Bible21 › 2. Samuel › 21

2. Samuel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Hlad a válka v zemi1 Za Davi­dových dnů byl po tři roky za se­bou hlad, a tak David hledal Hos­po­di­novu tvář. Hos­po­din ře­kl: „­Na Saulovi a jeho ro­dině lpí krev, pro­tože dal za­bíjet Gibeonce.“ 2 Král si je tedy za­vo­lal a pro­mlu­vil s ni­mi. (Gi­be­on­ci ne­po­cházejí ze synů Iz­rae­le, ale ze zbytku Emo­rej­ců. Synové Iz­rae­le se jim za­váza­li přísahou, ale Saul se je ve své hor­livosti pro Iz­rael a Judu snažil vy­bít.) 3 David se tedy Gi­be­on­ců ptal: „Co pro vás mohu udělat? Čím vás usmířím, abys­te dob­rořeči­li Hos­po­di­novu dědictví?“ 4 Gi­be­on­ci mu od­po­vědě­li: „Nemá­me právo žádat od Sau­la a jeho domu stříbro nebo zla­to ani nemá­me právo něko­ho v Iz­rae­li zabít.“ „Splním vám, o co si řeknete,“ pro­hlásil král. 5 Od­po­vědě­li mu: „Za toho muže, který nás chtěl zničit a vy­hu­bit z ce­lého iz­rael­ského území, 6 chce­me sedm jeho po­tomků. Po­věsí­me je před Hos­po­di­nem v Gi­be­ji Saulově, na Hos­po­di­nově vrchu.“ „Máte je mít,“ ře­kl jim na to. 7 Král ovšem ušetřil Mefi­bošeta, syna Jo­na­ta­na, syna Saulova, a to kvů­li přísaze, kte­rou spo­lu kdy­si David a Saulův syn Jo­na­tan uzavře­li v Hos­po­di­nově jménu. 8 Král vzal dva sy­ny, které Saulovi po­ro­di­la Ri­cpa, dce­ra Ajova, to­tiž Ar­mo­ni­ho a Mefi­bošeta, a pět synů, které Me­rab, dce­ra Saulova, po­ro­di­la Ad­ri­e­lovi, synu Barzi­laje Me­cho­latského. 9 Vy­dal je Gi­be­on­cům a ti je na tom vrchu po­věsi­li před Hos­po­di­nem. Tak jich za­hynulo sedm naráz. Zemře­li v prvních dnech žní, když se za­číná sklízet ječ­men. 10 Ri­cpa, dce­ra Ajova, vza­la pyt­lovi­nu a pro­stře­la si ji na té skále. Od počátku sklizně, až dokud se na ně z nebe ne­spustil déšť, k nim ne­pouště­la ne­bes­ké ptactvo ve dne ani divokou zvěř v no­ci. 11 Když bylo Davi­dovi ozná­meno, jak se Saulova družka Ri­cpa, dce­ra Ajova, za­chova­la, 12 šel a vzal si od měšťanů Jábeš-gi­leá­du ostatky Sau­la a jeho syna Jo­na­ta­na. (Ti je to­tiž kdy­si ukrad­li z pro­stran­ství v Bet-šanu, kde je Fi­lištíni po­věsi­li ono­ho dne, kdy Sau­la po­razi­li v po­hoří Gil­boa.) 13 David od­tud ne­chal vy­zvednout ostatky Sau­la i jeho syna Jo­na­ta­na a dal také po­sbírat ostatky oněch po­pra­vených. 14 Ostatky Sau­la a jeho syna Jo­na­ta­na pak po­chova­li do hro­bu jeho otce Kíše v Céle v ben­jamín­ském kra­ji. Vy­ko­na­li všech­no, co král přikázal. Teprve po­tom Bůh vy­s­lyšel mod­lit­by za ze­mi. 15 Mezi Fi­liští­ny a Iz­rae­lem znovu vy­puk­la válka. David šel se svý­mi muži, ale v boji pro­ti Fi­lištínům se unavil. 16 Iš­bi-benob, po­to­mek Refaj­ců (který měl bronzové kopí o váze 300 še­ke­lů a také novou výz­broj), teh­dy pro­hlásil, že Davi­da za­bi­je. 17 Abišaj, syn Ce­ru­ji, ale Davi­dovi přispě­chal na po­moc; za­sáhl toho Fi­liští­na a za­bil ho. Davi­dovi muži teh­dy Davi­da za­přísaha­li: „Už s ná­mi do boje ne­choď, ať ne­uhasíš svíci Izraele!“ 18 Pozdě­ji vy­puk­la v Gobu další válka s Fi­liští­ny. Teh­dy Si­be­chaj Chušatský za­bil Safa, dalšího po­tomka Refaj­ců. 19 Když pak v Gobu za­ča­la další válka s Fi­liští­ny, teh­dy El­chanan, syn Jaí­ra Bet­lém­ského, za­bil bra­t­ra Go­liáše Gatského, je­hož kopí mělo nása­du jako tkal­cov­ské vra­ti­dlo. 20 Také v Gatu pro­běh­la válka s Fi­liští­ny. Byl tam je­den obr, který měl na ru­kou i na no­hou po šesti prs­tech, celkem dvacet čtyři. Také on byl po­to­mek Refaj­ců. 21 Urážel Iz­rael, ale Jo­na­tan, syn Davi­dova bra­t­ra Ši­mey, ho za­bil. 22 Tak tito čtyři po­tom­ci gatských Refaj­ců pad­li ru­kou Davi­da a jeho služebníků.