také kněží Sádok a Abi­a­tar. Coko­li tedy na králov­ském dvoře us­lyšíš, to oznámíš kněžím Sádo­kovi a Abi­a­ta­rovi. 36 Jsou tam s nimi i je­jich dva synové, Achi­maac Sádokův a Jo­na­tan Abi­a­tarův. Po nich mi vzkážete, coko­li se dozvíte.“ 37 Davi­dův důvěrník Chušaj tedy ode­šel do měs­ta, právě když do Je­ruzalé­ma vstu­po­val Abšalom.

Bible212. Samuel15

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček